První dotaz směřoval ke Škromachově cestě do Senátu a k fungování této komory parlamentu. Senátor odpověď pojal ze široka a popsal studentům nejen svou cestu a působení v Senátu, ale i předchozí politickou dráhu, která po roce 1989 začínala v odborech. „Zatímco za komunismu byly odbory převodovou pákou komunistické strany, v demokracii je třeba, aby se politické strany staly převodovou pákou odborů. To se úplně sice nepovedlo, ale můj odborářský sen se naplnil v době, kdy jsem byl ministrem práce a sociálních věcí a kdy jsem prosadil nový zákoník práce. Neříkám, že je ideální, ale ani někteří mí pravicoví nástupci jej nedokázali změnit, a tím jsem si naplnil sen odboráře a politika,“ zavzpomínal na své ministerské angažmá Zdeněk Škromach, který také připomněl své působení v Poslanecké sněmovně.

Na rozdíl od té doby dnes nepokládá Senát za zbytečný a vysvětlil rozdílný pohled na obě komory Prlamentu ČR. Poslanecká sněmovna je bojiště, je to v podstatě vedení občanské války mírovými prostředky – jsou ale divočejší parlamenty než ten v České republice, naše poltická kultura je relativně klidná. Z hlediska časového jsme ve Sněmovně trávili při projednávání ve výborech dva-tři týdny. Pokud jde o Senát, je situace výrazně jiná – senátor ale nesedí jen na plénu, jeho práce je dlouhodobá.

„Poslanec ani senátor tady ale nejsou od boha, jsou to zástupci občanů, a proto musí mezi nimi trávit hodně času. Je potřeba mít vazbu na to, co občan chce,“ řekl v Brně senátor Škromach.