Bolševik je internacionalista

„Já těm Rusákům ten šedesátý osmý prostě nemůžu zapomenout,“ řekl mi kamarád v rámci debaty týkající se současného dění.

Nadechl jsem se.

Jistě, je to rozšířená představa, a velmi účinná. Zakládá se na emocích a ty fungují, obzvláště v dnešní době. Dotkneš se telefonu a vyskočí emoce. Blbost, ale boží! Fungují i v technicky méně rozvinutých společnostech. Nemohl jsem věřit, když mi v Afghánistánu ostřílení majahedeen vykládali, jak je statečný odpor Čechoslováků v roce 1968 později motivoval v ozbrojeném boji proti Sovětské armádě. Statečný odpor? Vždycky jsem se styděl, jak jsme se jako národ nechali postupně zmanipulovat. A tady mi ostřílený Paštun, který kdybych ho nedopatřením urazil, uřízne hlavu, tvrdí, že jsme pro ně byli standardem nesmlouvavosti. Tolik se několik našich slavných týdnů vrylo do jejich emoční paměti!

Emoce.

Chápu, že běžný člověk, živící se poctivě, a nikoliv politikou může mít takové dojmy. Ovšem to, že tyto pocity šíří – ať již otevřeně či podprahově – média, politici, učenci a vůbec experti nejrůznějšího zrna, není omyl ani náhoda, ale zřejmá snaha měnit dějepis i logiku jednou ranou. Ad hoc tvrzení platné přesně do chvíle, kdy bude výhodné tvrdit něco opačného.