Příjezd lokálkou z Plzně, kdy se z frekventované trati do Chebu odbočuje v Pňovanech nedaleko Stříbra a která míří do Konstantinových lázní, jediných lázní Plzeňského kraje, je pěknou krajinou. Železniční trať vede po mostě, který je technickou památkou, nad Hracholuskou přehradou a končí v Bezdružicích. Krásná krajina, ale tvrdý život.
Budovy u zámku Trpísty. Foto Václav Fiala
Trocha statistiky
První písemné zmínky o obci jsou z roku 1251. Počet obyvatel tu v historii vzrostl v první polovině 18. století, když se v souvislosti s budováním statku začaly rozvíjet rovněž hospodářské aktivity. Největšího počtu obyvatel dosáhly Trpísty za první republiky, kdy tu žilo téměř dvojnásobek obyvatel než nyní. Odsunem většiny německého obyvatelstva klesl počet na pouhé dvě desítky; i přes dosídlení a reemigraci už nikdy obyvatelstvo nedosáhlo takového počtu. V devadesátých letech minulého století klesl počet obyvatelstva na 180, poté se naštěstí zvedl nad hranici dvou stovek. Výkyvy v zaměstnanosti po „sametové revoluci“ pak opět přivedly obec na téměř ekonomické a sociální dno, ze kterého se do současné doby velmi těžko vzpamatovává.
Jak hlasovali místní občané v prezidentských volbách? V prvním kole dalo hlas Miloši zemanovi 27,52 procent místních obyvatel, na druhém místě se pro některé překvapivě ocitl Jiří Dienstbier. V druhém kole tu Miloš Zeman jednoznačně převálcoval Karla Schwarzenberga se 78,43 procenty. Účast do komunálních voleb byla 38,5 procent, byla postavena jediná kandidátka KSČM a nezávislých, starostou se stal Josef Pavlas. Co se týká voleb do europarlamentu, byla zde účast 20,22 procent, první příčku obsadili kandidáti ČSSD, dále pak KSČM, ANO, TOP 09 a Strany zelených.
Nádraží: Hrůza!
Nádraží v Trpístech je ideální místo pro natáčení nízkonákladového hororu. Vybydlená budova, která pamatuje Rakousko-Uherko, je v dezolátním stavu. Naštěstí ne všechny zastávky jsou na této trati takové. O některé z nich pečuje spolek Bezdružická lokálka a jsou zapojeny do projektu Vlídná nádraží. Dobrovolní nadšenci však nemohou všechny zvládnout. Kapacitně, ani finančně.
„Dřív jsme se měli úplně perfektně, byla tu práce, zábava,“ říká starý pán, jenž vystupuje s vlaku a těžce se vleče zhruba kilometrovou cestou k obci. „Teď tady jenom přežíváme, pro mladý není práce, je to tu jenom tak pro důchodce a lufťáky, kteří si tu jezdí auťákama, a jinak je to všechno k ničemu, všechno skončilo a jenom tu dožíváme. Po nás potopa…,“ mávne rukou a opírá se o dřevěnou hůl.
Nádraží v obci Trpísty. Foto: Václav Fiala
Jak nám řekla předsedkyně a manažerka místní akční skupiny Západ, ve které jsou Trpísty zapojeny, Miroslava Válová, objekt nádraží doplácí na jeho odloučenost od zástavby, což láká nejrůznější vandaly. „Jsou snahy převézt nádraží na obec. Je škoda, že žádosti na převedení nádražních budov nejen v Trpístech stále leží na Českých drahách, respektive SŽDC a jedná se několik let. Vždy, když už to dojde k nějakému závěru, tak se změní ministr a musí se začít znovu. Takže roky plynou a výsledek pořád není na světě. Z naší strany ani ze strany mikroregionu se nyní dále nic nedělalo, ovšem neustále se žádá o převody.“
Zachráněný zámek. Za minutu dvanáct
V obci je zámek, který mohl skončit podobně jako nádraží. „Do osmdesátých let dvacátého století fungoval jako dětský domov; do dnešního dne nám chodí lidí, že tu byli, ukazují, kde třeba měli postýlku,“ říká průvodkyně mimořádně zpřístupněné stavby z let 1723–1729, vybudované pro vídeňskou šlechtickou rodinu. „Všude byla dřevomorka. Nynější majitelé, několik fyzických osob z Prahy, vytvořili s.r.o. Panství Trpísty. Jezdí sem několikrát do roka, bydlí mimo zámek a památku v podstatě zachránili.“ Probíhá postupná rekonstrukce, jež byla oceněna i Plzeňským krajem. Hodně práce je vidět i na zahradě respektive parku v anglickém stylu. Nutno říci, že celá stavba patří k nejvýraznějším památkám západočeského baroka a její případná ztráta by byla naprosto nenahraditelná.
Zámek Trpísty. Foto: Václav Fiala
„Věžní hodiny se přesunuly do zámku. Vázy, co byly ve vikýřích, jsou nyní tak poničené, že již ani nemohou být opraveny a budou nahrazeny kopiemi,“ informuje dále průvodkyně. Odkazuje na situaci, kdy hrozilo budově totální zničení a rozkradení i těch posledních památek, které ještě zbyly.“ Místní vzpomínají, že se objekt nijak moc zásadně neudržoval, i když tu byly děti. Ale byla tu práce – kuchařky, vychovatelky, uklízečky. Desítky míst jsou nenávratně pryč. Samozřejmě rozpadem státních statků odešli další lidé, což okomentoval jeden z bývalých traktoristů slovy: „Teď už je zemědělců méně než homosexuálů. Lidí, pracujících v zemědělství je něco pod čtyři procenta…“
„Měli jsme prasátko, deputát, když jsme byli v JZD a Jednotě. Dnes v družstvu nic takového není. To bylo všechno fajn. Teď není nic. Nikde se tady nedá nic pořádně koupit a sehnat, to mohou měšťáci v supermarketech, ale my tady jenom čumíme do reklamních papírů a můžeme jim tak akorát závidět. Nemáme tady nic, jen prd a velký kulový!“ rozčiluje se důchodce. Vůbec se tu vzpomíná třeba i na pojízdnou prodejnu. Nebýt hospůdky na fotbalovém hřišti, „chcíp by tu pes“. Lidé si už prý zvykají nakoupit si pivo do zásoby a brblat doma. Bez osobního auta nemáte nejmenší šanci.
V zámku Trpísty. Foto: Václav Fiala
U zámku Trpísty. Foto Václav Fiala
Bůček nebo losos? Rohlík!
Žena důchodkyně říká: „Moc velký důchod nemám a když se přidá tak málo, tak je to přece zbytečná práce, moc papírování; takže přidat alespoň v řádu nějakých stokorun, a ne pár desítek korun, to je pro legraci. Na otázku, jestli se dá z toho vyžít, vidím hořké pousmání. „Tak v situaci když rostou platy a ceny, tak důchody jsou docela ubohé. Důchodci musí hodně počítat. A kdo drží dietu... ta je dražší než normální jídlo. Když si někdo dá třeba bůček, tak to je levnější a na lososa se může zapomenout. Za léky se dává hodně. Na to jsme nebyli zvyklí, že bychom museli počítat ještě za toto, a tím pádem se musí někde ušetřit a nesmí se moc kupovat. Nejdřív se zaplatí to, co se nezbytně musí. Taky jsem slyšela – dnes ještě nemůžeme nakupovat, nemáme ještě důchod, tak si zase dáme rohlíky….“ uvádí smutně.
Partička mladých unisono tvrdí, že až dokončí školu, tak odtud vypadnou. Unie je prý nezajímá. Tři mladíci živě diskutují o terorismu, ale před autorem reportáže jako „náplavou“ jsou opatrní. Jen se dozvídám, že na vesnici bude klidněji a že se tu spíše ubrání.
A to je po zámku druhá, zatím poslední dobrá zpráva z místa, kde není ani pohraničí, ani vyloučená lokalita.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
