Jak jsme na tom se suverenitou České republiky? Omezují ji instituce typu EU či NATO? A měli bychom vystoupit? Na tyto otázky hledal odpovědi seminář konzervativní Akce D.O.S.T. s názvem Dost bylo Bruselu. Vedle jiných řečníků vystoupil i zkušený diplomat, dnes vysokoškolský pedagog profesor Petr Drulák. Ten se soustředil i na vysvětlení, že dříve Evropská unie skutečně plnila úlohu vedoucí ke zlepšování životní úrovně občanů, ale je to podle něho bohužel naopak. Drulák se dotkl i NATO, protože tato organizace prý dávno přestala být teritoriální obrannou aliancí.
Vyčítáte Okamurově SPD, že obstrukcemi blokuje pandemický zákon?Anketa
Autonomie českého národa a schopnost rozhodovat o vlastním osudu jsou podle profesora Druláka přirozeně historicky omezena už jen tím, kde se naše země nachází. Něco jiného by to prý bylo, pokud bychom byli ostrovní nebo přímořský stát, který není ohrožován sousedy. „Karty nejsou pro nějakou velkou autonomii úplně příznivé, na druhou stranu i těmito kartami se dá hrát různým způsobem,” řekl Drulák.
Důležitým segmentem v otázkách národní suverenity jsou podle Druláka zapojení České republiky do různých mezinárodních organizací. „Zapojení do NATO dávalo v 90. letech určitý smysl, i když bylo kontroverzní. Mnohem kontroverznější než vstup do EU a nikdy to nebylo podrobeno referendu, protože existovala obava z výsledků takového referenda. NATO bylo vnímáno jako teritoriální aliance, která bude chránit naše teritorium, protože víme, že nejsme úplně schopni si ho ochránit sami,” míní diplomat.
„Zapojení do EU bylo dáno do značné míry ekonomickými faktory, protože nemáme schopnost vyžít pouze z vlastního trhu. Naše ekonomika potřebuje export a přístup na další trhy. Ekonomicky a bezpečnostně tedy existovaly silné argumenty pro vstup do obou společenství. Třetím momentem je politicko-ekonomický model. Klausova transformace směřovala k modelu národního kapitalismu, měla vzniknout silná vrstva českých vlastníků. Tento pokus se úplně nevydařil a šli jsme cestou všech ostatních, což je cesta mimořádně silné participace zahraničního kapitálu. Podobně jako Maďarsko, Polsko, Slovensko a další státy. Mluví se dokonce o modelu závislé ekonomiky. Závislé proto, že je závislá na zahraničních investicích. Může to vypadat jako naše volba, protože my jsme ty podniky prodali, ale úplně to tak není. Byl tady obrovský zahraniční tlak ze strany transnacionální finanční oligarchie. I ty státy, které vzdorovaly, se nakonec podřídily. Výchozí pozice, proč došlo ke ztrátě naší suverenity, je návrat do Evropy,” připomíná profesor Drulák.
Co se změnilo? „V případě NATO je změna, na které se velmi silně a aktivně podílel Václav Havel. NATO vzniklo v roce 1949 jako organizace teritoriální obrany, tedy Západ se bránil případné sovětské hrozbě. Toto je důvod vzniku NATO. Po roce 1990 nebylo úplně jasné, zda by aliance měla existovat a sám Václav Havel tehdy říká, že jako se rozpustí Varšavská smlouva, mělo by se rozpustit i NATO. To říkal ještě v lednu 1990 a Američany to znepokojovalo a George Bush starší Havlovi vysvětloval, že rozpuštění NATO není v americkém zájmu. Havel si to vzal za své a přišel s novou koncepcí, která dobře zapadla do nové sebedefinice NATO. Začalo se definovat jako hodnotové společenství a přestalo jít o teritoriální obranu, ale o obranu jakýchsi hodnot, které nemají hranice. V té době se NATO stalo globální expediční silou, což souvisí s příchodem prezidenta Clintona. Přechod ke globálnímu intervencionismu začal za působení Billa Clintona a Američané se začali stávat silou, která destabilizuje,” konstatoval jednoznačně.
Fotogalerie: - Tábor lidu
„Poslední lekce je, co se v posledních měsících děje kolem Ukrajiny. Role USA byla velmi podivná. Ukrajina, která se má cítit ohroženě ze všech nejvíc a být v panice, tak říká Washingtonu, aby nepanikařil, protože podle Ukrajinců situaci není tak vážná. Tohle vůbec nedává geopoliticky smysl. NATO už není organizace, do níž jsme vstupovali a od níž jsme měli určitá očekávání,” pokračoval v popisu změny chování a využívání Severoatlantické aliance.
Podobné je to prý s Evropskou unií, která měla být zárukou prosperity. „Přiznejme si, že evropská integrace tuto roli po desetiletí plnila. Nicméně opět v 90. letech došlo k vývoji, který to zpochybnil. Jednou z těch věcí je eurozóna, která představuje vážnou překážku evropské prosperitě. Eurozóna nejenže není zárukou evropské prosperity, ale je pro ni hrozbou. Naplno to ukázala finanční krize v roce 2008. To však nestačilo a EU před několika lety přišla s velmi ambiciózní zelenou tranzicí, což byla ultimátní, konečná hrozba jakékoli prosperitě. Pro energetiku, automobilový průmysl a další segmenty to představuje naprosto zásadní hrozbu,” má jasno Petr Drulák.
„Jsme v situaci, kdy EU a NATO nejenže neslouží svému původnímu účelu, ale téměř slouží něčemu úplně opačnému. Spojené státy nejsou zárukou stability a bezpečnosti a EU a Německo nejsou zárukou prosperity. Jak je to s těmi zahraničními investicemi? Ty byly často vítány v dobré víře jako prostředek modernizace naší ekonomiky. Dnešní zkušenost jsou montovny. Nejdřív naši ekonomiku Západu otevřeli, ale v pozici, která pro nás vůbec není výhodná. V hodnotovém řetězci jsme jako ČR hodně nízko. Horší je, že v něm zůstaneme. Jakmile je toto všechno pod kontrolou soukromého kapitálu, v liberálním systému je soukromé vlastnictví nejsvětější. Na to se nesmí sáhnout. Klidně si můžeme dělat cokoli chcete s Ústavou, ale v liberálním systému globalizovaného kapitalismu nasáhnete na vlastnická práva. Pokud se o to pokusíte, tlak zvenčí bude tak silný, že smete jakoukoli vládu, která se o něco takového pokusí,” nadnesl na semináři své obavy.
Podle profesora Druláka se nacházíme ve velmi obtížné situaci a nabízí se otázka co s tím dělat. „Nemyslím, že by pokus o vystoupení z EU měl nějaký smysl. Není to podle mě ani možné. Geopoliticky i z domácích důvodů. Nechci říct, že tu EU zůstane na věčné časy. Představte si rok 1985 a Gruzínce, kteří měli k Sovětskému svazu přinejmenším ambivalentní vztah a během 80. let toho měli plné zuby. Kdyby ale v roce 1985 přišli s tím, že vystoupí ze SSSR, se zlou by se potázali a k ničemu dobrému by to pro ně nevedlo. Je možné, že se naskytne určitá příležitost, ale unilaterální vystoupení v této chvíli není pro Českou republiku možné, protože by se dostala pod takový tlak, který by nás zničil. Ekonomicky i politicky. I kdyby tu vyhrála volby strana, co chce vystoupit a měla tříčtvrtinovou většinu v parlamentu a vládu, obrátí se proti ní všichni zahraniční partneři, ale také část české administrativy. Určitý deep state, hluboký stát existuje i v České republice a takovou vládu by zničil. Každý politik má svá drobná špinavá tajemství. Všem politikům, kteří se těší shovívavosti hlubokého státu, všechno prochází. O jejich tajemstvích se v novinách prostě nedočtete. Ti, kteří poslušní nejsou, se na první stránky dostanou a skončí. Z tohoto hlediska nemá o vystoupení smysl uvažovat,” je přesvědčený.
Je dnešní situace Ukrajiny stejná jako situace Československa roku 1938?Anketa
„Zároveň to ale neznamená se s tím smířit a nic nedělat. Existují dvě možnosti. První z nich je vytvořit si silový vztah s mocenskými centry Západu. Silový vztah znamená, že když jednáme s Německem, Francií nebo s Bruselem, jsou tady určité věci, o které oni hodně stojí a něco od nás potřebují. My tyhle věci musíme zmapovat, přesně je znát a vědět, jak jim to prodat. Buď je přitlačit nebo i vydírat, když to řeknu ošklivě, ale něco na ně máme. Není pravda, že bychom žádné páky neměli. Němci nás potřebují v energetické oblasti, protože jejich odvážné plány mají důsledky, že musí dost elektrické energie dovážet. Je toho víc. Na každou zemi něco máme. Není pravda, že jsme bezmocní a musíme ty ostatní jen následovat. Máme možnost, jak si o něco říct, jak někoho kousnout. Tomu říkám silový vztah s našimi hlavními partnery,” popsal Drulák svou představu sebevědomého jednání.
Dalším krokem podle jeho slov je vytvoření kooperativního vztahu s těmi, o kterých se domníváme, že bychom mohli tvořit užší společenství. „NATO a EU tady nejsou na věčné časy, můžeme očekávat, že se dostanou do nějaké krize a my musíme mít nějakou alternativu. Musíme být připraveni, abychom pak překvapeně nekoukali. Pro Českou republiku je kooperativní vztah středoevropská spolupráce a nemyslím jen Visegrádskou skupinu. Formát musí být širší a směřovat mnohem dál k Balkánu. Vidím možnost vytvoření společenství států, které bude schopno se shodnout na základních otázkách a dokáže překonat omezení, že jednotlivé státy jsou malé. Musíme si tyhle věci ujasnit a začít na nich pracovat, protože řečněním ve smyslu, že k EU a NATO není žádná alternativa, dáváme pouze za pravdu těm, kteří na stávajícím stavu nechtějí nic měnit,” dodal Petr Drulák.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
