Celodenní program s ukázky vojenské techniky, bojů, přehlídky, s tím vším má zdejší muzeum mnohaleté bohaté zkušenosti – vždyť je největším privátním vojenským muzeem v republice. Bylo slyšet nejen staré české vlastenecké písničky, ale ozvala se také reprodukovaná dobová americká a sovětská hudba.
Zaslouží si Jaromír Jágr od Zemana vyšší státní vyznamenání, než jaké dosud má?Anketa
… již nikdy…
Vicekonzulka konzulátu Ruské federace v Karlových Varech Marie Semerová uvedla: „Jsem ráda, že se mohu zúčastnit oslav v Rokycanech. Je to místo velmi symbolické, protože tady se setkaly armády spojenců. Je to velmi symbolické pro náš stát i Českou republiku.“ Pochválila přítomné a organizátory, že „… pořádají takové pěkné akce s bohatým programem“ a vyjádřila přání, aby „… naše děti, potomci, už nikdy nemusely dobývat zpátky svoji svobodu a vše, co je spojeno s válkou, poznaly jen z muzea“.
Mírové NATO je zvláště dnes potřeba
Zástupce americké ambasády, plukovník Mike Kusha, byl obsáhlejší: „ I 74 let po skončení nejkrvavějšího konfliktu dvacátého století je stále nutné si připomínat hrůzy války, aby se znovu neopakovaly. Abychom uctili památku statečných mužů a žen, Američanů, Čechů a řady dalších, kteří bojovali pospolu, aby zajistili svobodu a bezpečnost budoucím generacím v Evropě, Severní Americe a jinde. Mnozí za svoji statečnost zaplatili cenu nejvyšší. Musíme chránit odkaz jejich nezištných činů, svobodu, demokracii, lidská práva a společnou bezpečnost. Obrana vychází z jednoty a síly,“ zdůraznil řečník.
Proslovy. Foto: Václav Fiala
„Letos slaví NATO 70 let od svého založení jako demokratická síla zajišťující mír a stabilitu. Aliance byla původní protiváhou expanzivním záměrům komunistických režimů po druhé světové válce. Když skončila studená válka, potřeba NATO tím neskončila. Současný svět není bez hrozeb našim společným demokratickým hodnotám. Čelíme novým výzvám, které se přidávají k těm původním. Musíme i nadále posilovat odolnost vůči řadě hrozeb, jež ohrožují náš mír, naši bezpečnost a naši demokracii. Před dvaceti lety udělalo NATO velký krok, když do Aliance vstoupila Česká republika a další země. Během těchto dvou dekád se Česká republika stala respektovaným a uznávaným členem NATO, spojencem, který bok po boku s našimi vojáky stojí od Pobaltí až po Afghánistán,“ nešetřil chválou americký plukovník. „Díky spolupráci všech členů zůstane i v budoucnosti NATO obranným štítem míru a bezpečnosti. Jsme spojenci, jsme NATO. Celá spolupráce mezi Spojenými státy a Českou republikou stojí na těch samých hodnotách, za které řady mladých vojáků, námořníků, letců a mariňáků bojovaly a padly ve druhé větové válce. Naší úlohou je ctít oběti a chránit demokratický odkaz, který nám zanechali, abychom v něm dál pokračovali. Jménem lidu Spojených států amerických vám chci z celého srdce poděkovat,“ ukončil svůj projev zástupce americké ambasády. Zástupkyně ruského velvyslanectví diplomaticky „nemrkla ani brvou“.
Patříme do NATO a EU. A na Západ!
Své si rovněž řekla krajská radní a kandidátka do Evropského parlamentu za ODS Radka Trylčová, která přečetla svůj předem napsaný příspěvek: „Z jedné nacistické uzurpace přišla jiná, nová, komunistická. Dnes můžeme říci, že třicet let žijeme v míru a svobodě. Ale o tu musíme neustále bojovat a hájit ji. Není samozřejmostí a není zadarmo. My jako stát patříme jednoznačně na Západ a do NATO a Evropské unie. Musíme si toto neustále připomínat, protože za svobodu a mír je nutné neustále bojovat,“ připomněla za hustého deště přítomným krajská radní pro zemědělství a životní prostředí, bývalá představitelka regionální plzeňské hospodářské komory Trylčová.
Psali jsme:
Úcta k tradici a symbolům
Hrály se spojenecké hymny a u bust generálů Rybalka a Robertsona drželi skauti vlajky Spojených států, Velké Británie, Francie, Ruska a České republiky. I při důstojném ceremoniálu ale lidé a zvláště teenageři a mladé rodiny korzovali, jako by se nic nedělo. „Když se hrají státní hymny, tak stůjte,“ vykřikl na ně jeden z pamětníků. Na jejich obranu někdo z davu podotkl – jak mají poznat, že jde o státní hymny, třeba francouzskou, když řádně nepoznají ani českou…
Vojenský výcvik by podle slov starších návštěvníků mladiství potřebovali jako sůl – očividně to bylo vidět na některých dětech, pro které byl hluk střelby doslova traumatizující, nebo při poměrně nemotorném šplhání „pánů kluků“ do travnatého kopečku. Řada z nich poprvé měla v rukou pušku, mohla si zastřílet na terč, házet „granátem na cíl“, z čehož by pacifisté sice nebyli nadšeni, ale tato disciplína je běžnou součástí branné přípravy prakticky po celém světě. Škoda že pozvání na akci nebylo příliš prezentováno v nedaleké krajské metropoli, i když tam „mají své“ Slavnosti svobody. Američtí veteráni však jezdí na vzpomínkový akt v Rokycanech v dopoledních hodinách.
Busty amerického a ruského generála v místním muzeu. Foto: Václav Fiala
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
