Zkušený novinář se zhrozil nad "mediálními experty" Halíkem a Sedláčkem i trapasem ČT

Na pražském Žofíně se tento týden konala mezinárodní konference News Xchange o médiích a žurnalismu, kterou pořádala stejnojmenná organizace ve spolupráci s EBU, Evropskou vysílací unií. „Jejím členem je také Česká televize, která je i partnerem konference, což má určitou souvislost s tím, o čem budu v úvodu mluvit. Tato konference se koná každý rok a klade si za cíl shromáždit několik desítek velmi zajímavých osobností různých názorů – to bych podtrhl, že je názorově velmi pestrá – a nastoluje zásadní témata, která by měla extrémně zajímat i české novináře,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Spektrum otázek, o nichž se na konferenci diskutovalo, je podobné tomu, nad nímž se sám zamýšlí v pravidelném Týdnu v médiích. „Uvedl bych některé z těch otázek. Například jak definovat cíle dnešních médií pod vlivem nových technologií, kdo je a kdo není novinář, co s médii veřejné služby, to bych podtrhl třikrát, nebo jsou sociální média univerzální odpovědí? Na tyhle otázky a řadu dalších odpovídají v průběhu konference lidé z celého světa a mě zajímalo, jak se na to dívají naše média nebo co o tom říkají,“ přiznává Petr Žantovský zklamaně, že se z různých médií dozvěděl jen to, že za Česko na ní vystoupili Tomáš Sedláček a Tomáš Halík.

Jen Česko reprezentují na mediální konferenci ekonom a teolog

Při pohledu na seznam všech řečníků na konferenci však zjistil, že to jsou vesměs lidé spjatí s médii, ať už v pozici vydavatele, novináře, broadcastera či mediálního kritika. „Ale nenašel jsem tam kromě Sedláčka a Halíka ani jednoho ekonoma a ani jednoho teologa. Tak si kladu otázku, třeba mi na ni někdo odpoví, jak se ekonom a teolog dostanou na mediální konferenci. Znamená to, že já jako novinář budu příště přizván na konferenci nějakých teologů, kterou bude pořádat třeba Vatikán? No jsem zvědav, ale myslím si, že nebudu. Proto si říkám, že jak Sedláček, tak Halík, jsou více než ekonom a teolog mediálními postavami, které si na svých mediálních výstupech udělaly svoji kariéru,“ míní zkušený novinář.

„Trošku mi to připomíná – teď nechci tomu dotyčnému vůbec ublížit ve smyslu uměleckém – houslistu Pavla Šporcla, který také velmi významně podtrhává a zdůrazňuje svoji veřejnou image, svoje veřejné vystupování, a to počínaje vzhledem, barvou houslí, repertoárem, který tu a tam někde hraje. Fakt je ten, že Šporcl ty tóny prostě zahrát musí a musí je zahrát prvotřídně, aby někoho zajímaly. Jestli pan Sedláček a pan Halík říkají dostatečně zajímavé věci, zatím co jsou médii fedrováni jako ti nejdůležitější lidé ze svých oborů v České republice, no to opravdu nevím, to nechci hodnotit,“ poznamenává Petr Žantovský.

V domácím prostředí se dala prosadit větší účast českých řečníků

V každém případě mu přijde jako velmi bizarní, že se tihle dva pánové účastní specificky odborné mediální diskuse. „Přemítám také, o čem tam tak mohou hovořit. Tak Halík může hovořit o pravdě a lásce a Tomáš Sedláček o socialistické nebo keynesiánské ekonomii, ale koho to tam bude zajímat? Co jsem viděl podle seznamu těch řečníků, tak bych řekl, že skoro nikoho,“ odhaduje mediální analytik a upozorňuje, že je zavádějící, když české sdělovací prostředky vytrhly z kontextu tato dvě jména, protože na konferenci vystoupí ještě dva čeští řečníci.

Tím prvním je Jaroslav Cír, který se věnoval průzkumu trhu ve střední a východní Evropě, od roku 2005 vedl v Londýně oddělení firmy Rexona a má vlastní konzultační marketinkovou společnost, a tak je od něj nasnadě téma marketinku v médiích. „Tím druhým je Josef Šlerka z Univerzity Karlovy, odborník na analýzu dat ze sociálních sítí. To jsou jména, která zřejmě nepatří mezi mediální elitu jako Sedláček a Halík, a proto se je zpravidla nedozvíte. A je to škoda vůči nim, vůči českému novinářskému prostředí. Myslím, že Česká televize, když už je partnerem konference, tak měla prosadit větší účast českých řečníků, novinářů či mediálních teoretiků. Určitě tady kromě pana Sedláčka a pana Halíka nějaké máme,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

BBC cenzurovala reportáže o problémech s emigranty

Ke konferenci se váže i do očí bijící událost, k níž došlo ve středečních Událostech, komentářích České televize. „Editoři si asi špatně zjistili, koho zvou, a pozvali z účastníků té konference pana Robina Aitkena, což je bývalý reportér britské BBC. Pan Aitken napsal knížku ´Můžeme věřit BBC?´, což je kniha o tom, jak BBC v průběhu posledních pětadvaceti let, kdy pro ni pracoval, manipulovala s informacemi, cenzurovala je, nedovolovala odvysílat některé reportáže o určitých etnických třenicích a problémech s emigranty na britském území. Pan Aitken zdůraznil, že šlo o tento typ informací, které byly jednoznačně cenzurovány a nepřipouštěny do vysílání BBC,“ podotýká mediální odborník.

Přitom BBC bereme u nás jako vzor a říkáme, jak je to nejuniverzálnější a nejpravdivější médium na světě. „Není tomu tak, jak nás ubezpečuje pan Aitken a jeho kniha. No a tím, že si ho Česká televize pozvala, aniž by si zjistila, co je vlastně zač a o čem je jeho kniha – jestli ji editoři nechtěli číst, nebo neumějí anglicky, to je jedno, jak to vzniklo – došlo k trapasu, protože pan Aitken uváděl moderátora pana Takáče do značných rozpaků. Chudák moderátor nevěděl, jak reagovat na to, když ho pan Aitken ujistil, že BBC je opravdu cenzurovaná organizace,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Kolektivní myšlení jak z Orwellova románu 1984

Robin Aitken popisoval, že jako konzervativní pravicově orientovaný novinář, ale umírněně, nikoli extrémně, chtěl jen točit pravdu a nesměl, protože BBC se chová levicově a drží levicové názory v tom britském kontextu, jak je tam pojem levicových chápán. „A tím vznikl ten stav cenzury a stav, kdy nebylo možné pro BBC dále pracovat. Aitken tam citoval George Orwella a jeho pojem kolektivního myšlení z románu 1984. On tu analogii vidí v tom, že redaktoři – v tomto případě BBC – si myslí totéž, nebo zastávají stejný názor, ať už si ho myslí, nebo nemyslí, ale každopádně za ten názor bojují a nesnesou odlišný názor,“ poukazuje mediální analytik.

Připomíná, že v mediální teorii se tomu říká spirála mlčení. Je to situace, kdy si člověk, který si myslí něco jiného než ti ostatní, je buďto z komunity vyvržen těmi ostatními, nebo se té panující normě přizpůsobí navzdory tomu, že si myslí něco opačného. „Pan Aitken tomuto efektu nepodlehl, nepřizpůsobil se, odešel, napsal o tom knihu. Mimochodem podobnou knihu vydal v českém tisku Bernard Goldberg, bývalý americký televizní redaktor. Ta kniha se jmenuje ´Jak novináři manipulují´. Každému ji vřele doporučuji ke čtení a doufám, že i Aitkenova kniha bude časem k mání i pro české čtenáře,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Co reportér vytýkal BBC, lze vztáhnout i na Českou televizi

Po této krátké vsuvce se vrací zpátky k trapnosti, k níž došlo ve zmíněných Událostech, komentářích. „Pan Takáč vůbec nevěděl, jak má reagovat na věty, v nichž Aitken jako kdyby charakterizoval styl práce redakce zpravodajství České televize. Bylo to úplně identické. Přesně všechno to, co vytýkal BBC, lze vztáhnout právě i na Českou televizi. A chudák Takáč pak ten rozhovor uzavřel po velmi krátké době, protože vůbec nevěděl, jak na to má reagovat, co má říci. Otázky, které mu někdo připravil, zřejmě byly zcela mimo mísu, takže ten rozhovor byl takový hodně bizarní,“ myslí si mediální odborník.

Druhé téma se týká informace, která proběhla našimi liberálně-mainstreamovými médii s velmi poplašným předznamenáním, že z ruského trhu odchází CNN v reakci na nový mediální zákon, který stanovuje, že v elektronických médiích může mít zahraniční vlastník jen dvacetiprocentní podíl. „Tu zprávu můžeme podat tak, jak ji podávají většinová česká média, že CNN na protest proti omezujícímu ruskému zákonu opouští se svým svobodomyslným zpravodajstvím Rusko, a ruští diváci tak budou ochuzeni o zpravodajskou a názorovou produkci této společnosti a budou ještě více odkázáni na manipulační techniky ruských, převážně státních či částečně státních médií, takže tam bude mít putinovská propaganda ještě volnější ruce,“ vysvětluje Petr Žantovský.

Lež o CNN skrytá ve všeobecné informační mlze

Kromě tohoto úhlu pohledu, který nabízejí čeští novináři, existuje i druhý, trošku jiný. „Ten bych si dovolil nabídnout já a pak ať si laskavý čtenář udělá vlastní názor. Můj úhel pohledu je samozřejmě ten, že vůbec nejde o to, že CNN a její vysílání nebude dostupné na ruském území, to je naprostý nesmysl. A kdo to tvrdí, tak vědomě lže. Nejenom že je samozřejmě na internetu a internet je všeobecně dostupný a Rusko si určitě nedovolí blokovat webovou stránku s vysíláním CNN, protože to by bylo vyhlášení války, a to Rusko zřejmě nemá v úmyslu. Ale především je samozřejmě k přijímání na satelitním vysílání naprosto jednoduše a triviálně,“ poukazuje mediální analytik.

Konec konců stejně tak je vysíláno a je dostupné zpravodajství CNN i v České republice. „Stejné je to v Rusku, takže to není o tom, tak jak by mohlo vypovídat z manipulativních článků českých novinářů, že o ty báječné a nenahraditelné informace, které přináší CNN, v Rusku přijdou. To je samozřejmě další lež skrytá v takové té všeobecné informační mlze, která má na nás působit dojmem, že co je americké, to je svaté, dobré a nezávislé a máme se o to porvat. Není to pravda. To vysílání bude v Rusku dál dostupné tak, jak jsem řekl,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Žádná nezávislá a všem názorům otevřená stanice

A když tu informaci takhle žádné české médium nepřineslo, tak to činí sám. „Mimochodem o CNN uvádí encyklopedický zdroj naprosto otevřeně, že to je stanice politická, která hlásá názory americké levicové Demokratické strany. Bavit bychom se tak mohli velmi vážně o tom, jestli je to stanice nezávislá a otevřená všem názorům. Není. Je to stanice, která hlásá názory demokratů, stejně jako zase Fox News hlásají názory republikánů,“ připomíná mediální odborník.

Třetí téma se týká 25. výročí, a to jak pádu Berlínské zdi, tak listopadových událostí v naší zemi. „Bylo zajímavé, že v rámci oslav v Berlíně byl pozván také pan Gorbačov, spolutvůrce toho nového uspořádání, a pronesl tam řadu vět o tom, že začíná nová studená válka, že její viníci jsou zpravidla na západě Evropy a ve Spojených státech. Bylo to pěkné poslouchat v originále, když se k tomu člověk dopracoval, protože naše média to příliš necitovala. To vyjádření Merkelové, která s touto tezí pochopitelně nesouhlasila a velmi ostře se proti ní ohradila a prosazovala ty německo-evropsko-americké zájmy, nabídly nedělní Události v poměrně velkém úseku,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Hrdinové studentské revoluce byli vysláni svazáckými orgány

Srovnává to s tím, že Michaila Gorbačova nám pustili až o tři dny později, a to ještě jen malý kousek. „Je to zase o tom, jak dávkujeme ty informace, jak jsme nesolidní, jak nejsme ochotni připustit přímou konfrontaci názorů. Správné by bylo, kdyby byl celý projev Gorbačova a vedle něj celý Merkelové, nebo jejich podstatné části. Ne, my jsme měli jenom Merkelovou. Trochu mi to připomínalo dobu, když byla Charta´77, tak ji žádné noviny neotiskly, zato všude, na všech pracovištích se sbíraly podpisy, které nesouhlasily s něčím, co nikdo nečetl. Nedozvíte se, proti čemu máte protestovat, dozvíte se jenom tu propagandistickou rovinu. Myslím, že to je velmi špatné svědectví o českých médiích,“ míní analytik.

O nic lépe nevycházejí ani v souvislosti s připomínáním 17. listopadu u nás. „Vidíme stále a uvidíme ještě do sedmnáctého, možná ještě několik dní potom, promenovat českými médii ty hrdiny studentské revoluce jako paní Pajerovou nebo pana Mejstříka. A teď se mnou spočítejte, dejte si tu práci, kolikrát se v těch mainstreamových médiích, ať už tištěných nebo elektronických, dozvíme, že tihle dva například, ale i mnozí další z těch studentských výborů, byli v podstatě funkcionáři SSM, kteří byli vysláni nadřízenými svazáckými orgány na organizaci těch aktivit včetně shromáždění na Albertově,“ doporučuje Petr Žantovský.

Na klíčové organizátory Žáčka a Semína si média ani nevzpomenou

Klidně by se vsadil, že to číslo, kolikrát tato informace v médiích zazní, se bude limitně blížit nule. „Vedle toho si spočítejte, kolikrát vám v médiích řeknou jméno Pavel Žáček nebo Michal Semín. To byli přitom velmi důležití aktéři aktivit kolem Listopadu, ale ani jeden z nich, pokud vím, nebyl nejenom funkcionářem, ale ani členem SSM. U Semína to mohu tvrdit naprosto na beton. Oba dva byli velmi klíčoví organizátoři aktivit od Albertova dál. Tak si spočtěte, kolikrát najdete v ústředních médiích jména Pavel Žáček nebo Michal Semín a řadu dalších v této souvislosti,“ pozastavuje se mediální odborník nad jejich absencí.

Závěrem chce uvést na pravou míru informaci z 11. října, kdy jsme v Týdnu v médiích informovali o vylodění 700 vojáků USA v Estonsku a v Lotyšsku s technikou obrněné divize Ironhorse a jejím nasazení 150 kilometrů od ruského města Pskov. „Upozornila mě na to čtenářka paní Horsáková a já jsem jí slíbil, že to napravím. Tu informaci jsem načerpal na slovenském portálu hlavnespravy.sk, kde je odkaz na to, že tento portál čerpá z tiskové agentury Slovenské republiky TASR. A já si to omylem propojil, že to je zpráva TASR a v Parlamentních listech tak vyšlo, jako že to je zpráva čerpaná přímo z TASRu. Není, je přímo z portálu hlavnespravy.sk a já se TASRu za to tímto způsobem omlouvám. Ale ta zpráva je pravdivá,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.