Na úvod debaty její moderátor Lukáš Kovanda, hlavní ekonom finanční skupiny Roklen připomněl, že WikiLeaks na základě diplomatické depeše z března 2009 označily Alexandra Vondru za největšího spojence USA na české politické scéně. To však bývalo. Vondra zdůraznil, že Amerika se změnila, on je u Američanů zapsaný jako poměrně razantní kritik Obamovy administrativy a tak by o něm dnes ambasador Schapiro jen těžko psal, že je největší americký spojenec.
Proč už bývalý český ministr obrany není tak nakloněn Americe? Vondra objasnil, že zkrátka proto, že se tam opět, sic skrytě, vrací zpátky marxismus – v podobě politické korektnosti, multikulturních teorií či ochrany různých minorit, což on považuje za veliký problém. Plný průchod této proměně přitom dal dle něho současný americký prezident Barack Obama, který „to nějakým způsobem ztělesňuje“.
Vondra uklidňuje, že v Česku naštěstí něco takového zatím nezpozoroval, což přikládá naší pozici uprostřed Evropy, která brání tomu, aby na nás „tyhle laviny“ úplně dolehly. Může tak jako vysokoškolský pedagog být mnohem otevřenější, než kdyby působil na nějaké západní univerzitě. Nicméně i v Čechách učí studenty ze západní Evropy, a když prý řekne něco otevřenějšího, švédské studentky okamžitě zvednou ruku a osočují ho, co si to dovoluje.
Vondra odhaduje, že nastolený trend v Americe je zřejmě nezvratný. V Evropě bychom proto dle jeho názoru měli všichni zbystřit, protože Amerika, která se uměla jasně orientovat v tom, co je správné a co je špatné v určitých kritických situacích a která třikrát vytáhla za starý kontinent důležité horké kaštany z ohně, je patrně minulostí. „Evropa nemůže zůstat Evropou, tak jak je. Každý si ji namaže na chleba, až dojde k nějakému střetu,“ varuje bývalý český ministr obrany.
Momentka z debaty: zleva – Alexandr Vondra, Václav Klaus ml., Jan Hornát a Lukáš Kovanda
Autor: Lucie Štěchová
I podle Jana Hornáta dochází k proměně tváře Ameriky, přičemž produktem této přeměny je republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump a vůbec celé hnutí kolem něj. Odborník na severoamerickou oblast poukazuje na to, že Trump ve své kampani cílí na „zdravé americké jádro“ – bílou střední třídu – která se cítí být vládou pozapomenuta na úkor různých menšin. Pokud si myslíme, že po volbách dojde k utlumení těchto pocitů naštvanosti a vzpoury proti establishmentu, hluboce se mýlíme. Hornát upozorňuje na to, že se tyto proudy v americké společnosti mohou vrátit s ještě větší razancí, než jakou sledujeme nyní, kdy zhruba šedesát až pětašedesát procent Američanů nenávidí prezidentské kandidáty.
Z nevraživého postoje Američanů vůči oběma potenciálním vůdcům Vondra vyvozuje, že Clintonová i Trump to v případě svého vítězství budou mít strašné těžké. A protože autorita vládce navenek se odvozuje od jeho postavení doma, radí, abychom se alespoň pro nejbližší budoucnost spoléhali hlavně sami na sebe. Zvláště pokud vyhraje Donald Trump. Jeho politika totiž není dle Vondry hodnotově založená, přece jenom je to byznysmen, a tak se může stát, že za dobrou nabídku nás prodá Rusku nebo Číně. Měli bychom tedy začít plnit své závazky vůči Severoatlantické alianci – tedy dávat 2 % HDP na obranu.
Zatímco Rusko představuje nebezpečí vojensky, čínská expanze má dle Vondry jednoznačně ekonomickou povahu. Jinými slovy, Čína má přebytek hotovosti a snaží se ji nákupy udat v zahraničí. U nás je prý kolem toho spousta „keců“, ale kromě Slavie tu Vondra žádnou investici nevidí. Kriticky také hodnotí to, že se u nás často vedou iracionální výměny názorů, v nichž figuruje dalajláma nebo Peking jako fíkový list pro domácí politický souboj, ale chybí tu debata o tom, jaké jsou přínosy čínských investic a ve kterých oblastech jsou nežádoucím bezpečnostním rizikem.
Bude válka s Ruskem?
Při debatách o zahraniční politice Spojených států se často hovoří o tom, že Donald Trump spíše než Clintonová dokáže urovnat vztahy s Ruskem. On sám to o sobě také tvrdí, podle Hornáta ale v jeho vizích existuje vnitřní rozpor. Odborník varuje, že Trumpův tlak na členské země NATO, aby dostály svým závazkům a dávaly 2 % HDP na obranu, by mohl vyvolat u Vladimira Putina pocit nebezpečí. A vůbec prý nemusí záležet na tom, že by šlo o rozkaz USA, že navyšování rozpočtů na obranu by bylo jen naoko a že pro Rusko by to žádnou bezpečnostní hrozbu nepředstavovalo. Dle Hornáta se dá čekat, že Putin by to jako hrozbu vnímal a mohlo by být zle.
I proto si myslí, že Trump jako prezident by byl větší bezpečnostní hrozbou než Hillary Clintonová. Byť ta má ve vztazích s Ruskem sama máslo na hlavě. Hornát připomíná, že když se stala ministryní zahraničních věcí u Obamy, pokoušela se o restart vztahů s Ruskem, což ale absolutně nevyšlo. Z toho mu vychází, že jestli se Clintonová stane prezidentkou, vztahy mezi Ruskem a USA budou nadále špatné.
Bez ohledu na to, po čem toužíte: Jak to podle vás dopadne v USA?Anketa
Václav Klaus mladší naopak míní, že zvolením Hillary Clintonové jsme válce o něco blíže. V této souvislosti syn našeho někdejšího prezidenta podotkl, že oproti minulosti můžeme sledovat zavádění povinné vojenské služby. Zároveň nám po republice jezdí čím dál víc kontingentů a občané jsou v médiích vyzýváni, aby je šli pozdravit. Takové manévry se dle Klause dají vnímat jako příprava na nějaký „boží konflikt“, který, jak pevně doufá, si nikdo nepřeje. Bývalý ředitel prestižního gymnázia s nadsázkou uvedl, že lidé snad radši půjdou studovat makroekonomii, než aby si šli lehnout do zákopu někam do východní Haliče a zkusili to vzít útokem na východ. A zavtipkoval, že za taková slova se dnes nasazuje hlava ruského agenta.
Alexandr Vondra navázal konstatováním, že vztah mezi Českou republikou a Spojenými státy je vztah asymetrický. Na toto konto upozornil, že když si tady žijeme tak nějak blahosklonně v povětří, což názorně dokládají výroky prezidenta Miloše Zemana nebo ministra financí Andreje Babiše, kteří si prý nelámou hlavu vztahem s Amerikou, nesmíme si dělat iluze, že si americký prezident, ať už Trump nebo Clintonová, vzpomene na Českou republiku, až to budeme potřebovat.
„Trump má alespoň českou dceru, tak je tady určitá naděje, že kdyby došlo na nejhorší, tak nás vynechají,“ zavtipkoval Václav Klaus mladší. „To jsou ty sázky na příbuzenské kontakty,“ reagoval Vondra s tím, on sám by na toto moc nesázel, protože tu rodinu zná a ví své. Podle exministra naštěstí nějaká bezprostřední kolize nehrozí, obě země mají problémy, které musí řešit.
Rada americkým diplomatům v Česku
Vondra také podotknul, že pokud by Donald Trump usedl do prezidentského křesla, mohlo by dojít k obměně složení amerického velvyslanectví v Česku, což by Vondra uvítal, neboť diplomati by se možná konečně začali věnovat tomu, čemu se američtí diplomati dle jeho hlubokého přesvědčení věnovat mají – důležitým bezpečnostním otázkám.
V jedné společné česko-americké studii, které se před dvěma lety účastnil, doporučoval Američanům, aby se američtí diplomaté – místo toho, aby pochodovali v čele Prague Pride – věnovali důležitým bezpečnostním otázkám, protože jinak u nás přicházejí o konzervativce, kteří tu byli dvacet let pilířem atlantismu. Toto doporučení muselo nakonec ze studie na popud americké strany pryč.
Na závěr svého vystoupení Vondra uvedl, že jsme v „sendviči“ mezi Německem a Ruskem. A zatímco americké vojenské boty po našich hřbetech nikdy nepochodovaly, ty německé a ruské ano. Dokud tedy bude Amerika zastávat pozici globální velmoci, stojí za to usilovat o to, aby měla zájem nás chránit. Proto Vondra usiloval o to, aby byl na našem území umístěn radar – zařízení, které by chránilo i Ameriku a pak by jí na nás záleželo. Bohužel „stupidní a hloupí Češi“ výstavbu radaru odmítli.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
