Tragická sociální politika: Přibývá žebráků. A chtivých neziskovek

20.02.2013 20:05

V úterý ráno tento týden našla žena venčící svého psa na pražském Těšnově mrtvého muže. Rozšířil tak smutnou statistiku lidí bez domova, kteří zemřeli, protože zůstali bez jakékoli pomoci. Přitom počet nadací, nadačních fondů a neziskových organizací narůstá raketově.

Tragická sociální politika: Přibývá žebráků. A chtivých neziskovek
Foto: Hans Štembera
Popisek: Chudoba, ilustrační foto.
reklama

Je nutno předeslat, že si je redakce velmi dobře vědoma toho, že problém je široký, nelze ho vidět jen černobíle. Přesto se otázky vynořují...
„V úterý ráno v osm hodin telefonovala na tísňovou linku 158 žena a informovala policisty o tom, že při venčení svého psa nalezla na pražském Těšnově ležet na lavičce muže, který nejevil známky života. Na místo proto okamžitě vyrazila záchranná služba a policisté, kteří zjistili, že mrtvý muž zemřel prozatím z nezjištěných příčin a přesnou příčinu tak určí až nařízená pitva. Přivolaný lékař však vyloučil cizí zavinění. Policisté disponují informacemi, že by se mohlo jednat o jednapadesátiletého Slováka, který se po Praze pohyboval jako bezdomovec, nicméně totožnost musí ověřit až kriminalisté specializující se na pátrání po osobách,“ tak zní oficiální policejní zpráva o smrti člověka, kterého všichni opustili. Stejně jako v jiných zimách, ani on není jedinou obětí mrazů a zřejmě i způsobu sociální politiky.

Dá se samozřejmě namítnout, že celá řada lidí, kteří skončí na ulici, si to možná zaslouží anebo vlastně ani netouží po tom, se ze své bídné situace vymanit. Zcela určitě i tací mezi nimi jsou. Ale pak jsou i takoví, kteří velmi touží po tom svoje neštěstí prolomit, dlouho bojují s nepřízní osudu, ale nakonec podlehnou, poněvadž zjistí, že šancí na to, jak se dostat z ulice do normálního života, příliš není. Hledají pomoc, protože ji skutečně potřebují; potřebují rovněž někdy i dost trpělivosti, ale není jim lhostejné, jak skončili. Jenže šanci dostane jen minimum těch, co na ulici skončí. A to i přes to, kolik neziskových organizací (a sbírek) se pomocí lidem bez domova zaštiťuje, když žádá stát i drobné dárce o příspěvky.

Pravda, jen letos dostaly neziskové organizace pomáhající v Praze lidem bez domova od ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) o 32 milionů korun méně než v předchozím roce. A tak se ihned objevují hlasy, že toto snížení dotací může ohrozit terénní bezdomovecké programy. Proto chce pražský náměstek primátora Ivan Kabický dál s ministerstvem vyjednávat. Otázkou je, jak účelně je naloženo s prostředky (a opět jde řádově o miliony), které i v tomto roce neziskové organizace dostanou. A zda by – lidově řečeno – nemohlo být přece jen, alespoň na jejich úrovni, pro lidi bez domova uděláno víc.

Dělají skutečně neziskovky pro lidi bez domova maximum?

Pokud se totiž lidé bez domova někdy rozpovídají, příliš chvály či naděje v žádnou z podobných organizací většinou nezazní. Přesto se zcela určitě najdou v těchto organizacích lidé, kteří pomáhají třeba i nad rámec svých povinností a spolucítí s těmi, co se na ně obrací. Někdy se však nabízí i podezření, zda všichni, se kterými je tam možné se setkat, zvolili tento druh práce pro to, aby lidem pomáhali (tedy všem, i těm, co se občas napijí, nebo se vrátí z kriminálu, nebo lžou či mají jiné potíže).
Například šestapadesátiletý Karel, který byl bez domova víc než dva roky, každý den obcházel některou z organizací s žádostí o pomoc. Ale na většině míst se s ním prý většinou ani nebavili, pokud ano, o náznak nějaké kompletní pomoci (napříkl. na úřadech) se určitě prý nejednalo.

„Ano, nejsem z Prahy, ale šel jsem do tohoto města s nadějí, že tady seženu lépe práci. Družka mě vyhodila z bytu, manželce jsem náš společný byt před lety nechal. Neměl jsem na Plzeňsku kam jít, tak jsem se ocitl v hlavním městě. Chvíli to šlo, pomáhal jsem na stavbě, občas jsem si přivydělal ještě nějakými tesařskými pracemi, bydlel jsem v malé zahradní chatce, kterou mi půjčoval kolega z té stavby. Jenže když jsme práci ve stavebnictví dokončili,  musel jsem hledat jinou práci. Na stálo mě však nikam nechtěli kvůli vyššímu věku, brigády zase byly závislé skoro vždy na tom, že by mně peníze chodily  na účet. Ten již několik let nemám a založit si ho ani nemůžu. Okamžitě by po tom skočili asi exekutoři, protože za období mého pobytu na ulici neplatím zdravotní pojištění. Vím, že se to lidem, co jsou na tom jako já, a chtěli zase začít znovu, stalo. Bohužel, jak se blížila zima, byl jasné, že nebudu moct být ani v té boudě. Známý už nechtěl, abych tam byl. I když to byla jen bouda, odcházelo se mi těžko, zvykl jsem si, byla pro mě na krátkou dobu domovem,“ popsal pro ParlamentníListy.cz Karel svoji anabázi, jak se stal pražským bezdomovcem.

Četl si v knihovně, aby nemusel celý den bloumat ulicemi
Zimu tak trávil na různých místech, přes den chodil prý do knihovny a celý den tam četl. „Byl jsem vděčný za to, že mě tam ty ženské nechaly a nevyhazovaly mě. Horší to bylo v noci. Na loď Hermes jsem šel, jen když byly největší mrazy. A bohužel jsem ráno zjistil, že mně tam někdo ukradl 18 korun, které jsem si schovával na další den. Společně s penězi však zmizela i občanka, a to bylo zlé,“ pokračoval Karel. Vyřídit nový doklad mu tehdy pomohly prý úřednice v Praze 10, takže měl výhodu oproti jiným lidem bez domova, kteří nakonec rezignují definitivně na svůj osud a doklady už ani nevyřizují a nemají je.

„Když jsem však přišel do nějaké neziskovky, kam mě někteří lidé, co jsem potkal na ulici, posílali, buď řekli, že nemají úřední hodiny, nebo mě poslali do Plzně. Jak pomoci, se nezajímali, protože jak zdůraznili, tady v Praze nemám co dělat. Za co bych tam ale například měl dojet nebo zda by mi tam skutečně někdo pomohl ihned, to mi nikdo říct neuměl. Jednou jsem dokonce přišel do nějaké takové kanceláře, paní přede mnou zamkla, i když mě přes prosklenou stěnu viděla. Čekal jsem tam několik hodin, zájem o to mě vyslechnout nebo nějak pomoci opravdu žádný nebyl,“ posteskl si Karel.
Možná, že v tuto chvíli budou lidé, kteří se v sociální sféře pohybují, argumentovat, že nelze takovému člověku věřit, že si často vymýšlejí. Může to tak být, ovšem neměly by se ty organizace snažit o to, aby rozlišily, kdo pomoc potřebuje a kdo ne – kdo lže a kdo říká pravdu? Vzhledem k tomu, že Karlovi tyto organizace splývaly do jedné, ParlamentníListy.cz nemohou uvést jmenovitě, o které konkrétně šlo, přesto Karlovo vyprávění není zcela ojedinělé. V takových případech se pak veřejnost nechá možná i uchlácholit tím, že ti lidé jsou opilci, lháři, kteří pomoc cíleně dokonce odmítají... 

Počet neziskovek příbývá raketově
To, že v Česku není nedostatek organizací (nebo by neměl být), připravených pomoci celé plejádě lidí v různých životních situacích, může trochu odhalit i statistika na stránkách Neziskovky.cz (vychází z čísel ČSÚ). Ta dává nahlédnout do čísel o tom, kolik neziskových organizací v Česku působí a jak jejich počty vzrůstají. (Ne všechny se zabývají ale pomocí lidem bez domova).
Například krátce po sametové revoluci v roce 1990, působilo na celém území tehdy ještě Československa 3879 neziskových organizací (žádné nadace, fondy či sdružení), o rok později to již byl trojnásobek. A jak to bylo s nestátními neziskovými organizacemi u nás v roce 2012?

  • Občanských sdružení 77 801
  • Nadací 458
  • Nadačních fondů 1 278
  • Obecně prospěšných činností 2 183
  • Evidované právnické osoby 4 348
  • Organizační jednotky sdružení 32 376

Celá tabulka s počty neziskových organizací a nadací ZDE

Změnil se systém přerozdělování peněz
A jak se tedy věci mají? Ministerstvo práce a sociálních věcí letos, tedy v roce 2013, dostalo ze státního rozpočtu na sociální služby o 360 milionů korun méně než vloni. Zároveň změnilo i systém přerozdělování dotací.

„Peněz je méně, a my proto chceme dotace rozdělovat cíleně tak, aby sloužily skutečně tam, kde jsou nejvíce potřeba a kde je lidé využívají,“ vysvětlila ministryně Ludmila Müllerová (TOP 09). A dodala, že za sociální služby podle ní navíc odpovídá nejen stát, ale i obce a kraje.

Jen na území Prahy žije podle údajů ČTK zhruba 4000 bezdomovců. Drtivá většina z nich ale není, podobně jako Karel, či muž, který v noci na úterý umrzl, z Prahy. Do metropole přicházejí odjinud, což magistrát nese poměrně nelibě, poněvadž musí na tuto problematiku doplácet.

Snížení letošních dotací se tak dotkne například Armády spásy, Naděje a dalších organizací, které se starají o lidi bez střechy nad hlavou. Miliony jim budou chybět především na terénní programy, v rámci kterých pomáhají bezdomovcům třeba v mrazivém počasí.

I proto vznikl dopis, adresovaný ministryni práce a sociálních věcí z něhož vyplývá, že sociální služby jsou v metropoli prý dlouhodobě podfinancovány.

Procházka některými místy Prahy připomíná období Velké hospodářské krize
O tom, že se situace vyhrocuje, svědčí i fakt, pozorovatelný například při východu z metra na stanici I.P. Pavlova v podvečerních hodinách. Na jednom místě hrají mladí lidé, kteří možná tento styl dobrovolně zvolili, na bubínky. O kus dál dva mladíci hrou na kytaru provázenou zpěvem vybírají na to, aby měli na nochleh. Po pár krocích zastaví chodce i přes dav, kterým se skoro v každou hodinu musí na tomto místě prodírat, tklivá melodie hraná na akordeon -  zřejmě cizincem. Letmým pohledem pak pozorovatel neuvidí hned ještě další lidi, kteří procházejí s tichou prosbou mezi chodci a prosí o "nějaké drobné". Přesto jich tam je hned několik, což se ukáže ihned, pokud člověk čeká pár minut, než přijede tramvaj.

Někteří si možná z žebrání udělali byznys, poněvadž je skutečná práce neláká, i to je třeba si připustit. Jiní mohou být dokonce součástí organizovaného zločinu. Ovšem narůstatjící počet tváří, které se takto živí, aby přežily ze dne na den, vypovídá i o tom, že se něco zřejmě ve společnosti pokazilo.

Středa 20.2. - Světový den sociální spravedlnosti
Na téma chudoby a sociálních problémů nejen u nás, ale i globálně, se snaží upozornit Světový den sociální spravedlnosti, který připadá právě na dnešek - tedy středu. V České republice je podle Evropského statistického úřadu přitom ohroženo chudobou a sociálním vyloučením prý pouze 15 procent obyvatel. Ministerstvo práce a sociálních věcí pomáhá obyvatelům z rizikových lokalit i lidem bez domova prostřednictvím projektů Evropského sociálního fondu a Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ).
Podle definic jsou sociálním vyloučením ohroženi lidé, kteří trpí hmotným nedostatkem anebo ročně pracují méně než 20 procent běžné pracovní doby.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Alena Hechtová
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Špinavá hra proti ČD Cargu. Někdo se prostě rozhodl, že zničí, co funguje a vydělává?

16:45 Špinavá hra proti ČD Cargu. Někdo se prostě rozhodl, že zničí, co funguje a vydělává?

Pojďme zničit to, co funguje. A funguje to dobře. Proč? Protože my jsme přišli o kšefty. Ve zkratce …