Objevil už v severočeské kotlině stopy po úctyhodných 230 z nich – nejenom, že je Severočech ve svém konání solitérním úkazem, ale za zveřejnění stojí i jeho odvážné a nekompromisní názory na současnou politiku, armádu a možnost války na našem území.
Vše o kauze CASA
Z armády odešel na vlastní žádost před čtrnácti lety. Skončil s hodností podplukovníka jako náčelník logistiky výcvikové a mobilizační základny protiletadlového vojska v Žatci.
Permanentní nejistota vojáků
Přestože už uniformu nenosí, řada věcí ho nenechává chladným. „Co mě štve a mrzí, je permanentní životní nejistota současných vojáků. Mnohdy neví, co bude zítra. Stále se mluví o reorganizaci a redislokaci. Už v tom roce 1998 - stále jsme předávali techniku a materiál a pak zase přebírali zpět. Mladším ročníkům se nechtělo pracovat, měly všechno na háku, takže my ostatní jsme to odnášeli, neznal jsem víkendy,” vzpomíná pro ParlamentniListy.cz devětapadesátiletý muž, co pokazilo jeho životní poslání.
Arogance moci, která po revoluci začala míchat kartami, mu také moc nešla pod kůži. „Po revoluci vzešla nová vrstva a z některých ta zpupnost vysloveně čišela. Já byl sice ve vysoké hodnosti, ale to, jak povýšeně zacházeli s mnohými, mi vadilo, i když to nebylo směrováno vůči mně,” mrzí ho chování těch, jejichž podřízení se přitom podílí mimo jiné na záchraně lidí, majetků nebo i při živelných pohromách jako hasiči a další profese, kde člověk nastavuje svůj krk ve prospěch ostatních.
Další příběhy čtěte ZDE
Neprůhledné zakázky? Nic nového pod sluncem
Miroslav Jančar sleduje pečlivě i současné politické dění. „Budoucnost není hezká, ale doufám, že se z toho dostaneme. Pokud ti nahoře - i na obcích - přestanou krást! Ale třeba Kalousek je neprůstřelný. Nikdo na něj zkrátka nemá,” říká svůj názor a dodává, že ho velmi hodně zajímá, jak to dopadne s Vlastou Parkanovou.
Upozorňuje, že čachry s penězi a zakázkami nejsou v dnešním miléniu nic nového. „To je další věc, se kterou jsem se v armádě nemohl smířit - neprůhledné záležitosti kolem nákupů. Činí to armádu nedůvěryhodnou a to mi vadí, i když už sám v uniformě nechodím,” odhaluje svůj osobní pocit a připomíná například cvrlikání kolem odznaků a hodností. „Někteří umělci byli protěžováni, tehdy například medailař a sochař Nižňanský. Najednou skoro všechno pro armádu dělal on sám – chtěl bych vidět tehdejší konkurz na zakázky,” vzpomíná s tím, že co se týče hodností jako takových, tak v tom byl v poslední dekádě doslova binec.
„Někteří vojáci šli s hodností dolů, jiní si naopak polepšili, protože prostě nebyl adekvátní ekvivalent,” nediví se nespokojenému šumu ve vojenských řadách. Na druhou stranu aleo takové záležitosti jako je péče o vysloužilé vojáky, takzvané veterány například z misí, se podle něj nikdo nestará.
Psali jsme:
Díky legionářům nejsme v Rakousku-Uhersku
Miroslav Jančar po odchodu od armády nesložil ruce do klína. Tak trochu dnes dělá práci, kterou by v armádní organizační struktuře a v muzeích měl dělat někdo úplně jiný. „V roce 2002 generál Rudolf Krzák přišel s iniciativou zmapovat legionáře, což dosud nikdo neudělal. Měly se dělat soupisy legionářů a vydat knižně. No a já když jsem našel rodinný pomník s portrétem ruského legionáře na hřbitově v Jirkově, zaujalo mě, kde se tady v Sudetech, kde bylo plno Němců, vzal legionář,” vrací se pár let zpátky. Z náhrobku si tehdy opsal všechny údaje a začal se pídit po jeho osudu.
„Zajímalo mě to, chtěl jsem tedy za Chomutov ony soupisy. Oni mi ale řekli, že je nemají, že nejsou na to lidé, čas, peníze a není na to dost sil. To samé jsem si vyslechl v Lounech. Prostě ten sever kromě Mostu nemá zmapovaný nikdo. Až pak na západě Plzeň,” byl udiven, a tak se do toho pustil sám. „Mě to baví a současně mám tendenci zjištěné poznatky a zajímavosti ukázat lidem. Kdyby totiž nebylo legionářů, tak jsme dneska stále v Rakousku-Uhersku!” připomíná důležitý politický mezník a podotýká: „Mimochodem tu rodinu legionáře podle náhrobku z jirkovského hřbitova se mi podařilo najít.“
Celkem již objevil stopy po 230 legionářích. „Seznam ještě o několik desítek rozšířím,” neztrácí elán. Identifikaci komplikuje ovšem fakt, že muži při vstupu do legií udávali falešná jména nebo místo a datum narození. „Obávali se, že si to odskáčou jejich rodiny, které zůstaly v republice. Rakouskými špicly to bylo všude prošpikované. Jsou známé případy represí vůči rodinným příslušníkům. Je vcelku běžné, že v databázi se vyskytuje víc legionářů se stejným jménem a příjmením,“ podotýká.
Dnes si dopisuje například s Vojenským historickým archivem v Praze. Shromažďuje různé podklady, hledá v literatuře. Především ale shání pamětníky. „Poslední legionář zemřel před časem ve věku 101 let,“ poznamenává Miroslav Jančar, proč je to těžké. Získávat informace od pozůstalých po legionářích nebývá snadné. Staří lidé jsou nedůvěřiví. Nechtějí otvírat neznámému člověku. Dvě rodiny se s ním odmítly bavit. Jedna mu řekla jen datum narození jejich předka. „To mi ale stačí. Vyhledám si ho v centrální databázi vojenského archivu,“ je spokojený.
Bude vojna? Jen když politik připustí násilí
Zajímá ho historie, ale o budoucnosti má jasno. Přestože mnozí prognostici říkají, že ekonomickou a mravní krizi vyřeší válka, on si to nemyslí. „Ne, válka nebude. Teď už existují mechanismy, kterými jsme schopni tomu zabránit. My jsme celkem národ s inteligentními lidmi. Nejsou tu nacionalistické rozpory – to by byl hlavní důvod k válce a k tomu velká nespokojenost s životní úrovní. U nás je jen ta nespokojenost s úrovní, ale z toho se válka nestane. Spíše se ten neklid prohloubí, demonstrace a podobně,” míní s tím, že zádrhel by ovšem vzniknout mohl: „Nedejbože, aby se mocipáni rozhoupali a uchýlili k násilí!”
Nejnovější výsledky svého mnohaletého bádání představuje nyní v mostecké knihovně v galerii Zlatá trojka. Jde o unikátní soubor jedinečných fotografií, předmětů, dokumentů a vzpomínek na legionáře. Výstava potrvá až do 21. července.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
