Podle religionisty Davida Václavíka jsou ideje jeho textu „Muslimové a lidé Západu: psychologické rozdíly“ (přinesli jsme v kompletním překladu ZDE) zcela mimo mísu. Píše to v oponentuře, kterou redakci poskytl. Nazval ji „Jak se z demagogie stává věda“.

Václavík nejen polemizuje o tom, zda je imigranty možné ztotožňovat s muslimy, ale dobírá se rovněž toho, zda „zářící hvězda“ Sennels zakládá své hodnocení islámu vůbec na nějakých relevantních faktech hodných označení výzkum. Zpochybňuje faktografičnost jeho vývodů na postu psychologa probační služby.

Snižuje Sennelsovu výzkumnou činnost, počínaje již výběrem vzorku: 150 psychopatů, kterými terapeut argumentuje, podle něj není zas tak moc – proč, to v recenzi rovněž objasňuje. Obviňuje jej z neopodstatněné generalizace islámu a jako jednu z největších nesmyslností jeho závěrů předkládá a dále rozvádí úsudek, že v islámu chybí individuální zodpovědnost a dostatek tolerance.

Podotýká mimochodem, že nenávistné myšlenky najdeme i v křesťanství, judaismu či hinduismu.