Už jen ti největší právní fajnšmekři se orientují v kauze bývalých tří poslanců ODS Petra Tluchoře, Ivana Fuksy a Marka Šnajdra, kteří se měli nechat na přelomu let 2012 a 2013 uplatit funkcemi ve státních firmách od tehdejšího premiéra Petra Nečase výměnou za to, že se vzdají poslaneckých mandátů a umožní tak pokračování jím vedené vlády. Do případu už před časem vstoupil Nejvyšší soud, který stíhání tří exposlanců za přijetí úplatku zakázal s poukazem na jejich imunitu.

Nezakázal však stíhání Petra Nečase, a tak ani příliš nepřekvapila úterní informace, že se Vrchní státní zastupitelství v Olomouci rozhodlo obvinit bývalého předsedu vlády i ODS z podplácení, konkrétně z toho, že se měl „účastnit na nabídnutí i poskytnutí neoprávněné osobní výhody“. Paradoxně ti, kterým měl výhody nabízet, požadují od státu náhradu škody ve výši 12 milionů, především za morální újmu, kvůli níž mají znemožněnu další politickou kariéru, a také za více než měsíční vazbu.

Vznést obvinění proti Nečasovi umožnila až letošní vyhláška

Ani ne o čtyřiadvacet hodin později vnáší do kauzy další pozoruhodnost Nečasova ODS. Poukazuje totiž na to, že ke stíhání expremiéra mohlo dojít jen díky vyhlášce Ministerstva spravedlnosti z 2. ledna tohoto roku, která upravuje příslušnost a pravomoci vrchních státních zastupitelství. Tato vyhláška, kterou podepsala tehdejší šéfka rezortu Marie Benešová, podle poslanců ODS umožnila, aby se případ řešil v Olomouci a ne v Praze, kam by správně patřil a kde by byl podle Nečasových spolustraníků jistě zamítnut.