Evropské pokrytectví ohledně selektivní aplikace principu lidských práv je naprosto dech vyrážející. Zatímco tato vznosná západní „civilizace“ poučuje zbytek světa o tom, jak si má pojmenovat a prosadit lidská práva, jako je třeba případ Číny, sama lidská práva po staletí ukrutným způsobem porušuje. Při arogantním prosazování svých sobeckých parazitních zájmů tato civilizace vyvraždila stamiliony nevinných lidí jenom proto, že nevěřili v jejího uměle vytvořeného boha nazvaného Ježíš a v její filosofii „svatého“ soukromého vlastnictví výrobních prostředků, založených na vykořisťování a kradení cizích území. Jak idiotsky a trapně zní slova o univerzálním principu lidských práv z úst jejich havlovských nohsledů, kteří jsou jen loutkami v rukách na špičkách pyramid moci sedících, bezohledných a krutých vlastníků našich těl.
Ale co je ještě odpornější, že tato krutost s maskou bojovníka za lidská práva dodnes vyžírá i vlastní vnitřnosti, aby uspokojila svoji touhu po hamižnění a hromadění.
Jeden ze zářných příkladů tohoto ultrapokrytectví je věznění skutečného bojovníka za lidská práva Juliana Assange v srdci Velké Británie (i když nevím, co je na Británii velkého). Julian Assange je nesporně jeden z největších hrdinů naší doby, protože bojuje za naše lidské právo vědět, co nám ta jednoprocentní parta ultrakapitalistických vůdčích sviní zatajuje, jakými zmanipulovanými informacemi nás chce vodit jak ovce za čumáky a co na nás za svinstva a podrazy do budoucna plánuje.
Julianovi se za pomoci dalších hrdinů naší doby povedlo vynést obrovské množství informací z pařátů těchto neofeudálů a vrhnout je do informačního vlastnictví veškerého lidu na zeměkouli.
Akt, který má pro naše lidská práva hodnotu stovek Havlů.
Samozřejmě nejvíce nasral jedno z center naší současné západní civilizace a Spojené státy americké. Jeho organizace Wikileaks, kterou založil, kupříkladu zveřejnila řadu tajných válečných videí odhalujících válečné zločiny páchané okupační americkou armádou po sprostém útoku na suverénní stát Irák. Útoku, který zdemoloval tento stát, což zahájilo dominový efekt pádů dalších sekulárních států na Středním východě a severu Afriky a v konečných důsledcích vedlo až k současnému šílenému exodu zoufalých uprchlíků z místních válek. Uprchlíků, kteří prchají před smrtí a které naše „úžasná západní civilizace postavená na principu lidských práv“ teď zuřivě odmítá.
A Česko je jedno z nejzuřivějších. A přitom je mu nutné připomenout, že bylo v aktivní koalici západních takzvaných „ochotných“ států, které se podílely na tomto válečném zločinu. A celý paradox je ještě zpečetěn tím, že to byl právě Havel, který před útokem nadšeně mlátil do válečných bubnů.
Jeden z nejaktivnějších států v honu na skutečného bojovníka za lidská práva Juliana Assange je spořádané a západně dokonalé Švédsko. Jelikož má dohodu o vydávání „zločinců“ se Spojenými státy, tak nějaká jejich „tajná“ služba vykonstruovala na Assange obvinění, aby ho dostala před švédské vyšetřovatele a hned ho servilně poslala na mučení do Spojených států. Spořádané a právo milující rty švédských úředníků s něhou líbají americké prdele – vždyť se dnes vyplatí být na straně Velkého bratra.
Assange se snažil v té době ukrývat v Anglii. Ta ho samozřejmě rovněž ve snaze se přimknout k centru naší civilizace okamžitě zradila a nutila ho k cestě do Švédska. Julianovi nezbylo nic jiného, než se obrátit na přátele z Jižní Ameriky, kteří se hrdinně snaží vzdorovat diktátu naší láskyplné civilizace.
Ekvádorské velvyslanectví v Londýně poskytlo Assangovi azyl a úkryt před sobeckým šílenstvím západu. Ale jelikož je to malý domeček, tak tam Julian musí bydlet v malé místnůstce, kde má jen postel a pár nezbytných věcí a v které je prakticky nedobrovolně vězněn více jak tři roky.
Je vězněm našeho pokryteckého svědomí.
Minulý víkend jsem byl pozvaný na festival performance do Stockholmu.
A protože jsem chtěl vyjádřit solidaritu s Julianem Assangem, tak jsem se rozhodl přijmout jeho identitu a účinně transplantovat jeho existenci do mojí.
Vyrobil jsem si pro tento účel kopii svého občanského průkazu, kde jsem změnil své jméno na Julian Assange a upravil jsem dle jeho údajů i datum a místo narození. Zajímalo mě, zdali dle švédských zákonů je možné přijmout dobrovolně cizí identitu a tím na sebe převzít i trestní stíhání.
Je zajímavé, že naše identita nám byla bez našeho svolení při narození přišita úřady a není z ní úniku.
Při nástupu na letadlo jsem se prokázal občankou se jménem Juliana a do Stockholmu jsem již vstoupil pod jeho, čili svojí identitou. Zapsal jsem se do hotelu jako Julian Assange a druhý den jsem vyrazil do švédského vládního centra, abych se dobrovolně vydal místním úřadům k trestnímu stíhání.
Jak můj pokus o pomoc Julianovi Assangovi dopadl, se můžete podívat zde:
Z pravidelné rubriky Kohouta do kouta:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
