Mezi zemědělskou veřejností kolují informace, že v důsledku sucha je letos nedostatek sena. Jaká je situace na trhu?
Jako chovatelka koní jsem letošní nižší sklizeň sena pocítila již v červnu, kdy mi můj stabilní dodavatel oznámil, že mi letos seno nedodá vůbec. Ne že by ho zdražil, prostě rovnou řekl, že letos mi seno nedodá. V tu chvíli jsem byla nucena začít shánět jinde. Koním prostě něco dát žrát musíte. Protože jsem se sháněním začala brzo, tak jsem měla štěstí a podařilo se mi seno sehnat z hradecké oblasti. Nyní už je mám naštěstí uskladněné pod střechou.
Fotogalerie: - Přehlídka moci
V souvislosti s nedostatkem sena ale také prudce roste jeho cena. Při přepočtení balíků na váhu letos vzrostla cena z obvyklých 1200 až 1500 Kč až na 4000 až 5000 Kč za tunu. Což už pro malé chovatele začíná být likvidační. Navíc se zemědělci brání prodeji na váhu, a prodávají na balíky… Kolik jaký balík váží už se nikdy nedovíte. Kdo se ohradí, nedostane nic. Vždyť spalovna to koupí bez jakýchkoli řečí a nehledí na kvalitu.
Je příčinou pouze letošní sucho? I dříve bývala suchá léta, ale o takto kritické situaci se běžně nemluvilo...
Nedostatek sena způsobují i další faktory, které tady dříve nebyly. Nyní se seno spaluje ve spalovnách, což se dříve nedělalo. Ze sena se také dnes vyrábějí peletky na topení v lokálních topeništích, jako jsou rodinné domy. Což je také poměrně nová věc, která přišla před několika lety.
Problém je také s kvalitou sena. V posledních letech se hodně zhoršila kvalita porostu na loukách, takže seno není dost kvalitní. Velký problém je to zvláště u koní, kteří jsou citliví na výživovou hodnotu krmiva. A na kvalitu zpracování sena – zvláště na plísně.
Spousta luk, která byla vrácena v restitucích, je doslova „ždímána senem“. Majitel nebo ten, kdo s půdou hospodaří, často pouze bere dotace, sklízí seno a prodává je na trhu. Bohužel už ale do půdy nedodává zpět žádné hnojivo, protože nechová žádná zvířata. Takže logicky nemá, kde byl bral hnůj, kterým je třeba půdu vyživovat.
Mnoho majitelů velkých luk na nich pořádně nehospodaří. Jen berou dotace a prodávají posekanou a usušenou biomasu, kterou nazývají „senem“. Vůbec přitom neobnovují trvalý travní porost, který by se v našich podmínkách měl obnovovat v pěti až sedmiletých cyklech. Po letech takového „hospodaření“ je půda vyčerpaná. Roste na ní čím dál méně trávy, která je navíc čím dál méně kvalitní. A když se k těmto všem faktorům přidá sucho jako letos, tak je malér.
Jak se má provádět obnova luk?
Každých pět až sedm let by louka měl být přeorána hlubokou orbou. Hospodář by do ní měl zapravit organické hnojivo jako hnůj.
Organického hnojiva je v rámci českého zemědělství kritický nedostatek. Ale ten, kdo hospodaří na louce, by měl do půdy dodat aspoň minerální hnojivo. Ani to se však v mnoha případech vůbec neděje. Já si u kupovaného sena nechávám dělat laboratorní vyšetření jeho kvality. A bohužel musím říci, že parametry se v posledních letech prudce zhoršují. Poměr obsahu vápníku a fosforu se prakticky obrátil. Pro koně, kteří jsou na obsah těchto látek v krmivu velmi citliví, to představuje zdravotní riziko. Celý tento problém je způsobem postupným ochuzováním půdy, která se neustále vyčerpává, ale nejsou do ní vraceny živiny v podobě hnojiva.
Dříve byl v podhorských oblastech, kde jsou louky, chován ve velkém dobytek, který byl krmen senem. „Odpadní“ produkt dobytka se používal ke hnojení. Toto přirozené spojení se rozpadlo?
Během posledních deseti let došlo v českém zemědělství k rapidnímu poklesu stavu dobytka. Snížení stavů dobytka je tak velké, že už to způsobuje naprostý nedostatek hnoje, kejdy a dalších druhů biologických hnojiv.
Navíc se chovy masného skotu přesunuly do zdravějších venkovních výběhů. U nich nevzniká klasický hnůj, který známe jako směs výkalů a slámy. Dříve jej chovatelé pravidelně při výměně podestýlky vyhrnovali z hal, v nichž byl dobytek ustájen, a pak jím dodávali do půdy živiny. Ale tento typ chovu zůstal pouze u mléčných plemen, u nichž počty kusů klesly na podstatně nižší úroveň než v minulosti.
V případě skotu chovaného na maso je samozřejmě chov na venkovní pastvě pro zvířata lepší. A pozitivně se projevuje i na kvalitě masa.
Zvířata jsou po pastvinách postupně přesouvána podle toho, jak vypásají trávu. A současně tím, jak se vyměšují, půdu za pochodu hnojí. Jenže stáda nejsou dost početná na to, aby dokázala využít veškerou pastvu a zároveň půdu dostatečně vyhnojit.
Řada hospodářů proto seno sklízí a vozí jej do spaloven a peletkáren. Používají k tomu velké stroje a nemusí řešit ani kvalitu sena, ani se „zdržovat“ maloprodejem. Za ten se považují prodeje v objemu do sta balíků. Ve spalovně ani v peletkárně nikdo neřeší kvalitu sena, protože ta pro tzv. energetické využití není podstatná. A berou vše ve velkém.
U sena pro krmení je třeba počítat s řadou faktorů, které je nutné zohlednit v zájmu kvality. Je třeba si dobře plánovat práce s ohledem na počasí. Je třeba si dobře odhadnout kdy trávu posekat, kdy ji při sušení otáčet. A pak usušené seno slisovat do balíků tak, aby nezmoklo na louce. U sena do spaloven nebo peletkáren nic z toho zemědělec nemusí řešit. Zplesnivělé, ale potom usušené seno hoří také.
V minulých letech EU dotovala vybíjení stád skotu. V loňském roce pak došlo v důsledku snížení stavů mléčných krav k prudkému zdražení másla. Hrozí kvůli současnému nedostatku sena další snižování stavů skotu s následnou další vlnou zdražování mléčných výrobků?
To je velmi složitá otázka. Snižování stavů není závislé pouze na dostupnosti krmiva, ale také na garantované výkupní ceně mléka. Loňské zdražení másla bylo způsobeno nedostatkem mléka na českém trhu. Když není dost mléka, tak nemůže být dost másla. A jeho nedostatek vyhnal ceny nahoru.
Naši zemědělci ve velké míře dodávají mléko do Německa. Prostě proto, že němečtí zpracovatelé jim nabídnou lepší výkupní cenu. Takže našim chovatelům se nikdo nemůže divit, že raději vyvážejí. Pokud by na našem trhu dostali ceny, které jim platí Němci, tak by mléko nevyváželi.
Z letošního sucha a z něj plynoucího nedostatku sena by tedy nemělo přímo hrozit zdražení másla až třeba někam ke 100 korunám za běžný čtvrtkilový balíček, který je na pultech obchodů?
Seno má v krmivu dojnic velmi malý podíl. Základ krmné dávky pro dojnice je kvalitní kukuřičná siláž, jádro, minerálka a bílkovinné koncentráty. Na celkovém objemu sklizně kukuřice a obilovin se samozřejmě sucho také podepisuje. Ale pokud by zemědělci většinu sklizně nasměrovali do výroby potravin a krmiva, tak by se situace neměla zhoršovat. Otázkou ale je, co s tím nakonec udělá čím dál větší počet bioplynových stanic, do nichž se naváží čím dál více kukuřice. Z toho může nakonec být velký problém.
Může se stát, že někteří chovatelé budou mít problém sehnat dost krmiva. Zvláště u chovatelů býků vykrmovaných na maso se může nepříjemně projevit nedostatek krmného sena. Seno žere spousta druhů zemědělských zvířat. Hodně bude záležet na velikosti chovu a spotřebě.
I v oblasti masného skotu jsou dnes chovy nebezpečně blízko minimálním limitům, kam se dostaly v důsledku předchozího vybíjení stád. Dostatek býků na výkrm je závislý na stavu dojnic. Bez krávy prostě není tele. Bez telete není zástav, neboli od mléka odstavené tele, které už žere trávu a seno. Mléko není bez toho, že by kráva zabřezla a porodila tele.
V určitou chvíli se z toho může stát začarovaný kruh. A může hrozit i zdražení másla. A nejen másla.
Bioplynové stanice a zpracování sena na peletky k topení je důsledek dotací, které byly na tyto účely vyčleněny v době, kdy byla ve vládě Strana zelených. To je ta pověstná biomasa, u níž předsedkyně poslaneckého klubu Zelených Kateřina Jacques neuměla v televizi vysvětlit, co to vlastně je. Dnes když člověk jede krajinou, tak nejčastěji vidí na polích řepku a kukuřici. Velká část kukuřice končí v bioplynkách. Vrací se z toho něco do zemědělství, nebo je to jen otázka „otáčení peněz z dotací“?
Hodně je to spojeno s dotacemi. Kdo dodává kukuřici do bioplynek, dostává zvláštní dotaci. Jenže dodavatel do bioplynových stanic se musí upsat k určitému pevně stanovenému objemu dodávek. Kukuřice je plodina, která je hodně závislá na dostatku vody. Letos je ale sucho, takže její výnosy budou nižší. Docela by mě zajímalo, jak to kolegové chtějí řešit.
Řada zemědělců navíc pěstuje kukuřici na zrno. Na přísunu kukuřičného zrna je závislá výroba krmiva pro prasata a drůbež. I výrobci krmiv budou mít asi letos problém s nižším výnosem kukuřice kvůli suchu. Na dodávce krmiva ze zrna je zase závislý výkrm prasat a drůbeže.
Situaci výrobců krmiv navíc komplikuje stále se zvětšující rozloha polí, na nichž je pěstován čirok, který je používán téměř výhradně do bioplynek.
Čirok je plodina, podobná kukuřici, tedy plodina která téměř vůbec nezadržuje vodu, a tak vlastně sucho zhoršuje. Letošní počasí a předchozí změny, které se udály v zemědělství, tedy mohou přinést řadu problémů.
Na polích i silnicích potkáváme čím dál větší zemědělskou techniku. Práci, kterou dříve dělaly 2 až 3 traktory se dvěma až třemi traktoristy, dnes udělá jen jeden velký. Což má dopady na zaměstnanost na venkově. Má to souvislost s přechodem od pěstování plodin k potravinářským a krmným účelům směrem k pěstování plodin na energetické účely jako bioplynky a výroba topiva?
Pokles zaměstnanosti v zemědělství je úplně děsivý. Bydlím v malé vesnici. Dřív na vsích až 70 % lidí pracovalo v družstvech nebo zemědělských podnicích. Tam, kde dřív bylo potřeba deseti lidí, dnes stačí jen jeden.
Zemědělské podniky touto cestou ušetřily náklady na platy. Ale propuštění lidé často jinou práci nesehnali. Mimo jiné i kvůli tomu, že na venkově se hodně zhoršily možnosti dopravy za prací. Takže lidé, kteří dříve pracovali v zemědělství, jsou nyní závislí na sociálních dávkách.
A dost pochybuji o tom, že jsme na tom jako stát – jako celek – ušetřili nebo vydělali.
Bioplynové stanice i výroby paliva z biomasy byly navíc často stavěné z investičních dotací, zejména dotací z fondů EU. Jejich provozovatelé navíc dostávají nepřímé dotace, které v ceně energií platíme jako spotřebitelé. Není paradoxní, že přitom způsobují pokles zaměstnanosti na venkově?
A tím způsobené vylidňování venkova! V důsledku všech těchto změn navíc došlo ke zhoršení péče o krajinu. Velké stroje již neumí sekat meze a malé nebo obtížně dostupné plochy. Malé stroje navíc ze zemědělství prakticky zmizely. Dopady na zaměstnanost na venkově to mělo skutečně katastrofální.
Jsem vystudovaná zootechnička. Před mateřskou jsem 10 let pracovala jako poradce managementu chovatelů prasat a zároveň šlechtitelka prasat. Po mateřské jsem se již neměla do provozu kam vrátit. V té době došlo k prudkému snížení stavů prasat. V provozu se přestali používat odborníci. Genetika se začala dovážet ze zahraničí a v provozu zůstala jen levná pracovní síla. Šlechtění prasat v ČR prakticky skončilo. Do chovů se naváží plemenná zvířata ze zahraničí. V našem zemědělství zůstala jen nekvalifikovaná levná práce. Chovatelská práce se zredukovala na podání krmiva a odstranění případných úhynů ze stájí. Na tuto práci už nejsou třeba ani středoškolsky vzdělaní zootechnici. Místo našich lidí v provozu pracují Ukrajinci. Kvalifikovaní lidé, kteří dříve pracovali v zemědělství, jsou dnes bez práce, nebo dělají někde obchodní zástupce. Úroveň našeho zemědělství tím šla ale neskutečně dolů. Naše zemědělství už není schopné zajistit ani komplexní prvovýrobu ani zpracování produktů. Podobně jako v případě našeho průmyslu bylo degradováno na jakousi obdobu montoven. Strašně mě to štve. I když už jsem 10 let z prvovýroby pryč, tak si dodnes udržuji kontakty s lidmi z podniků, s nimiž jsem spolupracovala, a děsí mě, když slyším, jak to u nich „funguje“.
Letos je abnormální sucho. Řada expertů uvádí, že jeho průběh je zhoršován i špatným hospodařením s krajinou. Máte nějaký tip, jak by bylo možné lepším hospodařením s půdou zvýšit schopnost krajiny zadržovat vodu a bránit odplavování úrodné zeminy? Byť i třeba takový, který by bylo nutné na začátku zadotovat? Koneckonců dnes z fondů EU dotujeme spoustu nesmyslů, jako je stavba rozhleden v rovinatých oblastech. Tak proč nezkusit něco, co by pomohlo celé krajině a tím i zemědělství?
Jednoduchým, ale velmi účinným opatřením by bylo vrácení zatravněných mezí do polí. Mnozí se teď možná zděsili, že bych chtěla navážet nějaké haldy do polí. Ale nic takového není nutné. Kolem každého velkého lánu by bylo možné udělat pás trvalého travního porostu. Ještě lepší by bylo okolo velkých lánů osít třistametrové pásy trávy. Trvalý travní porost dokáže velmi dobře zadržovat vodu a pomáhá bránit i splavování úrodné vrstvy půdy do řek. Pásy trávy lze klidně nastavit i tak, aby bylo možné je obdělávat s pomocí velké techniky. Šířku lze nastavit tak, aby travní pás byl i na dvě nebo tři otočky traktoru. Seno z těchto pásů, by sice bylo pro krmení nevhodné, vzhledem k množství postřiků používaných na kulturní plodiny, ale mohlo by se využít do spaloven. A seno z luk by pak zbylo na hospodářská zvířata.
Krajině by to velmi prospělo a navíc by byla i hezčí. Mělo by to v sobě nezanedbatelnou výhodu i v tom, že lán by bylo možné snadno přejít. Chovatelé koní mají dnes problém s velkými lány. Někde dochází mezi zemědělci hospodařícími na polích a chovateli koní ke střetům. Hodně to záleží na lidech. V obou skupinách jsou i lidé, kteří jsou bezohlední.
Když jedete kolem velkého lánu a nemůžete se přes něj nijak dostat, protože je oborán až do lesa, tak je to pro nás problém. Pokud by byly kolem polí a v polích travnaté pásy, tak by nejen koňaři, ale i jiní turisté měli možnost tudy projít a nemuseli by to velkou oklikou obcházet.
Máte nějaký nápad, jak by šlo změnit dotační politiku, nebo udělat jiné opatření na úrovni státu, aby se do půdy znovu dostávalo dost biologického hnojiva? Neměly by dotace být podmíněny používáním biologických hnojiv?
Vyplácení dotací na trvalý travní porost by mělo být podmíněno jeho obnovou. Lze to snadno doložit třeba fakturami za orbu a nákup nového osevu, nebo dokumentací z prací. Zkontrolovat to lze v terénu také snadno.
Trochu postrádám v zemědělství onen pověstný selský rozum, ale ten asi EU z našeho zemědělství důsledně vytěsňuje.
Jakým způsobem by se i za cenu dotací nebo jiných vládních opatření dalo pomoci k zvýšení zaměstnanosti v zemědělství? Nemělo by být vyplácení dotací podmíněno i zaměstnáním určitého počtu lidí na hektar nebo dobytčí jednotku?
Vrátit zaměstnanost do zemědělství už asi nepůjde. Nové generace už dlouho nejsou vychovávány s důrazem na vztah k půdě. A tak asi až vymře naše generace tzv. Husákových dětí, nebude ani nikdo, kdo by chtěl v zemědělství pracovat. Vždyť maso, mléko a vejce koupíte v supermarketu a to, jaké mají na etiketě razítko, nikoho nezajímá. Vytrácí se hrdost, loajalita k naší vlasti a převažuje pouhý ekonomický pohled.
Psali jsme:
autor: Martin Kunštek
