Přiznejte, že jste nefandili Zemanovi a teď budete kopat! pálí do novinářů expert

Myšpulín, Fifinka a Bobík leží vyděšení uprostřed zdevastované místnosti a baví se o tom, co to vlastně vyváděli. „Zakopávali jsme o koberce,“ odpovídá Myšpulín Fifince. Bobík pak přidá: „Já jeden koberec asi vykouřil.“

Nejenom tento „čtyřlístkový“ vtip si poslední dny mezi sebou lidé přes internet rozesílají a to jako reakci na fakt, že si prezident Miloš Zeman před pár dny zranil koleno při nočním pádu. Podle vyjádření ministra zdravotnictví a šéfa prezidentova lékařského konzilia Martina Holcáta ke zranění došlo v noci, když šel Zeman na toaletu a nerozsvítil si, přičemž zakopl o shrnutý koberec a tím si přivodil nepěkný pád.

Jenže postavičky ze Čtyřlístku nejsou jediné, které baví národ. Mezi lidmi koluje kupříkladu fotografie láhve Becherovky, na níž je nápis: „Shrnovač koberců.“ I Zeman v tričku a na vozíku v plném Vladislavském sále Pražského hradu je známá jako „vtipná“ fotomontáž.

Týdeník burcoval, jak je situace vážná

Časopis Týden navíc přišel v pondělí s burcujícími informacemi - prý „od vlastních zdrojů“ z prezidentova okolí. Ty ovšem tvrdí, že situace je mnohem vážnější a Zeman údajně v noci nezakopl, ale přímo zkolaboval! Na jeho zdravotním stavu se měla podepsat nejen cukrovka, ale také nadměrné pracovní vytížení během předvolební kampaně. Proto na článek poutala titulní strana, na níž pak byl portrét Zemana se strhaným výrazem ve tváři a s titulkem „Kolaps“.

Nadto jeden ze zdrojů, který si rovněž přál zachovat anonymitu, označoval za původce prezidentových aktuálních potíží alkohol.

„Prezident se opil a upadl na koleno. Ochranka ho objevila až po několika hodinách s pomláceným obličejem, proto všechna ta vyšetření. Lékaři se obávali, zda prezident neutrpěl krvácení do mozku, případně otřes mozku," uvedl údajně zdroj Týdne.

Nejenom dohady, ale i hromadu kolujících vtípků pak nenechaly v klidu první dámu.

Zemanová: Dělat si legraci z člověka, který je upoután na vozík, je nefér

„Bylo to přesně tak, jak říkal. Nad ránem šel na toaletu, nerozsvítil si a zakopl o shrnutý koberec,“ odvětila tento týden Ivana Zemanová deníku Blesk a také jiným periodikám na dotazy, co přesně se Zemanovi stalo a jak. Podle ní ale rozhodně její muž nespadl proto, že by byl posilněn alkoholem.

„Dělat si legraci z člověka, který je prokazatelně na dlouhou dobu upoután na invalidní vozík, mi připadá jako rouhání. Používat nepodložené lži o alkoholovém opojení, zesměšňovat ho v televizním pořadu, to už je vážně trochu moc. Navíc se ptám, kam zmizela alespoň elementární úcta ke hlavě státu? Naprosto to odsuzuji a jako člověku je mi to líto. Na druhou stranu vím, že vše započalo ve špatně vysvětlené indispozici nad korunovačními klenoty. Slovo ´viróza´ jeho zdravotní stav bagatelizovalo. V ten den jsem mu už ráno říkala, že nemůže jít kvůli horečce a malátnosti do úřadu. Dodnes mě mrzí, že jsem nebyla důslednější,“ vysvětlila Zemanová.

Úcta k hlavě státu musí být v hlavě

Jenže do hlavy státu si v pátek „kopla“ také komentátorka Mladé fronty Dnes Jana Bendová, i když trochu z jiné strany. Podle ní svalovat ztrátu úcty jen na dědičný sklon našinců dělat si z mocných „šoufky“, by bylo krátkozraké.

Ing. Miloš Zeman

BPP
První přímo zvolený prezident ČR

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

„Úctu k hlavě státu musí mít člověk nejprve ve své hlavě, pak ji má i ve slovech. Nemají-li lidé úctu k hlavě v hlavě, čí je to vina? Kde se stala chyba? Vždyť my Češi přece máme úctu k prezidentskému úřadu téměř vrozenou. Tak proč se ztrácí?“ uvedla s otazníky Bendová. Podle jejího soudu totiž prezident Zeman až příliš okatě dává najevo, koho si neváží zase on, s gustem uráží a zesměšňuje druhé, sobě nemilé.

„A jak se z Hradu volá, tak se z podhradí ozývá,“ dodala Bendová v komentáři. Co ovšem na to vše říkají mediální odborníci?

To není extrém, je to i v zahraničí

„Dnes je prostě taková doba v celé naší civilizaci, že když je někdo ´nasvícený´, tak se na něj dělají vtipy. Když je to veřejná osoba pohybující se často ve veřejném prostoru, tak si na to musí zvyknout,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Karel Hvížďala, který si tak nemyslí, že bylo něco zvláštního na českém tisku v chování kolem Zemana.

„Já si nemyslím, že by v tomto bylo něco takzvaně přes čáru. Taková je naše civilizace, tak daleko se dostala a bylo to tak vždy a všude. A je. Jenom my jsme na to nebyli zvyklí. I v zahraničí je v médiích často něco ´přes čáru´, o tom je ten humor, který musí být přes čáru, když není, tak to potom není humor, ten musí překvapovat. Vždyť se podívejte na Anglii, jak si dělají často legraci z královny a i z celého královského dvora! Kdysi si takto podobně dělala média srandu i z Charles de Gaulle, či z Adenauera - na to si prostě musíme zvyknout. Komentátorka Jana Bendová má ale pravdu. Když se prostě někdo chová jinak a nenahrává, no tak potom i úcta – v tomto případě spíše neúcta - se projevuje v humoru,“ sdělil dále Hvížďala.

I na Kohla existovaly karikatury

Prý se ale to samé, co Zemanovi, stávalo kdysi v Německu kancléři Helmutu Kohlovi. „Když si vezmete Helmuta Kohla, tak to byla postava jedna z nejsměšnějších v dějinách, co se týče kresleného humoru. Stačí si prolistovat Der Spiegel a titulní stránky, kde to bylo plné výrazů jako ´mínus kancléř´ a k tomu byly i karikatury. Neřekl bych ale, že si za to může Zeman sám. My jsme jen prostě vstoupili do nějaké civilizace po padesátileté díře, kde toto je normální a lidi jen prostě reagují na to, jak se politici chovají,“ dodal Hvížďala.

Sociolog Jan Herzmann je pak podobného názoru.

„Kam moje informace sahají, tak z hlav států s drobnou výjimkou Británie si dělají legraci všude na světě,“ reagoval na dotazy ParlamentníchListů.cz Herzmann.

„Češi jsou navíc typičtí tím, že si často dělají legraci z hlav států s výjimkou některých výjimečných osobností, jako byl třeba T. G. Masaryk. A v případě Miloše Zemana se k tomuto trendu dělat si srandu z ´vrchnosti´ připojuje ještě to, že on je velmi kontroverzní postava a má podporu spíše starších a vážnějších lidí,“ zmínil dále Herzmann.

Sranda? To je tady normální! Výjimkou je téměř svatý

Podle něj je ale logické, že prezident nemá podporu těch lidí, kteří někdy až k bezbřehé legraci mají hodně blízko, což jsou spíše mladší a spíše i vzdělanější lidé.

„No a tato kombinace pak vytváří podhoubí pro to, aby každá věc, kterou prezident Zeman udělá, byla předmětem nějakých vstupů, dokonce v míře daleko větší, nežli v případě Václava Klause. I když i na něj vtipů kolovalo opravdu nemálo,“ pronesl Herzmann s tím, že v Česku existují navíc obecné tendence k tomu, dělat si legraci z kdejakého politika. "To už by opravdu musel být téměř svatý muž," poznamenal.

Ani on nevidí mezi chováním zahraničních a českých médií rozdíl. „My se nijak nevymykáme, ale že bych si osoboval právo říct, kde situace je podobná té naší, tak to si netroufám. Tolik onen zahraniční humor neznám. Vím ale, že třeba ve Francii existuje vtípků na prezidenty - s drobnou výjimkou de Gaulla, ale i o něm vlastně kolovala spousta vtipů - v tisku mnoho. Ovšem třeba takové Německo není zrovna státem s vyvinutým smyslem pro humor,“ dodal.

Je to novinářská obsese, nemá to vkus

Zcela jinak se vyjádřil mediální expert Jan Jirák.

„Já myslím, že už to vše kolem Zemana začíná být novinářská obsese a myslím, že už to není ani vkusné. Je to pořád stejné. Velmi mi promluvil z duše příspěvek Mojmíra Grygara v posledních Literárních novinách, který píše o tom, že je to už určitá posedlost Zemanem, kterou naši novináři vykazují a nezdá se ani jemu toto úplně vkusné,“ zmínil pro ParlamentníListy.cz Jirák.

Je v takovém „okopávání kotníků“ zahraniční tisk ale jiný?

„Nějaké bojkoty hlav států už i zahraniční tisk zažil. Známá je příhoda napětí mezi francouzským prezidentem Jacquesem Chirakem a francouzskými novináři. Já si ale myslím, že bychom těžko dohledávali příklad podobné posedlosti, která je hodně přítomná v českých médiích. Jenže úměra posedlosti se zároveň těžko dokazuje. Už by ale bylo načase si říct: ´dobře, fandili jsme někomu jinému, nevyhrál a nebudeme se za to revanšovat neustálým pošťuchováním´,“ uvedl Jirák.

Na tahu by měla být novinářská obec

Podle něj se ovšem jednoznačně nedá říci, že by si za to vše mohl Miloš Zeman sám.

„Já to nechci takto soudit, to je jako vejce a slepice. Já nevím, kdo první nastartoval tento zvláštní vztah mezi Milošem Zemanem a novináři, i když právě novináři se k němu nikdy nechovali nějak zvlášť vstřícně. Známá je třeba příhoda s jeho synem, což bylo téměř brutální. Na druhou stranu se mi zdá, že Zemanovo povýšené jednání s novináři je už také trochu klišé, takže nechci soudit, kdo to začal. Ten vztah je nešťastný a já si osobně myslím, že na tahu v tomto případě by měla být novinářská obec, která by se měla shodnout v tom, že okopávání kotníků už bylo dost a že je načase se začít chovat dospěle,“ uzavřel pro ParlamentníListy.cz Jan Jirák, který působí na katedře mediálních studií Institutu komunikačních studií a žurnalistiky (KMS IKSŽ) Fakulty sociálních věd UK v Praze.