Několik politiků se ohradilo, že je tato otázka nesmyslná, neboť invazi do Československa nepodniklo Rusko, nýbrž Sovětský svaz s dalšími státy Varšavské smlouvy. Čili by se pak celá věc měla týkat i dalších států Sovětského svazu jako Ukrajina, Litva či Gruzie či i států Varšavské smlouvy jako Polsko či Německá demokratická republika. Někteří též připomněli, že Němci vyvraždili několik set tisíc občanů Československa a chtěli nás vyhubit, a to se nedá srovnávat v žádném případě se Sověty.
Fotogalerie: - Babiš vyfič u Rozhlasu
Která událost nejvíce poznamenala český národ?Anketa
Nemůže za to jen Rusko…
Jiní si myslí, že odpustit je třeba, nikoli však zapomenout. Někteří připomněli, že stejně jako tehdy, tak i dnes tu jsou snahy omezit naši suverenitu a vnucovat nám něco, co nechceme.
„Tuto smutnou událost je potřeba si připomínat – invazi provedli konzervativní komunisté stalinského ražení, a to jak sovětští, tak i třeba němečtí či polští, protože se báli o svou moc. A pravda, u nás tehdy šlo také o souboj dvou komunistických frakcí. Obyčejní Rusové, Poláci, Maďaři i Češi za to odpovědnost nenesli, takže stěží lze klást kolektivní vinu jednomu národu,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz předseda SPD a místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura.
Tomio Okamura
„Myslím si, že ještě pár desítek let tady ta pachuť bude. A myslím, že zdaleka nejde jen o Rusko, ale o české a zahraniční komunisty a jejich snaživé pomocníky, kteří nás do toho čtyřicetiletého marasmu uvrhli,“ vyjádřil se ParlamentnímListům.cz předseda poslaneckého klubu Pirátů a místopředseda strany Jakub Michálek.
Mgr. et Mgr. Jakub Michálek
„Nejde přece o věc Ruska, ale bývalého SSSR, tak buď se smiřme se všemi, nebo to budeme připomínat také všem. Mimo jiné proto jsem upozornil na národnost členů politbyra, aby tato věc nebyla nacionálně chápána jen vůči Rusku,“ sdělil ParlamentnímListům.cz předseda KSČM a místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip.
_profil_top.jpg)
JUDr. Vojtěch Filip
„Nastal čas, abychom odpustili nejenom Rusku, ale i Ukrajině, Bělorusku, Gruzii a všem dalším zemím bývalého SSSR, stejně jako všem členským státům bývalé Varšavské smlouvy, které se na invazi do Československa podílely. Evropské dějiny jsou příliš dlouhé a plné vzájmných konfliktů na to, abychom mohli dokázat žít v zajetí minulých křivd donekonečna. Odpustit však neznamená zapomenout. Situace, kdy nám někdo chce vnutit svoji vůli, je stejně aktuální dnes, jako byla v minulosti, v tomto ohledu pro nás může být srpen 1968 jistým mementem. Dnes bychom se však měli přestat pokoušet bojovat války minulé, ale připravovat se na války budoucí. Je to sice méně pohodlné, ale není jiná cesta, jak bychom jim mohli zabránit,“ upozorňuje místopředseda ČSSD a poslanec Jaroslav Foldyna.
„Odpustit ano, ale nezapomínat a nenechat si překrucovat historií. Zaznamenal jsem informaci, že velká část Rusů považuje stále okupaci Československa za ‚bratrskou pomoc proti kontrarevoluci‘. Pokud například v Německu někdo jen bagatelizuje důsledky fašismu, tak je považován za extremistu. Pro Rusy ale začala druhá světová válka až napadením Sovětského svazu, podpora a paktování se s Hitlerem, okupace sousedních zemí nebo vyvražďování Poláků jakoby pro značnou část Rusů ani neexistovalo. Bohužel to do velké míry platí i o názorech na okupaci naší vlasti v roce 1968. Moc bych jim přál, aby si vedle své slavné minulosti dokázali přiznat i ty stinné stránky. Ruské společnosti by to určitě prospělo. Svět není černobílý a přiznat chyby a poučit se z nich není ostuda,“ domnívá se místopředseda KDU-ČSL a poslanec Ondřej Benešík.
„Tato otázka je nesmyslná. Člověk může člověku či několika lidem odpustit, ale zemi? Ostatně to byl roku 1968 Sovětský svaz, jehož součástí bylo Rusko. Rusko není Sovětský svaz. Bylo by ovšem prospěšné, kdyby Rusové zaujali vůči svým dějinám obdobně kritický postoj jako Němci. Cítil byste se ostatně zavázán, pokud by například prezident prohlásil, že odpouští zesnulému Brežněvovi? Rusové by samozřejmě měli být hrdí, že porazili nacisty. Současně by měli ale reflektovat podobně jako Němci svou minulost a vyrovnat se s tím, co se stalo v Katyni a podobně. Němcům se to podařilo a zásadně změnili i svou společnost a politiku. Kéž by se to podařilo i Rusku,“ uvedl čestný předseda TOP 09 a poslanec Karel Schwarzenberg.
Karel Schwarzenberg
„Především to není otázka odpuštění, ale historické zkušenosti, na kterou bychom zvláště dnes neměli zapomínat. Byla to invaze a demonstrace síly ve chvíli, kdy se sovětské vedení nesmířilo s opatrnou liberalizací politického života v Československu a hlavně se samostatným postupem tehdejší politické reprezentace. Takže tady nejde o to, zda odpustit invazi, nebo ne. Tady jde o to nezapomenout na tuto historickou zkušenost a nemyslet si, že se mocenský nátlak – a rozhodně nemusí jít jen o hrubou sílu a tanky – nemůže opakovat,“ upozorňuje předseda STAN a poslanec Petr Gazdík.
Imperiální velmoci běžně používají takzvané koalice ochotných
„Lidé by na okupaci Československa neměli zapomenout. Otázkou není odpuštění, ale nastavení nových rovnocenných vztahů,“ míní místopředseda poslaneckého klubu ANO Roman Kubíček.
Ing. Roman Kubíček, Ph.D.
„Já bych tu otázku položil jinak. Jde o to, zda to odpustit Rusku, Ukrajině, Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Bělorusku, Moldavii, Polsku, Maďarsku, části Německa a některým dalším zemím včetně Gruzie. Imperiální velmoci běžně používají takzvané koalice ochotných, které pak nesou spoluvinu. Česko po této stránce už dávno není nepopsaným papírem,“ míní europoslanec Jan Keller.
„Odpustit, nezapomenout!“ reagoval senátor KDU-ČSL Jiří Čunek.
Jiří Čunek
„Historicky a těm, co se o to zasloužili, se to odpustit nedá, ale je třeba si uvědomit, že dnešní Rusko je zcela jiné, než byl Svaz sovětských socialistických republik. Výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa si musíme neustále připomínat, jelikož jde o temnou stránku naší historie. Tehdejší totalitní komunistický režim, který vznikl diktaturou proletariátu, byl zrůdný. Je potřeba na to pamatovat a udělat maximum pro to, aby se nic takového již nikdy neopakovalo. Dnešní svoboda a demokracie je velice křehká a může být nenápadně zneužita. Novodobí marxisté to velice dobře vědí a pracují na tom, aby základní princip demokracie, tedy vládu většiny, rozbili. Dělají to kdejakou byrokratickou regulací, zvýhodňováním menšin a omezováním svobodného lidského jednání. Tato pokrokářská ideologie, kterou bruselští neomarxisté nazývají liberální demokracií, je velkým ohrožením demokracie jako takové. Mysleme na to a braňme se tomu, dokud je čas, ať se historie neopakuje!“ varuje místopředseda poslaneckého klubu SPD Radek Rozvoral.
„V tomto případě moc odpouštět nelze, neb ti ruští občané, kteří aspoň o invazi vědí, tak ji spíš většinově schvalují, což znamená, že Rusko se s touto svou stinnou historií vypořádává způsobem, že to vyšumí, a to je pro mě opovrhování českým národem či Českou republikou,“ míní místopředseda STAN a senátor Jan Horník.
„Tak už i Parlamentní listy podlehly neznalosti historie za honbou po senzačním titulku. Zkuste si prosím něco přečíst o roce 1968 o účasti bratrských armád a Sovětského svazu. Pro osvětlení souvislosti by ještě stálo za to se podívat, co se dělo v geopolitické oblasti okolo nás,“ reagoval místopředseda poslaneckého klubu KSČM Leo Luzar.
„Nejde o odpuštění, ale o schopnost se dívat do budoucna a nežít útrapami minulosti. Takhle bychom se mohli dívat skrz prsty na Rakousko, na Německo a další země, a to nám opravdu nepomůže,“ myslí si poslanec ANO Patrik Nacher.
Psali jsme:
Němci vyvraždili 400 tisíc občanů Československa. A Rusové?
„Upřímně řečeno, pro mne je tato událost vyřešena už dávno. Přiznám se, že naposledy jsem si to připomněl v březnu letošního roku k výročí okupace naší republiky Německem. Okupace, po které začalo vyvražďování téměř čtyř set tisíc občanů naší republiky. Prošlo to jen malými zmínkami ve sdělovacích prostředcích, pokud vůbec zmíněno bylo. Několikatýdenní masírování občanů událostí šedesátého osmého roku mi nepřipadá v porovnání s pozorností věnovanou okupaci Němci adekvátní. Vojska Varšavské smlouvy k nám přišla na základě žádosti tehdejších orgánů republiky. Neposuzuji, zda to bylo či nebylo potřebné a správné, co ale vidím dnes je, že kdyby sem nepřišla, měli jsme republiku rozkradenou o dvacet let dříve a asi by nebylo ani na důchody. Už slyším řev sluníčkářů a poukazování na ztráty na životech. Těch mi bylo a vždy bude velmi líto. Nevěřím ale, že to byly ztráty úmyslné. Při přesunu tak obrovského množství techniky k nešťastným událostem dochází. Došlo k nim i při americkém bombardování Prahy a dalších našich měst, které stálo tisíce životů našich lidí v době, kdy to už nemohlo ovlivnit výsledek války. Abych tedy odpověděl na položenou otázku. Ano, po padesáti letech bychom tuto událost měli odložit. Udělali jsme to s Německem, proč bychom totéž neměli udělat s Ruskem. Sověti nás na rozdíl od Němců nechtěli vyhubit,“ uvedl senátor Jaroslav Doubrava.
„Pro nás, co jsme invazi zažili, to bylo velké zklamání a těžko se dá zapomenout. Byli to naši spojenci a nikdo nečekal, že by se problémy řešily takovým nátlakem. Akce byla kolektivní a Rusko v ní jako stát nefigurovalo. Například Rumunsko se invaze nezúčastnilo. Ani ruský zástupce v SSSR pro ni nehlasoval. Varšavská smlouva byla na rozdíl od NATO rozpuštěna, takže komu co odpouštět? Nyní máme jiné spojence, a pochybuji, že by občané souhlasili se všemi vojenskými akcemi. Velmoci si stejně nakonec udělají, co je v jejich zájmu,“ míní senátor KSČM Václav Homolka.
„S odstupem času hodnotím okupaci naší vlasti armádami Varšavské smlouvy pod vedením tehdejšího ÚV KSSS jako zasahování do vnitřních záležitostí suverénního státu. Cílem bylo odstranit z vedení státu reformní komunisty a umožnit vznik ‚dělnicko-rolnické‘ komunistické vlády pod dikátem Sovětů. Tehdejší reformní komunisté však svou roli nezvládli a Československo následně vstoupilo do éry normalizace, kde vedení KSČ v podstatě znovu nastolilo politické a ekonomické hodnoty, které vládly koncem padesátých let. V důsledku toho nastal celkový morální a ekonomický úpadek našeho státu a jeho obyvatel, který trval až do pádu Berlínské zdi. V důsledku srpnových událostí 1968 padlo anebo následně zemřelo 137 osob, zhruba 500 bylo těžce zrněno a byly zde stovky lehce zraněných. Sice je dnes situace v Rusku jiná, ale tento čin nelze zapomenout a nelze jej ani bagatelizovat, natož odpustit,“ říká člen předsednictva SPD a poslanec Radovan Vích.
„To není o Rusku, to je o tehdejším režimu. Myslím, že už jen z úcty ke zbytečně zmarněným životům nemůžeme tehdejšímu sovětskému režimu, ani tehdejšímu našemu, jehož část sem vojska pozvala, odpustit. Neměli bychom zapomenout, ale kolektivní vinu odmítám. Proto pořádám 21. srpna na Slánském náměstí koncert „Remember Karel Kryl“. Ani na Karla Kryla bychom neměli zapomínat,“ míní poslanec ANO Stanislav Berkovec.
„Nejsem si jist, že i Rusko je připraveno na naše odpuštění za jejich okupaci našeho Československa...“ reagoval senátor ODS Jaroslav Zeman.
Psali jsme:
Odpustit určitě můžeme, ale zapomenout nesmíme
„Pokud si vzpomínám, tak v srpnu nás obsadila vojska Varšavské smlouvy vedené Sovětským svazem. Bylo mi tehdy 13 let a tak mám poměrně jasné vzpomínky. Pamatuji si, jak po ulicích jezdili vojáci a tanky NDR. Zrovna tak jsem viděl vojáky z dálného východu SSSR. Pokud jsme odpustili Německu okupaci a 350.000 mrtvých během 2. světové války, Američanům mrtvé civilisty v Praze a v Plzni během jejich náletů na konci války, myslím, že je i na čase odpustit za srpen nejenom Rusům, ale i ostatním státům, Ukrajině, Litvě, Lotyšsku, Estonsku, středoasijským státům, Bulharsku, Maďarsku a dalším, jejichž vojáci se okupace účastnili. Domnívám se, že bychom neměli zapomínat na státy, které stály na naší straně, zejména statečné vedení Rumunska, které se odmítlo zúčastnit okupace, a Jugoslávii, která sice nebyla členem Varšavské smlouvy, a o to razantněji okupaci odsoudila,“ míní poslanec SPD Jiří Kobza.
„Rozumní a moudří odpouštějí, ale nezapomínají. V tomto případě nejsem ani rozumný, ani moudrý, a není možné ani zapomenout. Nikdo dosud hodnověrně nevysvětlil PROČ,“ uvedl poslanec ANO Rostislav Vyzula.
„To se nedá naordinovat nebo poručit, to musí přijít samo. Na úvod by možná stačilo, kdyby média o těch událostech začala informovat objektivně. Tedy, že zde nebylo jen Rusko, jako nástupnický stát SSSR, ale i armády dalších zemí takzvaného východního bloku. Na druhou stranu jsem však bytostně přesvědčen, že události roku 1968 zajímají jen marginální část společnosti. Ta většinová část řeší současné každodenní problémy společnosti a doby, v níž žijeme. Od nedostatku vody až po různá sociální témata a bezpečnost. Tu takzvanou důležitost tomu zase dávají jen média a někteří politici, kteří nemají jiná témata a jsou tak na okraji zájmu občana-voliče,“ myslí si poslanec KSČM Zdeněk Ondráček.
„Takovéto invaze nelze odpouštět,“ reagoval senátor ODS Jiří Burian.
„Co to obnáší, pojem odpustit?“ ptá se poslanec ANO Pavel Plzák.
„Odpustit určitě můžeme, ale zapomenout nesmíme,“ reagoval poslanec SPD Jan Hrnčíř.
„Je omluva bez lítosti omluvou? Podle mne odpuštění následuje po lítosti, a tu jsem jaksi nezaznamenal,“ uvedl poslanec ANO Miroslav Janulík.
Před časem se ke vztahu Sovětského svazu k zemích středovýchodní Evropy vyjádřil i ruský prezident. „Po druhé světové válce jsme se pokoušeli četným východoevropským zemím vnutit svůj model rozvoje a musíme si přiznat, že jsme jednali násilně. Nic dobrého v tom není a nyní se nám to vrací. Mimochodem, přibližně stejně se v současné době chovají Američané, když se pokoušejí vnutit svůj model vývoje fakticky celému světu. Také je čeká fiasko,“ řekl ruský prezident Vladimir Putin v dubnu 2015.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
