Ukradené peníze a jiné záležitosti. Diplomat znovu vypráví, jak to prý chodilo za knížete

„Schwarzenbergovo působení na Ministerstvu zahraničí jsem přivítal, protože mluvil jasně a nic nezakulacoval. Vnitřní chod ministerstva nicméně vypadal podle rčení, mouchy, sežerte si mě, ať mají myši pré. A myši pré měly. Panu ministrovi dokázaly vždy podstrojit a bylo se k němu těžké dostat s nepříjemnými informacemi.“ Tak dnes s odstupem hodnotí působení Karla Schwarzenberga na postu ministra zahraničních věcí bývalý diplomat Heřman Chromý. ParlamentnímListům.cz popsal tamní poměry v nepříjemných detailech.

Poměry na Balkáně

Když sloužil na velvyslanectví v albánské Tiraně, podal trestní oznámení na neznámého pachatele a pozval tam i generální inspekci Ministerstva zahraničí. Proč? „Bylo tam spousta předražených věcí. Účastnil jsem se inventury a mrazilo mě z toho. Například tam byly obyčejné lampičky, co stály kus dvacet tisíc korun. Záclonovina, která stála sto tisíc korun. To byly věci, které moc generální inspekci nezajímaly, protože prý řeší daleko větší problémy,“ říká Chromý.

Trestní oznámení podal kvůli ještě podivnější záležitosti. „Jedné osobě tam bylo ukradeno kolem dvou set tisíc euro. Při přebírání jsem narazil na dlužní úpis na pár desítek tisíc euro, který byl podepsán dlužníkem, ale scházel tam podpis věřitele. V sejfu, který měl být otevřen, ale nikdo nevěděl, kde jsou od něj klíče, se pak zjistilo, že nic není. Chtěl jsem to oznámit ministrovi, ale čekal jsem víc než rok, než mě přijal. Zametlo se to pod koberec,“ dodává s tím, že osoba, které se to týkalo, pracuje na Ministerstvu zahraničních věcí dál v hospodářském odboru. Konkrétní jména sdělit nechce, protože jde o některé lidi s disentu, jejichž příbuzných si váží a nechce jim ublížit.

Nicméně plný překvapení byl už na své první misi v Bulharsku. Tam narazil na milionové manko a další v uvozovkách drobnosti. „Výlety do okolních zemí za účelem opravy aut byly jen detaily,“ říká. Už tehdy zjišťoval, že poukazování na tyto nešvary je boj s větrnými mlýny. Už v letech 1995 až 1998 se na tyto maličkosti snažil upozorňovat nadřízené, ale ti před ním buď utíkali, anebo ho rovnou vyhodili z kanceláře.

Pohled na knížete

„Za tohoto pana ministra se vzorně dodržovala restriktivní rozpočtová politika. Na některých velvyslanectvích v Evropě už to vypadá jako na těch v Africe. Je tam velvyslanec, hospodář a sekretářka, kteří musí zvládnout vše. Politiku, recepce, lidská práva, kulturní propagaci a tak dále. Nicméně na jiných místech se až tak nešetřilo. Dozvěděl jsem se třeba o pronájmu zámečku v Bruselu, jehož rekonstrukce nás daňové poplatníky stála sto padesát milionů korun. Některá rozhodnutí jsou dost absurdní. V Chorvatsku, kam ročně míří statisíce Čechů, budou rušit post ekonomického diplomata. V Albánii, kde má Česko zanedbatelný obchodní obrat, post ponechali,“ podotkl.

Ministr zahraničí v demisi Karel Schwarzenberg je podle něj částečně v rozpočtové kazajce ministra financí v demisi Miroslava Kalouska. „Má sice svůj rozum, ale neuvědomuje si, že poddimenzovaný vnitřní chod ministerstva se odráží v chudokrevnosti zahraniční politiky, kterou nespasí sebelepší bonmoty či ostré názory. O Černínském paláci, kde jeho ministerstvo sídlí, se pan ministr jednou vyjádřil, že jde o dům hrůzy. A podle mě to tomu baráku dával sežrat tím, že ho v tom nechával dusit se tichou bezmocí nad začarovaným kruhem tohoto ministerského nádraží, na němž se s nízkými platy dalo vyžít jen za cenu očekávání vyslání na ambasády za lepší peníze. Ta cena znamená v každodenní ministerské praxi držet ústa a krok,“ vylíčil bývalý diplomat Chromý.

O kauze Klouzal

Dost jej naštvalo chování úředníků i ministra k Jakubu Klouzalovi. Ten byl dříve na ministerstvu ředitelem odboru informačních technologií (IT) a dlouho upozorňoval na předražené zakázky. Z resortu musel následně odejít. „Zastal jsem se ho solidarizačním dopisem. To, jak se k němu zachovali, má do slušnosti daleko. Spoluobnovoval jsem činnost odborové organizace na ministerstvu, abych se po čase na výboru odborové organizace dozvěděl, že odboráři tam nikdy nehlasovali, protože se vždy dohodli. Takže případ Jakuba Klouzala, o němž jsem se dozvěděl až po svém návratu ze služební mise, byl jasný. Bylo mu nabídnuto místo, které přece odmítnul. S jeho výpovědí ale výbor odborové organizace Ministerstva zahraničních věcí souhlasil. Pardon, dohodli se přece. To mi silně připomnělo dobu minulou, kdy se také nediskutovalo, natož aby se zajímal někdo o okolnosti či podrobnosti dané kauzy. Za bernou minci se považovalo rozhodnutí zaměstnavatele,“ vzpomíná.

„Ministr Schwarzenberg prostě Klouzala hodil přes palubu a ostatní si umyli ruce. To je lidsky na pováženou a pro poměry na ministerstvu dost příznačné. Jakub Klouzal se potom, když zjistil, že mu na ministerstvu nikdo nepomůže, ani když se ocitne v přímém ohrožení, složil. Pravda, s vnitřními poměry na ministerstvu se od dob ministra Jiřího Dienstbiera a čestnou, ale krátkou, výjimkou služebního ministra Jaroslava Šedivého, žádný z ministrů nedokázal vypořádat či se o ně hlouběji zajímat. Tak se časem vytvořil poměrně úzký kruh vyšších kariérních diplomatů, respektive velvyslanců a generálních konzulů, kteří mezi sebe nikoho nepustí, a kamarila těch nejvyšších, kteří si hlídají, kdo a co se k ministrovi dostane,“ podotýká s tím, že Jakub Klouzal třeba navrhoval v podstatě dost logické řešení, aby zaměstnanci v sekci, která má na starosti IT zakázky, nejezdili na mise do zahraničí. Jednak, aby neztratili přehled o nových trendech, jednak proto, že posudky renomovaných právníků v této branži stály ministerstvo za ty roky pěkné miliony, přestože se to na ministerstvu právníky jen hemží. Hodinová sazba 2300 korun některých těchto najímaných právníků není nic výjimečného.

Výpověď po letech

Ostatně o kauze Klouzal se na stránkách Ministerstva zahraničí píše, že se na nepravostech dotyčný sám podílel a pak pro sebe požadoval beztrestnost. Jakub Klouzal ParlamentnímListům.cz prohlásil, že nepravosti sledoval, oznamoval, ale nic se nestalo a žádnou beztrestnost nepožadoval. Heřman Chromý napsal Karlu Schwarzenbergovi při svém odchodu otevřený dopis. ParlamentníListy.cz ho zveřejnily jako první a kvůli zachování exklusivity jej neposkytly k vyjádření tiskovému odboru Ministerstva zahraničí. Po zveřejnění nicméně odboru článek k vyjádření poslaly, ale ministerstvo nereagovalo. „Ten případ jsem od té doby ztratila ze zřetele,“ řekla nyní tisková mluvčí Ministerstva zahraničí Johana Grohová s tím, že na otázky ParlamentníchListů.cz odpoví. Doposud se tak nestalo.

„Dlouho jsem se rozhodoval, zrálo to ve mně. Na Ministerstvu zahraničí jsem pracoval osmnáct let a myslím, že se mi občas vedle běžné práce povedlo pomoci konkrétním lidem, kteří se ocitli v nouzi. To mi pomáhalo se přenést přes všechny ty nezdary, s nimiž jsem se na ministerstvu a na misích potkával a střetával. Když třeba měli v Bulharsku kluci se starou škodovkou bouračku, pomáhal jsem jednoho z nich těžce zraněného převézt do Česka. Bulharsko mělo tehdy zejména mimo Sofii velmi žalostnou zdravotní péči. Šlo o čas, ale po velkých nervech se podařilo zajistit letecký převoz,“ vzpomíná s určitou nostalgií bývalý diplomat Heřman Chromý.

Jde o signatáře Charty 77, jenž byl v roce 1986 odsouzen na dva roky nepodmíněně za podvracení republiky kvůli své básnické, publicistické a politické činnosti. Je autorem několika básnických sbírek a v roce 1990 se stal poslancem za Občanské fórum. Na Ministerstvu zahraničí působil od roku 1995, ale po vlastní výpovědi a celkem zklamaný z něj nedávno odešel. Nicméně nerezignoval na to, že by se mohly poměry na ministerstvu změnit k lepšímu, a proto se jim hodlá věnovat i nadále jako člen tamní odborové organizace.