Otec postižené dcery chválí Nečase: Ten má ale odvahu

07.06.2012 20:51

PŘÍBĚH Má handicapovanou dceru. I to nasměrovalo Pavla Eliáše k jeho profesi. Pomáhat těm, kteří to potřebují. Čtyři roky byl ředitelem libereckého Jedličkova ústavu, odkud ale po neshodách musel odejít. Tvrdí, že podobná velká zařízení se mají zrušit. Na Západě prý vůbec nejsou.

Otec postižené dcery chválí Nečase: Ten má ale odvahu
Foto: Ladislav Carda
Popisek: Koaliční vláda se dohodla o svém pokračování. Zatím tedy nepadne

Za pravdu mu dal ještě jako ministr sociálních věcí stávající premiér Petr Nečas. Eliáš už tři roky provozuje denní centrum pro seniory. Přímo naproti němu se nyní chystá město Liberec postavit kontejnerovou školku. Za podezřele vysokou cenu. Firmou, která nikdy nic podobného nedělala a jejíž jednatel je bratr náměstka primátorky.

Více příběhů ZDE

„Náš stacionář pro seniory je zděná budova s výtahem. Postavili jsme ji v roce 2008 za půl roku. Vyšla i s vybavením na 13 milionů korun,“ upřesňuje Eliáš. Užitná plocha jeho seniorského domu je 500 metrů čtverečních, tedy stejně jako u plánované školky. „Proto mě překvapila cena školky, která je mnohem vyšší. Přitom není zděná, ale kontejnerová, tedy v podstatě provizorní. Kontejner je svařená kovová konstrukce vyplněná vatou. Z laického pohledu by měla být tato školka dvakrát až třikrát levnější,“ podivuje se.

Což ale není. Naopak. Je mnohem dražší. Školka pro 86 dětí má stát bez DPH 25 milionů korun. To však není jediná podivnost. Do výběrového řízení na její stavbu se přihlásily jen dvě firmy, což už je samo o sobě podezřelé. Vyhrála Awea, která nikdy podobnou modulovou školku nedělala. Pikantní je, že jednatelem této firmy je Jan Rutkovský, jehož bratr Jiří je náměstek liberecké primátorky Martiny Rosenbergové.

Jedličkův ústav? Zrušit

„Měl jsem zkušenost jako rodič z domova. Jedna z mých čtyř dcer je těžce handicapovaná,“ objasňuje, proč do Jedličkova ústavu zamířil. Šéfem zde byl čtyři roky, neodešel však v dobrém. Do rozporu se s krajskými nadřízenými dostal kvůli vychovatelkám. „Měly šestihodinovou pracovní dobu a dva měsíce prázdnin jako ve školství. Přeřadili je do kategorie sociálních pracovnic, což znamenalo pět týdnů dovolené a osmihodinovou pracovní dobu. Přitom při práci s dětmi je odpočinek důležitý, je potřeba nabít energii. Navíc zkušené ženy mezi padesátkou a šedesátkou nutili doplnit si vzdělání, nebo ať okamžitě skončí. To jsem nepřekousl a odešel jsem jako první,“ vysvětluje důvody odchodu z Jedličkova ústavu. Následovaly ho podle jeho slov tři čtvrtiny tehdejších zaměstnanců.

„Jeden z mých cílů bylo Jedličkárnu do budoucna zrušit,“ šokuje. A co místo ní? „Pěstounská péče a adopce,“ vysvětluje Eliáš. Systém "Jedličkáren" je prvorepublikový model, dnes zastaralý. „Má svoje negativa, děti se vytrhnou ze svého přirozeného prostředí. Získají sociální handicap. Tím, že jsou do dvaceti let v ústavu, neumějí se o sebe pak v životě postarat. Což je ostatně problém i dětských domovů,“ konstatuje.

Nečas udal správný směr

V západní Evropě postupně zrušili všechna podobná velká zařízení. „Děti dostávali do menších skupin, kde jsou v rodinných buňkách. Například handicapované děti jsou v internátních školách s týdenním pobytem. Bydlí v rodinných domcích nejvíce po osmi, kde se o ně starají pečovatelé. Učí se vařit, prát. K tomu v rámci areálu, kde je třeba deset podobných rodinných domků, mají školu. Na sobotu a neděli tam nikdo nezůstává a rozprchnou se domů – ať už k vlastní rodině, či adoptivní, pěstounské,“ popisuje.

Do podobného stavu se ve vyspělejší části Evropy dostali díky poctivé terénní a sociální práci. „Přesně vědí, kde jsou nějaké sociálně slabší rodiny s dětmi. U nás je tendence, že se jim děti berou. Na Západě naopak působí spíše na rodiče a pomáhají jim,“ upozorňuje. Pomalu, ale přece se situace mění i u nás. „Obrovskou zásluhu na tom má současný premiér Petr Nečas. Ještě jako ministr sociálních věcí v Topolánkově vládě prosadil, že se do několika let zruší dětské domovy. Je to správný a odvážný krok,“ domnívá se.

„Školka pro seniory“

Už tři roky provozuje Pavel Eliáš v liberecké čtvrti Ruprechtice denní centrum pro seniory. K založení tohoto zařízení starajícího se o seniory Pavla Eliáše inspirovala opět rodinná zkušenost. „Starali jsme se s manželkou u nás doma o obě nemocné babičky. Bylo to obohacení a nová dimenze pro nás i pro naše děti,“ říká. „Měli jsme ale vhodné podmínky, rodinný domek s pokojem navíc, kam babičku dát, manželka doma na mateřské. Většina lidí v této situaci není,“ uvědomuje si. Proto se v jeho hlavě zrodila vize jakési školky pro seniory, kde se o ně přes den postarají, když jsou jejich příbuzní v práci.

Staří lidé totiž v době, kdy je jim zdravotně nejhůře, končí v zařízeních, kam se jim většinou nechce, v domovech důchodců. Většina domovů nemá jednolůžkové pokoje. „Představte si, že je vám osmdesát, už vám slábne rozum a paměť, jste přitom zvyklý na svoje soukromí. A v tuto chvíli musíte být na pokoji s někým, koho vůbec neznáte a koho jste si dobrovolně nevybrali. Má přitom stejné stařecké trable jako vy.  A k tomu jste v cizí instituci, kde jsou stovky seniorů. Kdo z nás by tohle chtěl,“ vysvětluje Eliáš další fakta pro vznik centra.

Pomohl poslanec Hasil

Úplný Eliášův vynález však denní stacionář pro seniory, jak mu nehezky říkají, není. „Jeli jsme se podívat asi do šesti zařízení v Německu, abychom věděli, jak to tam funguje,“ upozorňuje. Následně připravili projekt a začali přemýšlet, kde sehnat peníze. „Viděli jsme, jak se v parlamentu porcuje takzvaný medvěd a dávají se desetimiliony na nesmysly, třeba na různá golfová hřiště,“ komentuje. Zjistil si, že si může požádat o peníze přes místního poslance. „Obrátili jsme se na občansko-demokratického libereckého poslance Tomáše Hasila. Považoval denní centrum za dobrý nápad a podal návrh v rámci přebytku statního rozpočtu, abychom na naše zařízení dostali peníze,“ vzpomíná.

Tento návrh třikrát neprošel, až čtvrtým rokem se na ně usmálo štěstí. „Na jaře 2008 jsme dostali peníze. Důležité je, že jsme pasivně nečekali. Mezitím jsem dotáhl do konce projekt, stavební povolení, připravil jsem všechno pro stavbu s tím, že případně peníze seženu jinde,“ uvedl. Díky tomu když přišly peníze, hned se začalo stavět. Centrum funguje od jara 2009. Pečují tu o seniory trpící různými stařeckými potížemi. Od  Alzheimerovy choroby přes demenci až po pohybové potíže. 

Pavel Eliáš má vedle své práce i zajímavého koníčka. Vaření piva. Jednou za čtvrt roku sezve přátele a navaří pěnivý mok výborné chuti. Nazývá se Ruprecht podle místa svého vzniku, liberecké čtvrti Ruprechtice. Od loňska pěstuje i vlastní žatecký chmel. Jde o nejseverněji položené místo, kde roste.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Oldřich Szaban

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Sommerová se na to třese. O to víc budou zírat, co (ne)udělají Piráti. Odstřel Lipovské z Rady ČT? Toto se chystá

4:44 Sommerová se na to třese. O to víc budou zírat, co (ne)udělají Piráti. Odstřel Lipovské z Rady ČT? Toto se chystá

Vyslyší Sněmovna poslankyni TOP 09 Olgu Sommerovou a odvolá radní ČT Hanu Lipovskou kvůli její kandi…