Fotogalerie: - Stalinovo rodiště
"Stalin byl kriminálník," píše se v knize návštěv Muzea Josifa Stalina v Gori. "Stalin byl jeden z největších vrahů ve světové historii. To by ale mělo být na tomto místě ukázáno," sděluje jiný zápis, přičemž první dvě slova jsou přeškrtnuta a místo nich připsáno: "G. Bush je..." A třeba další věta, do třetice: "Sláva Stalinovi." Následně přede mnou starší paní, která hlídá sbírky, knihu zaklapne s tím, že zápisy v ní nelze fotit. Že by první náznak stalinistického odkazu?
Cesta do města
Buzerplac a na něm vojáci ve sportovním dělají kliky. Nad nimi ukazuje billboard obrněný transportér a vozidlo se značkou pěti křížů na bílém poli, vlajkou Gruzie. Není divu, že je v Gori dislokováno tolik armády. V roce 2008 město bombardovala, pak obsadila ruská armáda, ale následně se stáhla. Ostatně hranice neuralgického bodu, tedy Jižní Osetie, leží kousek odtud. Hlavní silnice vedoucí do centra města je z jedné strany obestavěna přízemními žlutými baráky s taškovými střechami. Jsou si podobné jako vejce vejci a všechny mají satelit.
Tato osada se jmenuje Karaleti. "Přesídlení a zlepšení zemědělského živobytí a bezpečnosti ohledně jídla pro nově přestěhované osoby a migranty z území sousedícího s Jižní Osetií," píše se na ceduli, která zarůstá plevelem, s tím, že je projekt osady financován Evropskou unií. Zdejší lidé posedávají na lavičkách a klábosí. "Na hranicích se nedá žít. Občas se tam střílí, v zemi je hodně nevybuchlé munice, Rusové někdy hranici o kousek posunou a vyženou další z nás. Není tam bezpečno," říká starší muž. Nedaleko odtud stojí teprve rozestavěné bytovky.
Josifovo muzeum
Na trojúhelníkovém náměstí, o které se jako o ostří kopí rozřezává Stalinova třída na dvě silnice, stojí jeho rodný dům a muzeum. Před ním betonový kvádr, kde by znovu měla stát obrovská socha muže z ocele, protože její předchůdkyně byla za vlády prezidenta Michaila Saakašviliho v roce 2010 zničena. Dřevěná chatrč, v níž se Stalin narodil, je ze všech stran proti nepřízni počasí kryta řecko-italským pavilonem. Před muzeem, u něhož stojí osobní železniční obrněný vagon, v němž generální tajemník KSSS jel třeba na konference na Jaltě či do Teheránu, se povalují psi.
Oficiálně bylo Stalinovi věnováno v roce 1957, roku 1989 zavřeno, ale brzy kvůli turistům opět zpřístupněno. Uvnitř mají dobové vybavení jeho kremelské pracovny, obrazy, sochy, dřevěné mozaiky či koberečky s jeho podobiznou. Zde má fotografii s Maximem Gorkým anebo snímek Dmitrije Šostakoviče, jak v obleženém Leningradě komponuje sedmou symfonii, pak nazývanou Leningradská. Jsou tu i dary od jiných státníků, například rýžové zrnko z Číny s vyrytým vzkazem. Výstavu doplňuje jedna z dvanácti posmrtných masek sejmutá krátce po jeho smrti. Nicméně objevují se zprávy, že bude muzeum přeměněno na muzeum ruské agrese.
Z knihy návštěv
"Chtěli bychom se také něco dozvědět o milionech krutých vražd nevinných lidí, které se udály v období zvaném 'stalinismus'. Na tomto místě by měly být ukázány a vzpomínány," napsal pár z Polska. "Moc se nám tu líbí," připsal pár z Česka. Od knihy, o níž se dozvím, že ji nelze fotografovat, jsem odveden do kancelářských prostor. Ředitelka provádí důležitou státní delegaci, takže si mohu popovídat s její zástupkyní. Příjemná starší dáma si jen dopředu vymíní, abych vše napsal tak, jak mi to řekla.
"V muzeu jsou ukázány osobnost a život Josifa Stalina. Byl to přeci jen jeden z nejznámějších představitelů Sovětského svazu. To, jak velké spáchal zločiny, zde ani v nejmenším nezatajujeme. Nicméně tato historická fakta jsou dostatečně popsána a zdokumentována v jiných muzeích," sdělí a ke knize návštěv dodá, že jde o vnitřní a osobní dokument muzea. V jedné z expozic visí i Stalinův citát: "Člověk není věčný. I já umřu. A jaký bude soud národa a historie? Chyb bylo mnoho, nicméně byly i úspěchy. Chyby nesporně připíší mně. Na mou mohylu nanesou kupy svinstva, nicméně nastane den, kdy je vítr historie odvane."
Dětství Stalina
Soso, gruzínsky Josif, se narodil na konci roku 1879 dvacetileté Jekatěrině Džugašviliové jako čtvrté dítě. O otci se ale dost pochybovalo. Mohl jím být její manžel, švec, pijan, jenž v opilosti mlátil vše, co mu přišlo pod ruku, ale i některý z bohatých kupců, nebo dokonce carský generál Nikolaj Przewalský, jenž se tou dobou zdržoval ve městě. Právě drobný Soso ale jako jediné z Džugašviliových dětí zůstal na živu. Na pravé noze měl srostlý druhý a třetí prst a později po černých neštovicích trvalé jizvy v obličeji. Celé dny se toulal s kamarády, a aby obstál mezi rváči, byl lstivý a přetvařoval se.
"To, co je známo o Džugašviliho dětství, ukazuje, že si vyvinul idealizovanou představu o sobě samém a nejprve se ztotožnil s fikcí válečníka – mstitele, zvaného Koba. Potom, v následujících letech v tiflinském semináři, když vstoupil do místní revoluční ilegální organizace, jeho ideální já se stalo revolučním," napsal jeho americký životopisec Tucker. Do čtrnácti kvůli zbožné matce navštěvoval církevní školu, pak se rodina přestěhovala do Tbilisi, kde byl roku 1894 přijat do kněžského semináře. Právě tam vstřebal marxistické myšlenky, pod polštářem mu našli Komunistický manifest a ve třetím ročníku ho pro nespolehlivost vyloučili. To už byl členem podzemní organizace sociálních demokratů.
Město Gori
Šedesátitisícové město Gori leží na řece Kura. Vyrostlo kolem stejnojmenné pevnosti za vlády gruzínského krále Davida IV. Budovatele na přelomu jedenáctého a dvanáctého století. Nyní pod pevností sedí jako u kulatého stolu torza rytířů. Místní obyvatelé však většinou nejobdivněji mluví o rodáku Džugašvilim alias Stalinovi. "Vyhrál válku s fašisty a ze Sovětského svazu udělal nejdůležitější velmoc na světě. Byl to největší muž všech dob," řekne starší muž v nedaleké hospůdce. Jeho čistky a vraždy byly prý bojem proti nepřátelům, což dělá každý vůdce. "Byl jsem v Československu bojovat proti revanšistům v roce 1969. Sloužil jsem tam osm let. Praha je hezký město, máte výborný pivo a krásné ženy," podotkne, když slyší, odkud jsem.
Jméno Stalin zde obdivují i dost mladé ročníky. Žádné – toho neznám – neuslyšíte. Na druhou stranu je třeba říct, že gruzínským politikům tyhle informace nejsou dvakrát po chuti. Vždyť vlastní komunistickou stranu již dávno zakázali. Často nad nimi mávnou rukou se slovy: "Stalin byl klasický homo sovětikus, který se bohužel narodil v Gruzii." Nicméně muzeum i rodný dům stále stojí. Dle místních urbanistických pověstí je bombardování nezničilo, protože buď mají ruští vojáci ze Stalina stále strach, anebo ho mají ve velké úctě, a proto se mu vyhnuli. Do Gori jezdí kvůli generalissimovi dost turistů, například jeden z Čech zde mezi lidmi zanechal vizitky, že odkoupí věci z komunistické éry, protože buduje soukromé muzeum komunismu.
Kobova zvěrstva
Stalin – muž z oceli, Koba – vyznamenaný. To jsou nejznámější přízviska Josifa Vissarionoviče Džugašviliho. "Kdyby mohl, vyhubil by všechno ohněm a mečem...," prohlásil o něm bývalý přítel a menševik Josif Iremašvili. Jako bolševik přepadával banky, vydíral obchodníky a vedl síť nevěstinců, z čehož získával peníze do stranické pokladny. Po pádu carského režimu se stal jedním z nejdůležitějších mužů bolševického ústředního výboru. Už za občanské války v Rusku se zcela naplno vyjevila jeho krutá mentalita. Jeho jménem byly vyvražďovány "neloajální" rodiny, včetně malých dětí. Mezi lety 1922 až 1952 byl generálním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu.
"Stalin je příliš hrubý. Tato jeho vada... je nepřijatelná ve funkci generálního tajemníka. Proto navrhuji soudruha Stalina z této funkce odvolat," napsal Lenin ve své závěti. Stalin ji přečetl na ústředním výboru, nabídl rezignaci, ale nebyla přijata. Následně zlikvidoval všechny své odpůrce, ale i kolegy, a rozpoutal v zemi teror. Nucená kolektivizace vesnice, uměle vyvolané hladomory, čistky mezi inteligencí a v armádě. Zpočátku nevěřil, že spojenec Německo napadl SSSR, ale pak s děsivými ztrátami dovedl zemi k vítězství. Získal tak gloriolu vítěze nad nacismem. V březnu roku 1953 Stalin zemřel. Kdysi prohlásil: "Smrt řeší všechny problémy. Není člověk, není problém." On ale bude problémem natrvalo. V roce 2007 ruská organizace Memorial vypracovala jmenný seznam 2,6 milionů obětí stalinského teroru, který je stále postupně doplňován. Jméno za jménem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
