Je nutno předeslat, že si je redakce velmi dobře vědoma toho, že problém je široký, nelze ho vidět jen černobíle. Přesto se otázky vynořují...
„V úterý ráno v osm hodin telefonovala na tísňovou linku 158 žena a informovala policisty o tom, že při venčení svého psa nalezla na pražském Těšnově ležet na lavičce muže, který nejevil známky života. Na místo proto okamžitě vyrazila záchranná služba a policisté, kteří zjistili, že mrtvý muž zemřel prozatím z nezjištěných příčin a přesnou příčinu tak určí až nařízená pitva. Přivolaný lékař však vyloučil cizí zavinění. Policisté disponují informacemi, že by se mohlo jednat o jednapadesátiletého Slováka, který se po Praze pohyboval jako bezdomovec, nicméně totožnost musí ověřit až kriminalisté specializující se na pátrání po osobách,“ tak zní oficiální policejní zpráva o smrti člověka, kterého všichni opustili. Stejně jako v jiných zimách, ani on není jedinou obětí mrazů a zřejmě i způsobu sociální politiky.

Dá se samozřejmě namítnout, že celá řada lidí, kteří skončí na ulici, si to možná zaslouží anebo vlastně ani netouží po tom, se ze své bídné situace vymanit. Zcela určitě i tací mezi nimi jsou. Ale pak jsou i takoví, kteří velmi touží po tom svoje neštěstí prolomit, dlouho bojují s nepřízní osudu, ale nakonec podlehnou, poněvadž zjistí, že šancí na to, jak se dostat z ulice do normálního života, příliš není. Hledají pomoc, protože ji skutečně potřebují; potřebují rovněž někdy i dost trpělivosti, ale není jim lhostejné, jak skončili. Jenže šanci dostane jen minimum těch, co na ulici skončí. A to i přes to, kolik neziskových organizací (a sbírek) se pomocí lidem bez domova zaštiťuje, když žádá stát i drobné dárce o příspěvky.