„Pořád nám říkají, že není politická vůle ke změně. Takže není divu, že při krajských volbách zase nebyla voličská vůle majitelů zemědělské a lesní půdy, jejich počet se pohybuje mezi jedním až dvěma miliony,“ vysvětlila v rozhovoru ParlamentnímListům.cz předsedkyně Sdružení vlastníků honebních pozemků Věra Petrová. Před dvaadvaceti lety pomáhala při tvorbě zákona o půdě, pak restituovala menší lesní hospodářství a už přes dvacet let žije na venkově a pečuje o svůj les.

Stále častěji se kritizuje špatné zacházení  s krajinou, se zemědělskou a lesní půdou. Je to opravdu tak hrozné?

Je to dosti úděsné. Tři čtvrtiny zemědělské půdy nebylo dosud předáno svým majitelům. Pouze se jejich jména vepsala k  hektarům na katastru nemovitostí. Vlastníci nemají vůbec žádnou možnost ovlivnit kvalitu obdělávání své půdy.  A tam, kde byla pole předána, se, díky neustálému oddalování  platnosti již schváleného občanského zákoníku, situace  znovu znepřehledňuje.  Pokud se týká lesních majetků, které vlastníci na rozdíl od zemědělských převzali a hospodaří na nich, komplikuje situaci současný lesní zákon.  Je už dávno překonaný.  Začátkem druhé poloviny minulého století došlo v západní Evropě k přehodnocení způsobů lesního hospodaření, preferuje se v nich hospodaření způsobem přírodě blízkým, které náš zákon zakazuje. Prosazují tu se umělé monokulturní plantáže, které někdy vyžadují nešetrné zacházení s lesní půdou. V lesních zákonech střední a západní Evropy je ochrana lesní půdy samozřejmostí.