Je to vyhrocování, které se podle profesora dá označit za manichejské – to jest striktně dobro proti zlu. Na jedné straně je všechno jen dobré, na druhé straně zase zlé. „Tedy na straně pravice má být ono dobro, a na straně levice to zlo,“ konstatuje.
„Najdeme to sice ještě občas ve francouzské či německé literatuře, ale běžně se to už nevidí,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Štech.
Ani pravice, ani levice nemají zázračný lék, a obě strany to vědí
„Ostatně titulek článku velmi přesně vystihuje jeho obsah: Levice to přivede na buben a pak přijde ten skutečný kapitalismus. To se už samo o sobě dnes příliš nevidí,“ směje se profesor. Všichni podle něj vědí, že jak levice, tak pravice mají v dnešním stavu globálního kapitalismu velký problém. A ani jedna ze stran nemá zázračný lék. „Proto si myslím, že je opravdu velmi vzácné to takto formulovat.“
Jak bude vypadat další vývoj, je podle profesora těžké předvídat. Spíše prý jde o to, kam by bylo rozumné vývoj směrovat. „Víte, ten článek profesora Tomského mi připomíná, jak se za minulého režimu říkalo – teď už jenom systém řízení nefunguje, ještě vyladíme ty dodavatelsko-odběratelské vztahy, a pak už nastoupí ten opravdu skutečný prosperující socialismus. Někdy si opravdu zoufám, proč přebírají zrovna tato klišé."
Profesor Štech vidí problém v tom, že jsme nezpozorovali, že onen typ kapitalismu, který jsme vnímali jako ideál, a k němuž možná v nějaké podobě tato společnost chtěla směřovat, začal být likvidován. Že v roce 1990 ten sociální kapitalistický stát, který jsme viděli v Německu, v Rakousku, na severu, a podobně bylo něco, co začalo být likvidováno současně s pádem totalitních režimů.
Psali jsme:
Globální kapitalismus rozložil úspěšné fungování sociálního státu v kapitalistických zemích
„Tento model je to, o čem jsme mluvili deset, patnáct, téměř dvacet let. Že přece až bude ta funkční demokratická kapitalistická tržní společnost… a pod náporem globálního kapitalismu jsme se divili, že to stále nejde,“ analyzuje pro ParlamentníListy.cz profesor Štech. Problém ale podle něj spočívá v tom, že mezitím došlo v 90. letech pro nás nepozorovaně k erozi, k podemletí tohoto typu státu. „Globální kapitalismus rozložil řadu prvků, na nichž fungoval docela úspěšně v uplynulých 30 letech onen sociální stát,“ říká Stanislav Štech.
Našim problémem v Česku je podle jeho názoru to, že nerozlišujeme ty minimálně dva kapitalismy (ono je jich podstatně více, je samozřejmě rozdíl mezi sociálním státem severským a sociálním státem jako je Německo nebo Itálie). My jsme si ale prý neuvědomovali ten zásadní rozdíl. „Mám-li to říct velmi kondenzovaně, tak v situaci krize stojí na jedné straně kapitalismus velmi internacionalizovaný, velmi propojený – nazval bych to s nadsázkou internacionála globálního kapitálu, kdy se jednotliví hráči globálních kapitálových trhů spojují a koordinují… Často je to snadné, v té oblasti stojí třeba tři hráči a proti nim stojí jednotky nejen národních států, které už ale nemají tu roli jako před dvaceti lety, ale i lidé – jakoby zaměstnanci, protože dnes už vlastně neexistuje v masovém měřítku ani klasický zaměstnanecký poměr,“ říká dále profesor Štech. Jak dodává, lidé jsou najímáni na kratší úvazky, na dobu určitou a opakovaně prodlužovanou, bez zajišťování, které zde bylo po desítiletí, a najednou jsou tu tito lidé jako izolované jednotky. Vzniká tak nerovnováha. „Na jedné straně ideál internacionály v podobě globálního kapitálu, na straně druhé individuální podnikatelé se svým životem,“ konstatuje profesor.
Zázračné léky zkrátka zatím nejsou, průlomová řešení také ne
A právě to jsou podle něj ti lidé, kterým se říká „tak se snaž, tak si to zmapuj, tak buď podnikavý“ – Situace se tedy oproti minulému století najednou jako by otočila. „To, co fungovalo v tradiční průmyslové společnosti, že internacionálu tvořili dělníci, nebo další zaměstnanci, a proti nim stáli jakoby jednotlivci v rámci toho izolovaného národního státu, tak teď mi přijde, že je to skoro naopak,“ říká pro ParlamentníListy.cz Štech. Lidé, kteří chtějí nějak reagovat na situaci, na dopady opatření finančních trhů a na všechny ty krize, chtějí podle něj reagovat nějak účinně. A levice, která přichází čas od času k moci, tak jako skupina není nějak zvlášť propojená a organizovaná. „A můžete se přesvědčit, že když pravice střídá levici, nebo levice pravici, tak v zásadě nemají žádné zvláštní recepty zásadního řešení v rámci národních států,“ konstatuje profesor Štech. „Pak se pokoušejí svolat eurozónu, Evropskou komisi, aby hledali nějaká řešení, protože ve skutečnosti nějaká zásadní průlomová řešení nemají,“ dodává.
Místo tradičních forem jednání a domluvy rozhoduje rating
Nemístně velké slovo mají podle Štecha také ratingové agentury. "Ti politici si nemohou říci: Tak přátelé, naše zemědělská politika bude muset být trochu jiná, nebo náš postoj k průmyslu, k sociální péči apod. se musí změnit… Tato rozhodnutí musí činit s ohledem na nálady burzy, finančních trhů a hlavně ratingových agentur. Samostatně mají politická rozhodnutí stále menší váhu," uvádí.
Podle něj je třeba zvýšit invenci i na levici. „No a o pravici ani nemluvím,“ dodává Štech. „Ona pořád věří těm neoliberálním myšlenkám chicagské školy, jejíž výsledky v mnoha místech už nejsou moc pozitivní, spíše zadělávají na vážnější problémy.“ Stávající směr „úspor“ však podle něj ale rozhodně k prosperitě nevede.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radmila Zemanová-Kopecká
