Římská bohyně lásky a krásy Venuše dala jméno nejen ženským aktům či prehistorickým figurkám včetně té z jihomoravských Věstonic, ale samozřejmě také druhé planetě Sluneční soustavy. O této „nebeské“ Venuši, kterou známe též jako Jitřenku či Večernici, psali poprvé již staří Babyloňané, ale vzhledem k její jasnosti ji museli znát i pravěcí obyvatelé naší Země. Z českého území pocházejí záznamy o jejím sledování z Makotřas z doby asi 2700 let př. n. l.

Tak trochu tajemná a rozmarná Venuše se může po Slunci a Měsíci stát nejjasnějším objektem na obloze. Ze všech planet Sluneční soustavy má nejmenší excentricitu, obíhá tedy po téměř přesné kružnici kolem Slunce. Vzhledem ke svému „oblečení“, tedy mračné soustavě závojů a suknic, nám své tělo naznačila až v době radarových pozorování a téměř plně odhalila až díky kosmickým sondám druhé poloviny 20. století, které dosedly na její povrch. Navíc rotuje okolo své osy nejen velmi pomalu, ale dokonce v opačném směru než ostatní planety. To znamená, že slunce zde vychází na západě a zapadá na východě.