Sejdou se tu výrobci z regionu i mimo něj. Vajíčka z Pošumaví z volného chovu koupíte za sedm korun kus. „Ty jsou na přímou spotřebu, dělat z nich něco by byla jednak škoda a pak by to bylo zbytečně předražené,“ slyšíme z fronty koupěchtivých, vesměs mladší lidí.
Chcete, aby Andrej Babiš osobně kandidoval na prezidenta republiky?Anketa
Když si vejce lidé trhají z ruky
A připomínají sobotní a nedělní trhy na jiném místě v Plzni, kde je spíše taková burza všeho možného. Tam se strhl téměř boj o vajíčka z chovu v nedalekých Vejprnicích. „Dvě koruny za kus, to je přece láce!“ Desítky plat tak zmizely hned v časných ranních hodinách – na šestou hodinu tu už bývají nejen prodejci, ale hlavně koupěchtiví zájemci, co si přivstanou. Tady se to ale neprodává po kusech. Kdo je sám ale asi těžko koupí hned 30 kusů. Pokud tedy nebude péci na Vánoce.
Občas jsem zajdou i „čorkaři“, kteří prodávají údajně kradené máslo za třicet. No nekupte to! Jenže to je jen pár kousků. Máte-li drahé vejce, mouku, strouhanku – vždyť rohlík je dnes už za tři koruny, to se pak nádivka vyplatí... Tedy spíše nevyplatí.
Humus versus noblesa
A jsme zpět na plzeňském náměstí. Dříve by se jistě konšelé divili, proč tak bohaté královské město nemá pořádnou tržnici. Trhovci se scházejí pod věží u krámu svatého Bartoloměje, a to v sobotním dopoledni. Ty druhé trhy, to už je retro jak z devadesátek, na pro mnohé odporném místě na Slovanech. Anebo si vyšlápnete ráno či dopoledne na Mikulášské náměstí, kde pár prodejců a něco málo důchodců prodává přebytky. Občané Plzně tak jen tiše závidí třeba Karlovým Varům, kde je tržiště opravdu jako tržiště.
Umýt si ruce můžete snad jen v kontroverzních plzeňských kašnách. Opláchnout si rajče nebo papriku od zelinářů z Polabí nebo dokonce z jižní Moravy můžete tak vodou z petky.
Fotogalerie: - Nebudeme mlčet
Když dobrota zhořkne
Co ale pekaři? „Chleba bude za pár týdnů za stovku. Sice pořádný pecen, ale přece jen…“ prorokuje paní, která se mlsně dívá na vystavené koláčky. „Jsou za necelých třicet korun. Bohužel vstupy jsou veliké, tak je musíme postupně po korunách zdražovat,“ zní odpověď. Domácí švestkový koláč, respektive jeho jedna porce, vyjde na 45 korun. „Kolik toho sníme,“ zní z davu. „Tak si ten jeden koupím, no a co.“ Jedna buchta je za patnáct i dvacet korun. A cena prý poletí nahoru dál. „Ještě do Vánoc to nějak vydržíme, ale pak... Nikdo neví,“ krčí rameny jeden z prodejců. „Lidi zatím mají nějaké peníze. Ale až se začne propouštět, zůstanou jen na chlebu a rohlících, na koláčky či vánočky si nechají zajít chuť. A to bude náš konec. A tak slibně se to začalo rozvíjet. Pak covid a teď tohle…“
Jste ještě schopni zajistit si dostatek kvalitního jídla?Anketa
V nedalekém Městě Touškově, vzdáleném od Plzně pár kilometrů, tak už skončil jeden pekař. A byl vyhlášený. Srazila jej na kolena technická závada staré pece. Opravu za desítky tisíc by už „nedal“. S cenami se ještě tak nějak popasoval, ale tohle byla konečná.
A pak také lidé… kdopak z našinců by šel pracovat tam, kde už je ve čtyři hodiny ráno čilý ruch? Kdopak by rád rozvážel výrobky v čase, kdy i ptáci – až na sovy – ještě spí. „Ještě, že tu jsou Ukrajinky, ty berou každou práci. A ještě jsou za pokladnami příjemné, což už dnes ani někteří asimilovaní Vietnamci nejsou,“ slyšíme další názor.
Fotogalerie: - Nepal uhlí, pal skéro
Ten zdraží to a ten zas tohle…
Nedivme se, že ceny letí nahoru. Nejde jen o elektřinu, ale prostě o všechno. Cukr, mouka... Do koláčů nebo buchet dáváte marmeládu nebo povidla. A ty taky něco stojí. A i když jste si jej dělali sami (to by ale vyžadovalo celý ansábl lidí), pořád by to bylo za zvýšených vstupů základních ingrediencí.
„Koupí si někdo vánočku za dvě stovky nebo mazanec za pětistovku? To asi málokdo,“ zní z davu. „Tak si koupím německou štolu v marketu a bude to,“ konstatuje mladík, který evidentně nemá příliš hluboko do kapsy. „Fuuuj,“ otřese se postarší paní, „to je samej cukr a já mám diabetes.“ „Tak jste měla žít zdravěji a nemazat si sádlo na chleba a požírat bůčky jeden za druhým,“ odsekne mladík v moderní outfitu.
„Zatím to pořád ještě jde,“ slyšíme od prodejců ze stánků. Opticky nejsou ceny tak strašné. Někdy se udělají věci poněkud menší a psychologický moment je tu – zvedne se cena o pár korun a jde to. Jenže to nejde do nekonečna.
„Nevážili jste si Božího daru, vyhazovali jste tvrdé kůrky, svačiny jste nedojídali, tak to tady máte,“ hodnotí situaci další důchodkyně.
Dobré rady, nikoliv však nad zlato
„Možná by pomohlo, kdyby radnice přispěla prodejcům na cestovné,“ mudruje postarší muž. „Aby neměli takové náklady,“ vysvětluje. „To ale může jen ta bohatá, u nás na vsi jsou rádi, že jsou rádi,“ kontruje žena středních let. „A pak, nic to neřeší. Nechcete od těch radnic už nějak moc?“ „No, zbavili jsme se pekařů, mlékařů v okolí, tak se to zas napraví,“ odpovídá muž.
„Lidé už začínají být nervózní,“ říká jeden z prodejců. „Možná že už si to začínají uvědomovat, že za pár měsíců, a možná i týdnů, budeme vzpomínat, jak bylo fajn. Ale zase – jsme až příliš rozežraní. Dřív byly koláče jen na veselkách a zvláštních příležitostech a maso se jedlo jen ve svátek. Ne že bych chtěl vracet staré časy, ale potřebujeme vlastně deset druhů chleba? Se sušenými rajčaty nebo dýňovými semínky? Dřív byl jeden pořádně poctivý, z více žita, vydržel týden a bylo. Dnes jej jako plesnivý vyhodím třetí den.“
Máslo za stovku už bude prý co nejdříve. Mléko se už nyní prodává litr i za čtyřicet korun. Cukr zdražil na dvojnásobek, mouka rovněž. A lidé chtějí přidat, větší platy, když je tak draho. „Na to ale nemáme. Nemohu zvedat platy lidem, když se potácím nad propastí,“ konstatuje jeden z výrobců. „Nakonec vyhrají supermarkety, které budou nabízet zahraniční šit za menší ceny. A my to ještě s poděkováním sežerem…“
Vytrhnou nás Bavoři?
„Na Vánoce se to ještě vydrží, to věřím,“ říká další. „Pak bude asi pořádný sešup. Jenomže my na to nejsme připraveni, lockdowny nám vzaly všechny finanční zásoby. A banka nepůjčí, ta vás vyfakuje. Navíc nemám čas, abych tam pořád lítal a je to rovněž hrozně ponižující doprošovat se něčeho. A protože nejde o miliony, tak je to moc nezajímá.“
Mladí se těší, až sem dojedou pekaři a další prodejci z Bavorska. To by ovšem byla labutí píseň pro místní. Protože bavorský pekař, s dotační oporou v zádech, může místnímu tuzemskému malovýrobci ukázat tak dlouhý nos.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
