Ačkoliv příběh paní Hany, jejíž totožnost redakce zná, ale nechce, aby její celé jméno někde figurovalo v médiích, je velmi těžké ověřovat i z druhé strany, je však nutno říci, že některé postupy, o kterých hovoří, jsou zaznamenávány v celé další řadě jiných případů – takže není důvod jim nepřikládat vážnost. Redakce nemůže ani posoudit, do jaké míry je ve skutečných možnostech sedmačtyřicetileté Hany své závazky splatit a do jaké míry by to mohla být i taktika, jak se jim vyhnout. Přesto nelze ani tento příběh - v konfrontaci s tím, jaký systém ve vymáhání exekucí v Česku panuje - brát na lehkou váhu.
„Naposledy, když jsem s vaší redakcí hovořila a pak následně vyšel článek o anonymním telefonátu, který mě chtěl od mých aktivit v boji proti exekucím v Česku odradit, jsem skutečně ze strachu tyto své aktivity pozastavila. Byla jsem znepokojená skutečností, že mi bylo anonymně voláno na můj soukromý mobil, kde telefonní číslo znají jen mí přímí blízcí a pár lidí zainteresovaných z médií, kteří získali mou důvěru, jelikož se mi medializací, leč marně, snažili pomoci. A toho si cením. Avšak bylo ještě hůř a dostavily se skutečně problémy, které mi byly jistým anonymním hovorem důrazně a přesně naznačeny,“ popsala sedmačtyřicetiletá Hana ParlamentnímListům.cz.
Psali jsme:
Původní exekuce, na základě které byl Haně obstaven dům, účet i invalidní důchod, byla náhle na žádost oprávněného prý předána druhé exekutorské kanceláři na jih Moravy. Ta opět vyrozuměla ČSSZ o obstavení jejího důchodu a ihned poslala Haně výzvu k úhradě celé dlužné částky, a to do třiceti dnů od převzetí zásilky, kdy v poučení nebylo dovolání přípustné.
„Podotýkám, že původní dluh byl zhruba 8 000 korun, v současné době je navýšen na bezmála 50 tisíc korun. Samozřejmě změnili i číslo jednací, tedy začal v tom být i pěkný zmatek. Jelikož, jak jsem již uvedla, není můj styl problémy neřešit, samozřejmě jsem kontaktovala nový exekutorský úřad a žádala jsem o přímý rozhovor s novou exekuční vykonavatelkou. Bylo mi však sděleno, že na ni kontakt nedávají a mohu pouze jednat s jakousi asistentkou, tedy se ani přímo k dané paní vykonavatelce člověk nedostane. Na mé dotazy však paní asistentka fundovaně odpovídat neuměla, vše se odehrávalo jen ve stylu ‚možná, asi, nebo nevím‘. Jediné, co ji zajímalo, zda do uvedeného termínu danou částku uhradím,“ popsala svoji verzi aktuálního vývoje událostí invalidní důchodkyně z Prahy.
Jak dodala, žádala prý též o možnost splátkového kalendáře s návrhem platby finanční částky 1 000 Kč měsíčně s tím, že jí bude strhávána z jejího invalidního důchodu. „Vysvětlila jsem moji současnou životní existenci, avšak tato možnost mi byla zamítnuta. Při dotazu, s čím následně mohu počítat, když do stanoveného třicetidenního limitu celou požadovanou finanční částku nebudu schopná uhradit, mi bylo sděleno, že pak dojde k plnění exekuce u nás doma, kam přijede exekutor osobně,“ uvedla dál Hana, bývalá učitelka, kterou přivedlo do všech potíží na samém startu dlouhodobé vážné onemocnění.
Jak své závazky splnit a nepřijít zároveň o vše, na to nikdo odpověď nedal
Poznamenala také to, že žádnou možnost, jak dostát svým závazkům tak, aby nepřišla o možnost bydlení, ani na vyslovenou žádost nedostala. A tak se smiřuje s tím, že jí tedy nezbývá, než čekat každým dnem jejich návštěvu.
Psali jsme:
„Nyní již vím, že je vše účelové. Naprosto a tak hodně moc chápu lidi, kteří byli touto exekutorskou genocidou dohnáni až k tomu nejhoršímu, kde jim již nezbývala v zoufalství a beznaději jiná možnost, jak najít opět klid... I s touto pohnutkou jsem v současné době sama bojovala a o to více jsem přesvědčena, že není možné, aby nějaké změny v této oblasti skutečně nenastaly. Nutno podotknout, že kdyby se mi nyní nenaskytla jistá naděje, jak vše ustát, skutečně bych patřila mezi další oběti uhnané doslova štvanicí těchto likvidačních exekutorských zákonů a jejich nemilosrdném a nelidském plnění hyenistické rasy, kteří si bohužel také říkají lidé a kteří mají lidské životy naprosto ve své moci,“ přiznala paní Hana ParlamentnímListům.cz.
„Pokud se mi podaří vše vyřešit tak, abych se již z tohoto exekučního otroctví naprosto vymanila, abych z nich nemusela mít již žádný strach, rozhodně se poté ihned míním v této věci dál a hlavně maximálně angažovat. To jim prostě nejen za sebe, ale i za všechny ty zoufalé, bezmocné a v beznaději uštvané lidi nedaruji,“ uzavřela.
Pár smutných čísel...
S exekucí se setkal během svého života průměrně každý desátý Čech, včetně kojenců i důchodců (ti mají bezmála v sedmdesáti tisících případech obstavené důchody právě kvůli exekuci). Denně je u nás nařízeno 2000 dalších exekucí.
Pokud tento článek čtete průměrně pět minut, pak je jisté, že za tu dobu někde na území ČR se někdo s exekucí setkal na vlastní kůži nebo se právě o jeho dalším smutném osudu rozhodlo. A s největší pravděpodobností je takových lidí více. Možná pět, klidně i patnáct...
Den má přece 24 hodin. Jelikož zřejmě exekutoři nepracují v noci, i číslo následně uvedené se musí zřejmě ještě navýšit. Jednoduchými počty totiž vychází, že každou hodinu by v Česku mělo být nařízeno více než 83 exekucí. To je tedy více než jedna exekuce za minutu. A zřejmě ještě více.
Opravdu se Česká republika a Češi svojí platební morálkou tak výrazně liší od jiných zemí, že je třeba takto masivně lidi trestat?
V hledáčku exekutorů se objevují nejčastěji přitom drobní dlužníci, jejichž dluhy se vyšplhají mnohdy až k astronomickým částkám. U dluhu do tisícikoruny v okamžiku jeho vymáhání exekutorem jde už totiž o obnos vyšší než 20 tisíc. Rozhodně tu nejde o obranu lidí, kteří nesplácejí své pohledávky, ale o to, že v okamžiku, kdy vymáhá pohledávku (o které mnohdy dlužník skutečně neví), je to již likvidační situace, ve které nejde o naplnění kapes věřitelů. Ti totiž dostanou skutečně pouze svůj vymáhaný dluh, ale jde o naplnění kapes (a to v daleko vyšší míře) těch, co si z vymáhání dluhů udělali výnosný byznys.
Psali jsme:
autor: Alena Hechtová
