Rusko a Ukrajina jsou země, které po roce 1991 obě prošly postsovětskou transformací. Z historického hlediska jsou oba sousedé se všemi svými současnými sociálními a ekonomickými problémy dědici postsovětské verze neoliberální transformace. Surovinová závislost Ruska a současný status quo v redistribuci zisků z prodeje surovin uvnitř putinských elit stejně jako oligarchické klany ukrajinské politiky a ekonomiky jsou svéráznými potomky stejného transformačního příběhu. Vnitřní hospodářské prostředí obou zemí ovlivňují domácí faktory v podobě (s různými nuancemi) málo efektivní státní správy a byrokracie, slabých institucí i právního státu a vysoké míry korupce.
Systémově jsou Ukrajina i Rusko situovány na okrajích světové ekonomiky – neurčují trendy, nepředstavují finanční centra globálního hospodářství, a ani nejsou mateřskými zeměmi stále mocnějších nadnárodních korporací. Jejich hospodářství se do značné míry orientuje na těžbu a export surovin. Pro obě země je typická vysoká míra závislosti na vnějším prostředí – tj. více či méně omezená možnost ovlivnit hospodářský rozvoj země, který je spojen s tlaky přizpůsobovat se a riziky mimo kontrolu obou vlád.
Kyjev i Moskva teď pod tlakem okolností hledají východiska z domácích krizí postsovětského transformačního modelu, o čemž svědčí fakt, že současné ekonomické problémy obou zemí mají mnohem delší historickou dynamiku v rámci postsovětského prostoru. Jejich současné domácí problémy prostě nezačaly na Majdanu v listopadu 2013. Vývoj po Majdanu pouze radikalizoval existující problémy v obou zemích a roztočil spirálu jejich vzájemné konfrontace, která má bezpochyby také psychologickou rovinu.
Ukrajina po volném pádu
Během posledních měsíců se ukrajinská ekonomika ocitala v podstatě v situaci volného pádu, který v mnohém připomínal klasickou šokovou terapii 90. let. Ukrajinský hrubý domácí produkt (HDP) se dlouhodobě propadal, od roku 2014 ekonomika klesla až o 17,2 % ve druhém kvartále, ve třetím je propad o něco lepší a jde jenom o -7 %. Dnešní ukrajinská inflace činí 46 %, zatímco například stouply ceny potravin o 44 % v listopadu 2015 ve srovnání s listopadem 2014. Ukrajinská národní měna hřivna výrazně devalvovala (z asi 8 hřiven za dolar v roce 2014 na současných cca 23 hřiven za dolar). Jak ukazuje přehledný graf deníku The Economist. Ukrajina si vypila mezi roky 2013 až 2015 těžko stravitelný koktejl: kombinace výrazného poklesu průmyslové výroby, poklesu prodeje respektive propadu vnitřního trhu a poklesu ukrajinských exportů. To všechno bylo zarámováno protiteroristickou operací na východě země se všemi sociálními a ekonomickými (a psychologickými) důsledky pro celou společnost na Ukrajině a také s nedostatkem investic do ukrajinské ekonomiky.
Ve stejnou dobu rostla řada výdajů jako ty na bydlení a za otop, plyn a elektrickou energii – v rámci snahy o deregulaci silně dotované energetiky. Stát zvýšil výdaje na armádu a obranu, snižoval ale některé sociální výdaje. Vláda v současné době připravila také reformu daní (včetně jejich zvýšení), která má odpovídat požadavkům MMF. V obecné rovině Západ používá nyní vůči Kyjevu metodu cukru a biče k vytvoření tlaku na prosazení domácích reforem a la Západ.
Není tak těžké si domyslet, že Ukrajinu nejspíše čeká klasická cesta zemí závislých, s vysokou mírou zadlužení – a sice reformy diktované zvnějšku, další privatizace a vstup západního kapitálu na ukrajinský trh v rámci liberalizace podmínek (v duchu „komparativních výhod“ a soutěže mezi zeměmi), škrty v oblasti sociální sféry a postavení spíše na ekonomické periferii Evropské unie. Soudě podle zkušeností zemí střední Evropy, členů EU, Ukrajina nemůže očekávat ekonomický zázrak. V dlouhodobější perspektivě a v případě stabilizace země potom není vyloučeno, že Ukrajina může v některých oblastech vytvářet dumpingový tlak na země, jako je Česká republika díky konkurenci v ceně pracovní síly.
Na rok 2016 se očekává podle čísel Světové banky stabilizace a mírný růst ukrajinské ekonomiky, a to něco kolem 2 % HDP. Takové číslo odpovídá více méně odhadovanému regionálnímu průměru a předpokládá tak určitou stabilizaci dosavadní hospodářské situace. Podle odhadu Světové banky bude region východní Evropy a střední Asie růst v průměru kolem 1,8 %. Taková stabilizace ale nebude znamenat rapidní zlepšení hospodářského prostředí Ukrajiny, kde patří k hlavním hospodářským rizikům reálná možnost politické destabilizace.
Rusko a ropný Damoklův meč
V případě Ruska byla hospodářská situace země o něco lepší. V Rusku se HDP během roku 2015 propadl na mínus 4,6 % (za třetí kvartál mínus 4,1%) a současná inflace je na 15 %. Ceny potravin v Rusku vyrostly o 17,7 % ve srovnání s rokem 2014. Podle posledních zpráv Rosstatu pokles reálných příjmů obyvatel zvedl počet lidí žijících v chudobě a mírně také nezaměstnanost.
Největší obavy se v ruském případě vážou k vývoji cen ropy na světových trzích a jejich závažný fiskální vliv na rozpočet země. Je nepochybné, že odchod Ruska od dosavadního ekonomického modelu bude dlouhodobý a bolestivý. Ceny ropy budou mít pro tuto zemi svoji relevanci i v nejbližší budoucnosti a Putinovo Rusko stojí před otázkou, jak postupně restrukturalizovat ekonomiku a zabezpečit příliv investic do ekonomiky, udržet dosavadní sociálně-redistribuční model a s ním i relativní smír ve společnosti a zároveň se prosazovat v globálním kontextu jako velmoc.
Tlak na cenu ropy vytváří pokračující politika OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu), která i přes nízké ceny odmítá snížit těžbu ropy a na světové trhy chrlí nadbytky. Rusko tak čelí dlouhodobému poklesu příjmů z prodeje ropy, což vytváří tlak na státní rozpočet i na ruské rezervy. Aniž by bylo schopné výrazněji ovlivnit kartelovou politiku OPEC, je nuceno se adaptovat na vnější vlivy. Pokles cen surovin se ale týká i dalších komodit, jako je ocel, nikl, zlato (atp.); a poklesly také ceny přírodního plynu. Během roku 2015 sice výrazná devalvace rublu zvýšila příjmy z prodeje ropy (účtovány v dolarech), ale naopak zvýšila ceny importů a tvoří tlak na ruskou inflaci.
Zdá se, že Rusko má na příští rok k dispozici ještě rozpočtovou rezervu z Rezervního fondu (a také Fondu národního blahobytu) a jeho vyčerpání bude záviset na dalším vývoji cen ropy na světových trzích a na dalších příjmech, popřípadě škrtech státního rozpočtu. Zde má federální vláda prostor pro manévrování a v daný moment se dá spekulovat, do jaké míry bude muset v případě dalšího negativního vývoje sáhnout také na dnes vysoké vojenské výdaje, které mají ale zase souvislost velmocenským potenciálem Ruska.
Centrální banka drží i nadále základní úrokovou sazbu na 11 % a její hlavní starostí je udržení inflace pod kontrolou. Ceny ropy se promítají v další devalvaci ceny ruského rublu – ten klesl nyní na čtyřměsíční minimum. Zároveň centrální banka Ruska pokračuje v poměrně konzervativní finanční politice ve vztahu k ruskému bankovnímu sektoru, včetně čistky některých nezdravých menších bank. Ruská vláda jde také cestou zamražení dalších výdajů – jako jsou moratoria na indexování státních platů a penzí – což samozřejmě bude mít i v roce 2016 svoje dopady na kupní sílu obyvatelstva a výši reálných příjmů.
Výhledy hodnotící ratingová agentura Fitch v úterý zveřejnila ambivalentní zprávu očekávající růst ruské ekonomiky na úrovni kolem 0,5 %, ale také tvrdila, že ceny ropy (respektive jejich propad) mohou dovést ruskou ekonomiku ke kolapsu, který se promítne negativně do ekonomik celého SNS.
Moody’s předtím zlepšila prognózu pro ruské státní obligace na hodnocení z „negativního“ na „stabilní“ a konstatovala „kontinuální stabilizaci vnější pozice“ Ruska a zmenšení šoku z protiruských sankcí a jejich vlivu na ruské hospodářství jako celek. Jinak řečeno, ruská ekonomika se podle tohoto hodnocení adaptovala na nové sankční prostředí. Jak už zmíněno, Světová banka předpokládá růst ruského HDP v roce 2016 kolem 0,7 % a v roce 2017 potom kolem 2,5 % (pro Ukrajinu 3 %).
Když geopolitika diktuje
Rusko a Ukrajina v rámci současné krize vzájemných vztahů využívají ekonomické nástroje jako geopolitické zbraně v prostředí globální ekonomiky, na kterou mají ale obě země fakticky velmi omezený vliv. Podřizování ekonomiky geopolitice nicméně neplatí jenom pro dnešní Rusko, které je často kritizováno, že podřizuje ekonomické zájmy geopolitice a nesleduje zákony ekonomického kalkulu.
Ukrajina se v současnosti snaží od svého východního souseda v podstatě ekonomicky izolovat a odstranit tak negativně vnímaný „ruský vliv“ na ukrajinskou společnost. Ukrajina plně vsadila na imitaci západních modelů a na dobrovolnou závislost na Západu s přísliby lepší budoucnosti.
Faktem ale zůstává, že tento krok nestačí, aby se Ukrajině podařilo vystoupit ze stínu postsovětského dědictví – omezení všudypřítomné korupce a boj s oligarchickými strukturami a jejich deformujícím vlivem na celé hospodářství je stále v popředí pozornosti.
Naopak Rusko, jehož politický i hospodářský vliv na ukrajinský vývoj skutečně klesl, se snaží Ukrajinu destabilizovat; je to způsob, jak především oslabit západní vliv v této zemi, a to v rámci geopolitické soutěže o postsovětský prostor. V oblasti adaptace a hledání nového post-postsovětského modelu Rusko zatím ambivalentně osciluje mezi „semi-izolacionistickým“ modelem a obratem na východ k Číně a na oblast tichomořsko-asijského regionu.
V obecné rovině geopolitické zájmy zatím vítězí nad ekonomickým kalkulem zisků a ztrát, a to navzdory neoliberální mytologii o „volné ruce trhu“ a tabuizování zásahů shora do samospádné a samospasitelné logiky trhu. Zdá se, že jak Západ se svými sankcemi, tak Rusko s proti-sankcemi, i samotná Ukrajina jdou v současnosti zcela jinou cestou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Veronika Sušová-Salminen
