Bank of England pomáhala nacistům prodat zlato ukradené Československu. Takový titulek se nyní objevil na jednom ze zpravodajských serverů a jeho obměna vykoukla i u konkurence. Pod články je jako zdroj vedena Česká tisková kancelář. Investigativní novinář Stanislav Motl při tom kroutí hlavou nad nevzdělaností části novinářské obce. Právě on o tom psal již před drahnými lety.
Námitky investigativce Motla
„To všechno už vyšlo v mé knížce Kam zmizel zlatý poklad republiky. Dnes novináři dost informací přebírají, ale nikdo už moc nezkoumá další prameny. Všichni jsou na internetu. Občas si říkám, že jsem poslední diluviální hovado, které ještě pátrá tím způsobem, že si to vyšlape,“ říká v nadsázce Motl s tím, že to bere jako absenci vzdělanosti. Nicméně výše uvedenou kritiku, jak sám dodává, nelze vztáhnout paušálně na všechny novináře, nebyla by to totiž pravda.
O osudech československého zlatého pokladu odvysílal Motl reportáže v pořadu televize Nova Na vlastní oči již v roce 1999 a po čtyřech letech vydal výše jmenovanou knihu, která jeho pátrání po zlatu popisuje. V jeho knize se píše o tom, jak tehdejší ředitelé Národní banky František Peroutka a Josef Malík pod nátlakem sepsali a vypravili dva příkazy k převodu československého zlata, uloženého ve Velké Británii, na účet Deutsche Reichsbank a někteří tehdejší představitelé Anglie o tom věděli.
Kapitola Druhý Mnichov
O výše zmíněných staronových informacích pojednává v Motlově knize Kam zmizel zlatý poklad republiky kapitola Druhý Mnichov. V ní se dále píše, že v březnu 1939 bylo více než 23 tun našeho zlata vydáno nacistům. Následně o tom začal psát britský tisk a tamní ministr financí John Simon se dostal pod palbu kritiky. Hlavně Winston Churchill se podivoval nad tím, že v době, kdy je v Británii povoláván lid do armády, je předána vládě nacistického Německa taková částka, kterou použije ke zvýšení svého zbrojení. „Úspory nešťastného a podrobeného lidu jsme vydali německému agresorovi. Je to druhý Mnichov…,“ dodal k tomu Churchill.
Debata o československém zlatě, jak je v kapitole černé na bílém, pokračovala mezi britskými politiky a publicisty i nadále. Autor zasvěcených ekonomických komentářů Paul Einzig v jednom z článků dokonce uvedl, že se transfer odehrál v důsledku politického tlaku Berlína. Československý zlatý poklad se dokonce dostal na pořad jednání ve Sněmovně lordů. Zástupce labouristické opozice Joseph Montague Kenworthy zdůraznil, že ředitelé Národní banky československé po invazi nejednali dobrovolně, nýbrž pod nátlakem, a uvedl tři příklady, kdy se za podobných okolností britské banky rozhodly uložené finanční fondy svým klientům nevydat. Šlo třeba o ruské vklady, o vklad španělské centrální banky v době občanské války a rakouské vklady v Londýně po anšlusu. A to jsou jen vybrané pasáže z celé kapitoly.
Psali jsme:
Vědci o tom vědí
V kapitole Druhý Mnichov je celkem často citovaný historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Vít Smetana. Ten v roce 2009 v pořadu České televize Historie.cs sdělil, že zlato uložené přímo u Bank of England britská vláda zablokovala. Nicméně větší část zlata deponovanou u stejné banky pouze formálně, která však byla fyzicky na účtu basilejské Banky pro mezinárodní vypořádání, odtamtud kvůli rozhodnutí manažerů Bank of England získali na účet nacisté.
Ostatně Smetanu cituje i server iDnes.cz a navíc po pravdě dodává, že osudy československého měnového zlata jsou českým badatelům známé už léta, mezi veřejnost však jejich poznatky zatím nepronikly. Informace, které vědci získali z archivů, teprve nyní zveřejnila samotná Bank of England, a proto si toho všeho média opět všimla.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
