Toto se dělo před Ruzyní, zatímco ji přejmenovávali na Havlovo letiště

05.10.2012 17:35 | Zprávy

REPORTÁŽ „Vítejte na letišti Václava Havla,“ ozývá se nyní v autobusech mířících k terminálům pražského letiště. Ceremoniál k této události byl ale elitistickou akcí, za níž by se vůbec nemuseli stydět papalášové bývalého režimu. Obyčejní lidé na to koukali zpoza plenty a ParlamentníListy.cz byly mezi nimi.

Toto se dělo před Ruzyní, zatímco ji přejmenovávali na Havlovo letiště
Foto: Hans Štembera
Popisek: K výročí 76. Havlových nedožitých narozenin se pražské ruzyňské letiště přejmenovalo na Václav Havel airport Prague

Druhý terminál pražského letiště byl v obležení jak při protiteroristické akci. Všude policisté, psovodi se svými čtyřnohými zbraněmi, tajní agenti s vysílačkami. A to se zde odehrával ceremoniál otevření Letiště Václava Havla, lidového prezidenta, jenž často působil nesměle. Pak začali jezdit zvaní hosté, z limuzín vystupovali rovnou na červený koberec a hned si to štrádovali do VIP prostorů.

Šest naštvaných

„Nezvaní a neakreditovaní lidé tam nesmějí. Kvůli bezpečnostním prověrkám. Seznamy hostů jsme poskytovali policii, která také zjišťovala, jestli dotyční neměli na letišti nějaký incident,“ řekla ParlamentnímListům.cz slečna dohlížející na kontrolu u vchodu. Právě ona oddělovala zrno od plev. Smetánku od chátry. Kolem projel dovnitř na invalidním vozíčku herec Jan Potměšil. V prvním patře po rudém divanu prošel třeba americký velvyslanec Norman Eisen, v opáskovaném prostoru si na rauchpauzu udělal čas výtvarník David Černý.

U parkoviště v dolní části postávalo šest demonstrantů, někteří drželi dlouhý transparent: Letiště humanitárního bombardování Václava Havla. „Na rozdíl od jiných neztrácíme paměť. Země měla být výspou humanity, lidi se nemuseli bát o práci a měla zvítězit pravda a láska. Jen slova. Jsme namočení v každé vojenské akci, máme půl milionu nezaměstnaných a je zde spálená země. Havel se bil za lidská práva a podívejme se, kam jsme došli. Nese za to zodpovědnost. Letiště by jeho jméno nést nemělo,“ sdělil pro ParlamentníListy.cz na místě Václav Novotný z iniciativy Ne základnám.

Na letišti jako v kuchyni

„Pokud by mělo být pojmenováno po někom, tak třeba po Tomáši Baťovi nebo Tomáši Garrigue Masarykovi. Tito lidé se fakt o stát zasloužili. Havel všechny lidi vodil za nos, aby budovali čestnou demokracii, a pak jsem ho viděl se v zakouřené místnosti objímat s Mariánem Čalfou. To bylo jako kdyby se po válce Winston Churchill objímal s nacistickými pohlaváry,“ doplnil protestující právník Dimiter Petrov. „Vypustil na nevinný národ dvacet tisíc zločinců. Lidi se schovali do domovů, protože tihle vrazi uřezávali hlavy mladým holkám a podobně,“ zkritizoval Havlovu první amnestii Ladislav Šich a dal do ruky redaktoru ParlamentníchListů.cz nálepku: Václav Havel není mým letištěm.

 „Počkej, chci si vyfotit Dášu,“ prohlásila výletnice v jednom ze dvou prostorů, odkud mohli ceremoniál sledovat běžní lidé. V ruce měla však foťák, kterým pořídila nanejvýš tečku na pódiu či rozrastrovaný obraz bývalé první dámy Dagmar Havlové z velkého plátna. Její manžel očividně trnul, aby jim neuletěl aeroplán. Za plentou po půl hodině akce skončila a osakovaná smetánka se rozešla k barům pro pití či na řízek se salátem. Terminálem 2 se roznesla vůně jako ze závodní kuchyně. Na cigárko si pak vyšli třeba Michael Kocáb, Lejla Abasová, Michal Horáček anebo Jan Hrušínský. Celebrity hned z koberečku skákaly za dozoru policie do limuzín a odjížděly, takže obyčejný člověk se k nim nedostal.

Cizinci veskrze znají

Je třeba si tedy vystačit se staršími citacemi. „Když se stal poprvé prezidentem, byl nesmělý a nemálo rozechvělý, ale o rok později už zdaleka ne tak přesvědčivý, když sliboval, že nebude napodobovat Napoleona. Neboť to byl on, kdo ovládal události a pomáhal historii vpřed. Je to však zároveň, jak to napsal časopis New Yorker, asi první skutečně neautoritářský vůdce světa v historii,“ napsal mimo jiné v jednom z prvních životopisů Václava Havla Nesmělý prezident jeho autor Michael Simmons.

„Co se tady odehrává,“ zeptala se vyvalená Joanna Dong, která se vracela z obchodního setkání do čínské Šanghaje. Když se jí dostalo patřičného vysvětlení, jen sdělila: „Neznám!“ Není divu, vždyť Havel jako osobní přítel Dalajlámy brnkal Číně dost na nervy. „Známe a máme moc rádi. Byl to skvělý muž,“ usmála se naopak Michel, příjmení neuvedla, z Velké Británie. Ostatně další anketa mezi odlétajícími cizinci dopadla pro prvního demokratického prezidenta skvěle. Všichni ostatní ho také velebili. Až na pár hlavních nápisů, ale zatím o tom, že se pražský airport stal Letištěm Václav Havla, nic jiného nevypovídá.

  • Další reportáže ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE
     

Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jan Rychetský

Jak zabránit Číně, aby o nás sbírala citlivá data?

Podle mě také není problém jen v Číně, ale dnes už téměř neexistuje nic jako soukromý. I třeba EU dost šťourá do soukromý lidí - většinou to vydává za dobrý úmysl a možná to i dobře myslí, ale je to potřeba? Co vím, tak třeba chtěla mít možnost sledovat i soukromou korespondenci lidí na internetu at...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Jinde na netu:



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Za horší „Plzeň“ než v Německu si můžeme sami. Pivovar vysvětlil

10:45 Za horší „Plzeň“ než v Německu si můžeme sami. Pivovar vysvětlil

„Je plzeňské pivo pro Němce odlišné oproti tomu pro Čechy?“ Právě tato otázka v posledních dnech roz…