„Samozřejmě, že se mohou umlátit mezi sebou. Svědčí to i o krizi a fragmentarizaci takzvané pravice. Jednak se nejsou schopni shodnout na nějaké výrazné osobnosti, a když se pořád vídají a dobře znají, tak je nejspíš napadá, že to může dělat každý. Tón udala ODS, protože ani v ní se nejsou moc schopní dohodnout, jestli to má být Evžen Tošenovský nebo Přemysl Sobotka. Posledně zmíněný se prosadil jen silou své vůle, ale jeho ohlas u spolustraníků byl minimální. Ostatně nedostatek sebekritiky je i na levici,“ hodnotí pro ParlamentníListy.cz situaci politolog Zdeněk Zbořil, jenž se právě chystá na přednášku o prezidentech, ale vtipkuje, že si tím neví moc rady. Ostatní oslovení politologové však až tak jednoznačné soudy nevynášejí.
Další názory politologů k aktuálním tématům české politiky ZDE
Političtí šíbři ve výhodě
Podle Zdeňka Zbořila jsou v jednoznačné výhodě dříve či dnes politicky exponované osoby alespoň na postu předsedy Senátu. „Sobotka by měl nárok, protože dělal šéfa Senátu. V jeho klání to ale skoro nezaznívá. Petr Pithart, který byl také vysoko, to odtroubil. Miroslava Němcová jako předsedkyně sněmovny taky. Všichni zmínění museli řešit stav uvnitř politické komunity a umíme je podle skutků přečíst,“ vysvětluje s tím, že ve vnitrostranických bojích ODS se však dnes už nikdo nevyzná.
Do popředí také staví expremiéra Miloše Zemana právě kvůli politické funkci, kterou zastával. Avšak jako čistého levičáka ho nevidí. „Nesmíme se nechat zmást Zemanem, že byl šéfem ČSSD. Kdybychom ho chtěli onálepkovat, tak na začátku kariéry byl levicově orientovaným liberálem. Snad si něco přečetl o historii sociální demokracie a začal se v tom orientovat. Vždyť Petra Buzková tehdy neznala ani svého dědečka. Zeman byl předsedou vlády a celkem dlouho ve vrcholné politice,“ říká o jezevci z Vysočiny.
Psali jsme:
„Ostatní jsou politické nuly. Voliči je hodnotí podle pihy či mateřského znaménka, ale zapomínají na to, že jsou také důležité funkce, které vykonávali. Když si představím Jana Švejnara, který by začínal politickou kariéru rovnou jako prezident, tak bych se bál, co bude dělat, až bude muset po volbách někoho nominovat na předsedu vlády. S jakou zkušeností bude pracovat. S několika svými odněkud importovanými poradci? To je ale i problém Fischera, který je v průzkumech dost vysoko. Vždyť ten vedl jen úředníky. Myslím si, že i Dientsbier je úlet, ale zastupuje v ČSSD jméno a rodinnou tradici,“ hodnotí a pokračuje: „Názor, že prezident nemá žádnou moc, může být dost iluzorní. To ten starý šejdíř na Hradě Klaus ví. Nechá propadnout vítěze voleb a vytvoří nějakou koalici. Havel i tenhle cestovatel byli pro takové věci, jako jmenování vlády, uzpůsobeni.“
Psali jsme:
Můžou dopadnout jako Sarkozy
Zato politolog Rudolf Kučera už je diplomatičtější. „Jako u každých prezidentských voleb jsou lidé, kteří sice kandidují, ale nemají prakticky žádnou šanci. Proto bych mluvil, jak se říká v politologii, o relevantních kandidátech. Těch je málo. Šanci uspět v prvním kole napravo jich má opravdu trochu víc. Do druhého kola se ale dostanou jen hlavní kandidáti a většinou ti neúspěšní doporučí voličům, aby volili toho či onoho. Pokud se tam dostane alespoň jeden pravicový kandidát, tak mu to může pomoci,“ podotýká.
Fakt, že ani takový sled událostí nemusí být jednoznačný, dokládá analogie z nedávných voleb prezidenta ve Francii. „Někdy to nevyjde. Třeba v posledních francouzských volbách se čekalo, že Marine Le Pen podpoří Nicolase Sarkozyho a ona to neudělala. Řekla, že do urny vloží prázdný lístek. To byl pro něj smrtelný úder. Neprohrál totiž nějak výrazně, chyběly mu tyto vlasy. Uvažoval bych proto v dimenzi druhého kola,“ sděluje s tím, že u málo relevantních kandidátů není jasné, proč kandidují a co tím sledují. „Pochybuji, že třeba Jakl či Vandas už mají padesát tisíc hlasů. Však ono se ještě ukáže,“ doplňuje.
Psali jsme:
Zacíleno na nerozhodnuté voliče
„Myslím si, že hodnotit je ještě nesmírně předčasné. Kampaň má svůj nástup. Lidé, co nemají stranickou podporu, s ní musí začít dřív, než ostatní, aby se objevili v průzkumech veřejného mínění jako možní kandidáti. To je pro ně jediná šance získat sponzory. Pokud se v průzkumech neobjeví, sponzoři se nepřihlásí. Je to naprosto běžné všude, jde o učebnicovou tezi z politologie. Proto bych byla opatrná na to, kdo je relevantní a kdo není. Dva měsíce před volbami budu brát průzkumy už mnohem vážněji,“ vysvětluje pro Paralentní Listy.cz Vladimíra Dvořáková, která se stala první profesorkou politologie jmenovanou v Česku.
Podle ní je nejvíce kandidátů kolem středu. „Zeman, Švejnar a tak dále. Jde o to, co je u nás vnímáno jako levice. Podle mě v Česku opravdu levicový kandidát není žádný. Když se totiž řekne, že má superlevicový názor, tak to v Dánsku bude představovat názor pravicové vlády. U nás je pohyb a snaha stylizovat se do prostoru, kde jsou nerozhodnutí voliči. Ti ale nejsou ani jednoznačně levicoví či pravicoví. V soupeřeních půjde o středové voliče. Více budeme vědět po prázdninách, kdy se stane kampaň profilovanou a cílenou,“ soudí Dvořáková.
Nutné je ale poznamenat, že pro prezidentskou kandidaturu ještě nerozhodnutý ekonom Jan Švejnar však už anoncoval touhu být nadstranickým kandidátem, takže jeho podpora ze strany ČSSD je ve hvězdách. Navíc mu je stále více vyčítáno pravicové smýšlení. Na pomyslné levici, i když mnoho politologů soudí, že rozdělovat takto politickou garnituru v Česku je sporné, tak zůstávají jen Jiří Dientsbier a Miloš Zeman. Komunisté ještě svého kandidáta neuvedli.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
