Stejné pocity má bývalá ředitelka odboru kontroly Ministerstva zemědělství Ludmila Klofová, která na počátku 90. let řešila stížnosti zoufalých restituentů, kteří se marně domáhali vrácení svého majetku od tehdejších JZD. A mnozí ho dodnes, ani po dvaceti letech, zpět nedostali.

Stát měří dvojím metrem

Na restituce soukromým majitelům půdy a církvi bere stát zjevně dvojí metr. Uznávaný lékař z pražského IKEM Jan Pirk to v pondělní MF Dnes dokazoval na příkladu své rodiny.  Za pozemek v centru Prahy na Žižkově, který jeho rodině sebrali, žádal v 90. letech náhradní pozemky v Hrdlořezích. Ale u státního Pozemkového fondu nepochodil, bylo mu nabídnuto jen finanční vyrovnání v původní ceně pozemků v době jejich ukradení, tedy 80 haléřů za metr čtvereční. „Dodnes naše nároky nebyly vyrovnány,“ kritizuje a poukazuje na zcela jiný přístup při vracení majetku církvím a finančních náhradách, které se mají vyplácet v tržních cenách.

Čtyři miliardy korun byly pro stát moc, na 134 miliard korun má

Nevypořádané restituce má dodnes kolem deseti tisíc lidí, kteří si nárokují zemědělskou půdu v celkové hodnotě čtyř miliard korun. Co je to proti více než 134 miliardám korun, které mají dostat od státu církve a náboženské společnosti? Přesto když se před časem Svaz restituentů v zemědělství obrátil na premiéra Petra Nečase i Ministerstvo zemědělství, aby stát zajistil finanční vyrovnání těm, kteří nemohou kvůli převodu majetku z bývalých zemědělských družstev získat zpět majetek, který jim byl ukraden, premiér jim odpověděl: „Zajisté uznáte, že nyní, kdy vláda a parlament přijímají vesměs nepopulární úsporná opatření, nelze zatížit státní rozpočet dalšími výdaji v řádu několika miliard.“ A zanedlouho prosadil vrácení majetku církvím v hodnotě 134 miliard korun.