Proč bouchl panelák a umřely děti: Důvodem možná i exekuce

A tak, i když je to smutné, čas od času zaznamenáváme sebevraždy lidí, kteří nevědí, jak kvůli exekucím žít dál. Vůbec poprvé se však na území Česka zřejmě stalo to, že někdo kvůli exekuci (v podobě vystěhování z bytu), s sebou stáhne do říše mrtvých několik dalších nevinných lidí. Podle jednoho z dosavadních výsledků šetření se právě to s největší pravděpodobností odehrálo ve Frenštátu pod Radhoštěm, kdy v ranních nedělních hodinách rozbil výbuch plynu panelákový dům, v kterém našlo smrt pět lidí, z toho dvě děti.

Výbuch domu má prý na svědomí dvaašedesátiletý Antonín B., který při tragédii sám zemřel. Že jde o žhářský útok, již v úterý dopoledne policie opravdu potvrdila. Proč k němu došlo? To zatím definitivně jasné není, ale podle výpovědí sousedů měl Antonín B. dluhy a hrozilo mu vystěhování. A tak použil heslo: „Když ne já, tak nikdo!“ a nechal dům vyletět do povětří.

Ve Frenštátě pod Radhoštěm byl prý všeobecně známou postavou. Podle vyjádření místních to byl velký podivín, který si na něco neustále stěžoval. Žil v bytě se svou ženou, kterou měl večer před výbuchem vyhodit z bytu. Živil se prý vylepováním plakátů po okolí a měl vážné finanční problémy. Na byt, ve kterém bydlel, byla vypsána prý nařízená exekuce a Antonína B. měli v pátek dokonce vystěhovat.

Ať už ukáže vyšetřování policistů další smutné pravdy, či se nakonec prokáže, že důvod neštěstí spočíval někde jinde, exekuce, jejich množství a hlavně jejich způsob, je podle mnohých odborníků v Česku i tak časovanou pumou. Je nutné napsat, že způsob, pokud se prokáže, jak se k problému postavil zmiňovaný Antonín B., snad zůstane naprosto výjimečným jevem člověka, který nebude znamenat model, ke kterému by sáhli i další nešťastníci. I když jich přibývá, je třeba ještě připomenout, že s obrovskou vlnou exekucí se potýkalo Československo i v době velké hodpodářské krize v 30. letech minulého století. Jakým způsobem a s jakými podmínkami tehdy probíhaly, většinou přístupné zdroje neuvádějí - v každém případě jde vždy o lidskou tragédii. Někdo si za ni může sám víc, jiný pod vlivem vývoje méně.

Osmnáct tisíc nových exekucí týdně

A jaký je tedy současný stav v Česku? Jen minulý týden přibylo například v Centrálním registru dlužníků 253 421 záznamů o neuhrazených částkách. Bylo podáno 124 trestních oznámení. Stejně jako v předcházejících týdnech, pak bylo opět nařízeno zhruba 18 tisíc exekucí.

Co s tím? Zvlášť když se v Česku usazuje nezaměstnanost, která lidem, jinak třeba i s dobrou platební morálkou, nedovolí, aby své závazky plnily? Asi nejuniverzálnější radou by mělo být to, pokud možno se nezadlužovat. Když už se tak stane, tak ihned poté, co lidé zjistí, že nebudou moci svým závazkům dostát, tak ihned začít vyjednávat s věřiteli a hledat cesty k tomu, jak dluhy umořit.

Rodiny přestaly utrácet, stejně je to před dluhy mnohdy neochrání

Podle nedávno zveřejněné statistiky Českého statistického úřadu vydaly v roce 2011 domácnosti na spotřebu nominálně 1 921,7 mld. korun, což představovalo meziroční růst o pouhých 0,7 procent. Znamená to tedy, že lidé utrácejí méně než dříve. Jenže i když neutrácejí, mají mnohé rodiny problémy rodinný rozpočet udržet.

Zůstaneme-li u čísel ČSÚ, pak se dozvíme, že české domácnosti stále mírně navyšují nominální výši úspor, které na konci loňského roku dosahovaly úrovně 1,75 bilionu korun. Meziročně ovšem klesá poměr mezi příjmy a úsporami. Zatímco ještě v roce 2009 byly české domácnosti schopné ušetřit přes 11 procent svých příjmů, v roce 2011 to bylo již jen něco přes 9 procent. A trend je stále sestupný.

Snaha o spoření vyplývá z opatrnosti domácností při utrácení a jejich výdaje na spotřebu vykazují reálný i nominální pokles. Faktory, které to ovlivňují, jsou jasné - snižování příjmů, zvyšování životních nákladů v důsledku růstu cen a daňového zatížení. Paradoxem je faktický růst mezd zaměstnanců, jenž je obětován zdražování potravin a energií. Těžkou zkouškou procházejí živnostníci pociťující rapidní pokles zakázek. V praxi se rodiny spořením snaží zajistit prostředky pro případ ztráty zaměstnání, či neplánovaných výdajů.

Půjčky z doby, kdy bylo dobře – to je velký problém

„Vedle těch co šetří, existuje hodně domácností, které v důsledku ekonomické stagnace nejsou schopny splácet půjčky, které si nabraly v době, kdy se jim dařilo, natož aby si vytvářely finanční polštář. Podle údajů České národní banky z listopadu 2012 nesplácely domácnosti bankám dlouhodobě 5,3 procent úvěrů v hodnotě téměř 56 mld. Kč. Již dávno neplatí představa, že typickým dlužníkem je nízkopříjmový člověk ze sociálně vyloučených skupin, s nedostatečnou finanční gramotností,“ říká pro ParlamentníListy.cz jednatel inkasní společnosti M.B.A. Finance Kamil Kafka. A jak dodává, v poslední době stále častěji jsou při své práci nuceni řešit nesplácení závazků u domácností, které v době uzavření smlouvy byly bonitními klienty a svými příjmy patřily do minimálně střední třídy. Pokud právě tito lidé nejsou schopni zaplatit a domluvit se s inkasní agenturou, přijde na řadu exekutor…

Rok 2013 přitom přinesl do exekučního řádu několik změn. Ve spolupráci s M.B.A. Finance přinášejí ParlamentníListy.cz jejich souhrn.

Exekuční řízení, stejně jako občanské soudní řízení, prošlo počátkem roku výraznými změnami zapříčiněnými zákonem č. 396/2012 Sb., který tyto předpisy, a mnohé další, novelizoval. Vzhledem k tomu, že mnoho zdrojů se zabývá zřejmými změnami, zejména předžalobními upomínkami, změnami „pravomocí“ exekutorů, spojováním exekucí, apod., my se zaměříme na některé problémy, které se mohou v praxi vyskytnout, a to z pohledu oprávněného.

2. Doložení exekučního titulu

S účinností uvedené novely převzal exekutor i faktickou pravomoc „nařizovat“ exekuce, přičemž exekuční soud již slouží spíše jako evidenční orgán (alespoň v počátku exekučního řízení). Z ustanovení § 38 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, v platném znění (dále jen „EŘ“) díky novele vypadla věta „…, ledaže exekuční titul vydal exekuční soud". Nyní tedy musí oprávněný dodat soudnímu exekutorovi i exekuční titul, a to buď v originále, nebo úředně ověřenou kopii. Tato povinnost může být problémem pro mnoho oprávněných, a to zejména s ohledem na další vynaložené náklady. V případě, že oprávněný byl již povinen uhradit soudní poplatek za nalézací řízení, popř. další poplatky spojené s tímto řízením (cestovné, poštovné, apod.), právě tímto mu vzniknou další, nové, náklady. Pakliže bude chtít zaslat originál, jistě bude nutné tento exekuční titul pojistit na poště (s ohledem na kvalitu poštovních služeb), pakliže se rozhodne úředně ověřenou kopii, uhradit částku za ověření kopie. Vzhledem k aktuální platební morálce je jasné, že takto vynaložené částky oprávněný často nedostane. Důvod této úpravy je sice zřejmý, avšak opět sekundárně slouží k ochraně dlužníků, na které právně nevzdělaný oprávněný raději ani exekuční návrh podávat nebude.

3. Uvedení trvalého pobytu povinného na exekuční návrh

Ustanovení § 38 EŘ bylo doplněno o povinnost, aby v exekučním návrhu bylo označeno i místo trvalého pobytu povinného. Vzhledem ke skutečnosti, že v dnešní společnosti je v celku standardní nepobývat celý život na jednom místě, přičemž málokdo si přehlašuje místo trvalého pobytu (dle ustanovení § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel) z původního na aktuální, bezpochyby i zde vzniknou mnohé problémy. Právě z tohoto důvodu zná věřitel (oprávněný) často správnou adresu, na které se povinný nachází, přičemž adresa trvalého pobytu je pouze „evidenční“, avšak právě tuto trvalou je povinen zapsat do exekučního návrhu. Další problém s tím spjatý je ten, že soukromé subjekty nemají přístup k centrální evidenci obyvatel ani k jinému rejstříku, který by poskytl oprávněnému adresu trvalého pobytu. Z tohoto důvodu je téměř nemožné zjistit u dlužníka adresu trvalého pobytu (možná s výjimkou kopie nebo nahlédnutí do občanského průkazu). S tím jsou spjaté další náklady oprávněného – opětovná výzva soudního exekutora a s tím spojené zaslání dalšího, opraveného návrhu, možné problémy s odmítnutím návrhu, apod.

4. Přezkum rozhodčího nálezu

Vzhledem k tomu, že od 1. 1. 2013 exekutor sám posuzuje exekuční návrhy, stejně jako exekuční tituly, pravděpodobně budou vznikat problémy s posuzováním rozhodčích nálezů od rozhodčích soudů, které nejsou označeny jako stále rozhodčí soudy. První problém shledáváme v tom, že, ve vší úctě k soudním exekutorům, nemá soudní exekutor zkušenosti ani erudici k tomu, aby hodnotil, zda vydaný rozhodčí nález, popř. rozhodčí doložka, splňuje náležitosti zákona, resp. neporušuje některou ze zákonných povinností. Pakliže ani odvolací soudy nebyly před novelou jednotné v rozhodování, dá se očekávat snížená pravděpodobnost stejného rozhodnutí u podobných podání, a to jak ze strany soudního exekutora, tak ze strany odvolacích soudů. Druhým problémem, avšak obdobným, je i posuzování vykonatelnosti rozhodčího nálezu (doručení žalovanému, apod.), a to s ohledem na výše uvedené argumenty.

5. Povinnost vztahující se k manželovi/manželce povinné/povinného

Mediální kampaň zaměřená na již zmíněnou novelu zapříčinila nejen zvýšené povědomí povinných, avšak i oprávněných. Možnost postihovat i mzdu či bankovní účet manželky povinného (myšleno i manžela povinné) platí bezpochyby na exekuční řízení zahájena po 1. 1. 2013, avšak co s již probíhajícími řízeními? Odpověď je velmi nejednoznačná, což samozřejmě oslabuje soudního exekutora v očích povinného, který by nejraději okamžitě „zablokoval“ majetek i manžela/manželky povinného. Na druhé straně, řízení bylo zahájeno před účinností předmětné novely, tedy argument mají i zastánci nepostihování manželů povinných v řízení zahájených před účinností novely. Je tedy otázkou, jak se k tomuto postaví exekutorská komora a zda se možnosti oprávněného přiblížily vyspělejšímu „západnímu“ systému, obsahujícímu například i doktrínu propíchnutí závoje společnosti, či zůstane u nemoderního pojetí postihovat pouze mzdy a účty povinného.