Dle vašeho názoru, Rudá armáda nás roku 1945...Anketa
Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, který debatu moderoval, na začátku konstatoval, že američtí vojáci mohli být už 5. května v Praze, ale z důvodu okupačních zón dorazili jen do Plzně.
V době, kdy se projednávala novela branného zákona a odvody do armády byl Mládek podle svých slov mimo Českou republiku, dodal však, že ví, že se jeho kolegové poslanci ve sněmovně hádali o jeho konečnou podobu. Mládek chápe zákon tak, že se potenciální branci zatím zkoumají, jestli by jednou mohli být povoláni.
Plukovník Václav Přibyl byl prý během komunistického režimu zbaven funkce, po sametové revoluci v roce 1989 a následné rehabilitaci jeho případu mu bylo umožněno opět vstoupit do armády. Nabídku ale neakceptoval. Přibyl oznámil, že má v plánu jet společně s prezidentem Milošem Zemanem na oslavy 70. výročí ukončení druhé světové války.
Během svého vystoupení zdůraznil, že ukončení války v celém světě nastalo až na podzim roku 1945 svržením atomových bomb na japonská města Hirošimu a Nagasaki, což považuje za katastrofální vzhledem k následkům na civilních obětech. Mládek však hájil atomový útok Američanů tím, že sami Američané předtím utrpěli velké ztráty na japonském ostrově Okinawa.
Politik a historik Karel Šplíchal uvedl, že když poslouchá lidi, kteří prožili druhou světovou válku, mezi něž patří právě plukovník Přibyl, bývá „často dojatý“. Exposlanec ČSSD Šplíchal podotkl, že se spoluúčastnil na návrhu zákona o zásluhách druhého československého prezidenta Edvarda Beneše. Jde o zákon z roku 2004 ve znění „Edvard Beneš se zasloužil o stát“.
Někdejší poslanec Šplíchal dále zmiňoval, že během začátku druhé světové války Polsko padlo za 28 dní, Francie za 38 dní a my jsme prý dokázali vzdorovat až pět měsíců, kdy proti nám stáli už jak Slováci, Maďaři, Poláci, tak právě ti nejsilnější – Němci. „Měli bychom si vážit tradic a nezapomenout na lidi, kteří tím prošli,“ řekl Šplíchal.
Šplíchalovi se nelíbilo, že se bývalý předseda Unie svobody Petr Mareš, kterého nechtěl původně jmenovat, dříve navážel do bývalého armádního generála Ludvíka Svobody a do generála Karla Klapálka. „Mě to naštvalo, protože mě uráží, jestli člověk, který se bojí večer jít na půdu, uráží a napadá chlapy, kteří dvakrát za život šli do války za tuhle zemi. Pro mě je to prostě neuvěřitelná troufalost,“ prohlásil rozezleně.
Fotogalerie: - Voláme všechny Čechy
K projednávané novele branného zákona o odvodech prohlásil, že si myslí, „že to není to nejšťastnější“, a dodal, že je dobré, abychom byli připraveni v případě nutné mobilizace brannou přípravou. Bez branné přípravy bychom prý byli nuceni brát všechny, včetně „feťáků a fyzicky neschopných“.
Během debaty se hovořilo také o Pražském povstání, které bylo podle Karla Šplíchala velmi obtížné, jelikož tehdy prý v celé Praze dokázali dát dohromady jen 2 700 pušek a policisté měli jen pistole. „Je pozoruhodné, jak dokázali celé povstání s tak omezenými možnostmi realizovat,“ podotkl bývalý politik ČSSD.
Ministr Mládek okomentoval Šplíchalovo prohlášení o Pražském povstání. Zdůraznil, že by vzpoura Čechů příliš úspěšná nebyla, kdyby neproběhla dohoda s německou ustupující armádou, která prý jen projela s tanky přes pražské mosty pryč.
„Dříve jsem vždy polemizoval nad tím, zda Edvard Beneš udělal správně, když se rozhodl po mnichovské dohodě nebojovat. Zastával jsem názor, že měl bojovat, ale později jsem pochopil, že bychom mohli být zahnáni do slovenských hor, proto udělal Beneš dobře, že nebojoval,“ uvedl ministr.
„Musím říct, že po Kosovu jsem pochopil, že doktor Beneš udělal všechno správně, kdyby to byl udělal jinak, tak my bychom byli marginalizováni a hrozilo by nám, že bychom byli označeni za viníky celé věci,“ řekl Mládek s tím, že v případě boje proti Němcům, bychom dopadli jako dnes Srbsko, které o Kosovo přišlo.
Psali jsme:
Podle profesora a děkana právnické fakulty UK Jana Kuklíka by se mělo hovořit také o poválečných rekonstrukcích ekonomik států, pakliže se hovoří o válečných konfliktech. Historii o tom, kdo byli vítězové, a detaily o druhé světové válce prý vždy určovaly aktuální vlády. Podotkl tak, že jinak se na celou věc hledělo v rozmezí let 1945 až 1948, v šedesátých letech, v době normalizace a samozřejmě po roce 1989.
Podle Kuklíka je jedině dobře, že s postupem času se zvětšuje snaha řešit konflikt jinak než válečným způsobem. Nebylo ale prý dobře, že Američané tehdy v rámci koalice spojenců zatajovali jaderný program, protože tak neupevňovali vzájemné spojenectví.
Profesor Kuklík míní, že pro tehdejší vládu Československa bylo po ukončení druhé světové války důležitější uspořádání hranic s Polskem, než poválečná rekonstrukce ekonomiky.
Západní spojenci podle jeho slov nabídli Polsku jeho dnešní západní území, jelikož si tehdy Sovětský svaz nárokoval a vzal tehdejší východní polské území. Winston Churchill prý tehdy dokonce věděl, že Američané spolu s Brity mohou osvobodit Prahu už 22. dubna 1945, avšak Američané britský návrh na okamžité osvobození odmítli s tím, že už jsou předem dohodnuti se Sovětským svazem na demarkačních liniích z jaltské konference. Z toho se dá vyvodit, že mohli Američané spolu s Brity teoreticky osvobodit Prahu dříve než rudoarmějci.
Psali jsme:
Jan Mládek také podotkl, že války s sebou nenesou jen utrpení a oběti lidí, ale také ekonomické důsledky. „To, co je pro lidi katastrofa, bylo pro ekonomický systém požehnání,“ řekl Mládek s tím, že před druhou světovou válkou byly Evropa a Spojené státy americké v hluboké ekonomické krizi, ze které se díky válce dostaly, jelikož se po válce okamžitě nastartovala ekonomika.
Podle Mládka je jasně vidět, že u poražených bylo zřejmé, jak ekonomika vzkvétala, zejména u Německa a Japonska. „Kdežto Sovětský svaz slavil jedno vítězství za druhým, ale prohrával následující boje ve studené válce."
Moderátor debaty a ministr průmyslu Jan Mládek na závěr řekl, že dnes spousta novinářů mění historii s tím, že uvádí, jak Američané osvobodili Československo, kdežto Sovětský svaz „možná jen maličko“.
Psali jsme:
_635660019304515035.JPG&id=72015)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marián Stepanović
