Koskuba: Sedm let vlády pravice, a chlapci z Palerma by se sem mohli jezdit učit

Motivy odvolání pražského primátora Bohuslava Svobody (ODS) a rozpadu koalice v hlavním městě mohou být různé. Nejčastěji zaznívá ten, že jde o peníze a také zřejmě o boj TOP 09 a ODS o prvenství na pravici. Někteří komentátoři v tisku předvídají, že z celé situace bude nyní těžit ČSSD, a to nejen v Praze. A co na to senátor Jaroslav Kubera (ODS) a poslanec Jiří Koskuba (ČSSD)?

„Hybatelem toho, co se událo na pražském magistrátu, jsou samozřejmě peníze, jako obvykle. Exprimátor Svoboda vyházel z městských firem hodně vlivných lidí, kteří mu to nikdy nezapomněli a chtějí mu to vrátit. Do toho snaha TOP 09 vyjít ze Svobodova stínu a motivy pro převrat jsou na světě. Myslím, že se velmi, ale velmi rychle ukáže, jestli je to izolovaná událost nebo je to Kalouskův signál, po němž bude následovat povalení koalice i na vládní úrovni. Divil bych se však, kdyby se ještě před řádnými volbami nechala ČSSD od Kalouska nalákat do této evidentní pasti. A to jak na pražské, tak celostátní úrovni. Kalousek to totiž může kdykoli obrátit i proti nim. Copak si nepamatují na léta 2003-2005, kdy mával s jejich vládami a vydíral jejich politiky?“ reagoval pro ParlamentníListy.cz na tuto událost senátor Kubera.

Další komentáře uplynulých týdnů čtěte ZDE a ZDE

Jak dodal, on to vidí následovně: „Bývá zvykem, že nějaký stát vyhostí například tři diplomaty a dotyčná země na to reaguje vyhazovem stejného počtu zaměstnanců ambasády. Proč by premiér Nečas nemohl vyhodit z vlády třeba ministry Hegera, Kalouska nebo tu družinářku Hanákovou. Vláda by zřejmě dovládla do voleb a možná by to tak bylo celkově lepší,“ doplnil ještě.

Koskuba: Je to boj o stále ohlodanější kost

„O skutečném pozadí situace ve vedení hlavního města toho vím asi stejně málo jako většina nás, prostých Pražanů. Tedy jen to, co slyším, tu a tam čtu a hlavně vidím. Nepatřím totiž ke stranickým špičkám a kraje mají svou autonomii jak zastupitelskou, tak na partajní úrovni. Mimochodem, nikdo z vedení města se taky za dobu mého pobytu ve sněmovně ani třeba nepokusil dát poslance za Prahu, bez ohledu na jejich stranickou příslušnost, do kupy. Ve vší úctě, v jistých situacích by to mělo být nejen vhodné ale až samozřejmé. Skutečný obecný zájem kraje, za který zvolení poslanci kandidovali, by rozhodně měl mít přednost před nějakou pouhou partajní zapšklostí až zaprděností. Jak vidno, neměl a nemá. Jde-li vůbec ještě o nějaké zájmy kraje. On je to spíše jenom boj o čím dál ohlodanější kost. Přitom nenasytných hladových vlčáků je stále velká smečka,“ předeslal v komentáři na první téma Jiří Koskuba.

Jaký signál tedy lidé podle něj dostali? „Nejspíše zase jen zvednutý prostředníček – ve stylu „pan Kalousek je prostě jednička“…Ale vážně, na to by si měli moji milovaní Pražané odpovědět skutečně sami. Na rozdíl od pana Mozarta mi asi až zase tolik nerozumí, jelikož i já přece sloužím v barvách ČSSD. Praha je však až slepě vytrvale baštou pravicovou. Zatím. Taky snad již tou poslední. Po nesporném zklamání s pravicovou ODS to Pražané zkusili se zdánlivou pravicovou novinkou - TOP09. Jistě pochopíte, že jsem taktně i takticky vynechal dobu, kdy spolu s ODS na „velké“ radnici vládla i ČSSD. Ale je to už přes sedm dlouhých let. To byly mimochodem ty doby, kdy lístek na tramvaj stál ještě necelé euro – tedy 24 Kč. A taky se pro velké finanční tunely coby kouřová clona ještě nekopaly ty skutečné, neskutečně předražené. Ani se tehdy bláhově nechystala olympiáda. Praha se kdysi vznosně nazývala matkou měst. Stačilo přitom sedm čistě pravicových let a stala se městem kmotrů. Evropa je asi skutečně v krizi. Jinak by dávno do Prahy na studijní pobyty jistě zamířili chlapíci v oblecích s prsteny z Neapole či Palerma,“ pokračoval dál Koskuba.

Pražané chtěli změnu. Přišla? Kromě zdraženého lístku MHD ani ne…

Koskuba dál připomněl, že obyčejní Pražané zkrátka chtěli změnu. A dokonce po volbách pro ni demonstrovali. „Chtěli ve vedení TOP09. Jako kdyby neviděli, co vyvádí ve vládě. A dostali ji tam. Avšak změnilo se něco? Krom ceny výše zmíněného lístku MHD nikoliv, to už snad víme všichni. Přitom původního kandidáta za topku na primátora, pana bankovního exguvernéra Zdeňka Tůmu, kterého za nezkušeného a křivého rozhodně nepovažuji, vidět již ani nebylo. Funkce obsadili jiní lídři. Nerad bych někoho urazil, ty lidi ani většinou osobně neznám, ale je mi jaksi divné, jak zázračně prohlédli až rok před volbami. Kdy je zřejmé, že ODS, jejich dosavadní spojenec v boji „proti řecké hrozbě“, jde nezadržitelně ke dnu. Fakt to připomíná Titanic - záchranných člunů není dost ani pro cestující první třídy. Bylo by proto velkou chybou myslet si, že se právě oni tam na horní palubě nyní mezi sebou perou jen pro nás, kvůli klíčům od mříží třídy druhé, natož pak té třetí. Nebojte se, oni nám prosťáčkům z podpalubí nehodlají odemknout. A ti co urvou místo ve člunech, už vůbec ne. Hovoří se o jakési HU-HU dohodě. Možná jen trpí virosou po HUHU koktejlu a jsou všichni GOGO,“ myslí si poslanec.

Když Putna není lidem „putna“

Nechutí jmenovat Martina Putnu profesorem prokázal prezident Miloš Zeman, aniž by si toho byl vědom, zmíněnému akademikovi a publicistovi neocenitelnou službu. Postaral se mu totiž jednoznačně o obrovskou publicitu a o image minoritní oběti politické zvůle. Docílit toho je v demokratickém prostředí skoro zázrak. Nutno dodat, že i Zeman díky nechuti jmenovat Putnu profesorem sklidil potlesk. Zabodoval u lidí, které popudila forma Putnovy protizemanovské agitace v prezidentské kampani, anebo jeho veřejně zdůrazňovaná homosexualita. Na každý pád, Putna nakonec profesorem bude – jen jmenování neobdrží z rukou Zemana.

Dá se však nahlížet na celou nešťastnou kauzu jako na to, že opět sjednotila veřejnost proti politikům?

"Víte, já bych v tom viděl hlavně typickou záměnu příčiny a následků. Ta příčina spočívá v tom, že mnozí, kteří až fanaticky volali po přímé volbě prezidenta, nechtěli slyšet argumenty nás, kteří jsme upozorňovali na to, že je nejdříve nutné vyřešit pravomoci prezidenta. A tak to teď máme - nemůže se nikdo divit, že si ten prezident kolíkuje území. A nutno říct, že tohle je jen začátek. Už se sice mnozí zlobili za to, že Miloš Zeman chce jako velvyslankyni Livii Klausovou, ale jmenováním velvyslanců to začalo, pokračuje to přes profesory a bude to zcela jistě pokračovat i dál. Právě kvůli tomu, že se o úpravě a přesné definici těch pravomocí nehovořilo," reagoval na toto téma senátor Kubera.

Připomněl to, že navíc platí, že kdo jmenuje, má také možnost odvolat. A pokud prezident jmenuje premiéra, může se též stát, že by ho odvolal. "O tom se přece mluvilo už krátce po zvolení nového prezidenta," podotkl dál senátor.

Když se politici, s odpuštěním, "pokakají"...

Jak uvedl Kubera již mnohokrát v minulosti, přímá volba prezidenta nebyla podle něj v daných podmínkách uzrálá, aby vešla do praxe - i když se nakonec většina z politiků k ní připojila. "Víte, ono když se někoho zeptáte, jestli něco chce, většinou kývne. Ale když mu k tomu prozradíte, že za to bude muset něco slevit, najednou třeba i začne couvat, protože to ho v tom nadšeném souhlasu nějak nenapadlo. Mě v této souvislosti napadá i to, že se začalo hovořit o přímé volbě starostů. To sice krásně zní, ale má to tolik úskalí, že bych to vnímal jako velmi nevydařené. Jenže - média už se toho chytla, vytvoří určitý tlak, poněvadž se bude mluvit hlavně o tom pěkném, co to přinese, lidé to začnou chtít a poněvadž se blíží volby, tak se mnozí politici z toho, s odpuštěním, pokakají a zvednou pro to zřejmě ruku. Jaké to pak může mít dopady, si užijeme na vlastní kůži," upozornil ještě Jaroslav Kubera.

Koskuba: Existují daleko důležitější problémy, než Putna...

„Ve vší úctě, nemyslím, že kauza docent Putna je to stěžejní, co trápí tuto zem a její veškerý lid. Navíc také je vše, jak jsem slyšel, vyřešeno. A tak je mi to nadále opravdu putna, omlouvám se. Tím netvrdím, že to celé bylo právě nejšťastnější. A to z řady pohledů. Dokonce mnohým nikoliv hysterickým argumentům rozumím. Ale bezesporu existuje daleko, daleko více důležitějších problémů skutečně trápících lidi i zem, kterým se, kupodivu, nikdo s takovou vervou nevěnuje. Jak z řad médií, tak z politiků, dokonce ani z obce akademické,“ konstatoval k tématu nejprve poslanec Koskuba.

Přiznal pak, že v mnohém souhlasí s názory Miroslava Macka, které nedávno k této věci z jeho blogu zveřejnily také právě ParlamentníListy. „Je rovněž dosti zvláštní, že dosud nikdo z obce akademické, přitom náhle tolik po tradiční svobodě a naprosté samostatnosti volající, neprotestoval, že při jmenování do nejvyššího pedagogického stupně je třeba ještě podpis prezidenta republiky. Možná proto, že dosud vše probíhalo bez problémů a hlavy státu poslušně podepisovaly profesorské dekrety dle rozkazu. Navíc vedle řady jiných oblíbených akademických ceremonií, ocenění a titulů i slavnostních setkání na Hradě to lze jistě považovat za významné posílení pocitu vlastní významnosti a důležitosti. Když už nemáme královnu a možnost získat titul Sir…“ myslí si Jiří Koskuba.