„Nebýt strašného Hitlera, zabrání Sudet a odsunu sudetských Němců, bylo by vše normální. Nebýt těch zločinů, mezi Němci a Čechy vládnou dobré vztahy. Většina vašich představitelů před tím strká hlavu do písku, ale Benešovy dekrety jsou bezprávní a Němci, kterým bylo něco uloupeno, na to mají právo. S tím se nedá nic dělat. Většina z nich stejně už nic nechce, ale s některými zarputilými byste se měli vyrovnat. Právníci by to vyřešili,“ říká Zuzana Finger. Z bývalého Československa se přivdala do Německa a nyní krátce pracuje v Sudetoněmeckém domě v Mnichově. Stará se tam o etnologii, lidovou kulturu, tradice a zvyky sudetských Němců, takže vlastně folkloristiku.
Němci čistí od fašismu
„V kvalitní demokracii neexistuje kolektivní vina,“ doplňuje Finger. Dle ní se Němci očistili od fašismu a zlé historie v Evropě jedinečným způsobem. Třeba na Slovensku, kde se narodila, mají před sebou v tomto ohledu velké úkoly. „Slovenských fašistů bylo dost a napáchali mnoho zločinů. Hlavně na Češích a Židech. Z Německa by si měli brát vzor, jak se s tím vyrovnat,“ tvrdí. Evropská unie (EU) prý byla zkonstruována sice naivně a přehlížely se při tom všechny viditelné problémy, ale pořád lepší než samostatné státy. „Státy nejsou od Boha ani od věčnosti. EU dává velký prostor regionům, které jsou mnohem starší a účelněji uspořádané, neboť vznikaly z ekonomických zájmů,“ vysvětluje.
Do Mnichova se z Berlína přestěhovala za druhým manželem, ale město jí ještě nepřirostlo dvakrát k srdci. Nicméně bydlí na venkově v horním Bavorsku, kde jí to připomíná domov, takže je spokojená a denní dojíždění jí nevadí. Když v Sudetoněmeckém domě před nedávnem vypsali konkurz na místo referentky vlastivědy, přihlásila se a práci dostala. Přesný překlad funkce zní „pečovatelka o vlast“. Stará se o etnologii sudetských Němců, jejich kulturu, tradice a zvyky v místech, která jsou na podlaze vstupní haly Sudetoněmeckého domu v Mnichově, kde leží mapa Čech a Moravy, vyznačeny černě. Tedy na území dříve obývaném sudetskými Němci.
Češi památky zušlechťují
„Zatímco se hned po Sametové revoluci o různé kříže v polích, boží muka či některé pomníky v Československu starali převážně pamětníci z řad sudetských Němců, kteří do vlasti jezdili na výlety, dnes se to začíná obracet. O památky teď pečují hlavně Češi, což je skvělý vývoj,“ hodnotí kladně vývoj v bývalých Sudetech. „Častěji, než kdy jindy, dostávám žádosti od Čechů ohledně kontaktů na sudetské Němce, kteří byli z jejich kraje po válce odsunuti. Chtějí vědět, co tam tehdy bylo, co se tam dělo. Němci totiž sebou brali při odsunech veškeré kroniky. Je to prospěšné pro obě strany a dochází tak ke smíření,“ dokládá další poznatky z práce.
Její osud by se dal přirovnat k dětské hře Škatulata, škatulata hejbejte se. Otec Slovák z Maďarska, matka Maďarka, takže měli být v roce 1947 při výměně obyvatelstva také odsunuti, ale zůstali v rámci reslovakizace na Slovensku. V roce 1959 se narodila ve slovenské Šal'e a vyrostla v socialistickém Československu. Byla v Pionýru, SSM a po maturitě odjela při výměně studentů mezi socialistickými zeměmi na studia do NDR. Východní Německo však musela opustit, protože se zakoukala do spolužáka, co měl zažádáno o vystěhování do Západního Německa a dostala se do hledáčku tamní rozvědky Stasi.
On se na Západ později díky humanitárním dohodám dostal přímo z vězení, kde seděl za protistátní činnost. Ona si nejdřív podala žádost o manželství s příslušníkem SRN, čehož v roce 1983 dosáhla, a na žádost o spojení rodiny za ním za pár měsíců odjela. Bydleli a studovali v Západním Berlíně, ona slavistiku a balkanologii. Po pětadvaceti letech se pak odstěhovala do Mnichova. V Berlíně však zažila pád Berlínské zdi, na což vzpomíná jako na zázrak.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
