Výzkum sestával z reprezentativního dotazníkového šetření a z kvalitativní studie založené na polostrukturovaných rozhovorech ze dvou vysokoškolských pracovišť a dvou veřejných výzkumných institucích z různých vědních oblastí.

Stres a smlouvy na dobu určitou

Šetření ukázalo, že akademická profese je tu spojena s vysokým počtem odpracovaných hodin a velkou zátěží. Na plný úvazek odpracují ženy i muži v průměru 46,5 hodin týdně, nemalá část z nich má další pracovní závazky, řada z nich (zejména ti nejmladší) pracuje na částečné úvazky. Přes 40% žen a kolem třetiny mužů se tak cítilo vyčerpáno celou nebo velkou část z posledních 4 týdnů předcházejících dotazníkovému šetření. Téměř 35 % žen a 29 % mužů uvedlo, že byli během daného období pořád nebo skoro pořád ve stresu.

Stres v mnoha případech souvisel s tlakem na publikační výkon (který hodnotilo jako vysoký či velmi vysoký přes 58 % dotázaných) a na získávání grantů (39 %). Závislost na účelových zdrojích je běžná především na veřejných výzkumných institucích a Akademii věd, kde tyto zdroje tvoří celou nebo větší část mzdy u zhruba dvou pětin akademiků a akademiček (43,2 % na VVI a 40 % na AV). Nejnižší je pak v případě vysokých škol (18 %). Ženy se častěji koncentrují na pozicích, kde jsou zcela nebo z většiny placeny z účelových zdrojů.

Pouze 35,3 % dotázaných přitom mělo pracovní smlouvu na dobu neurčitou, přičemž 18 % dotázaných se ve velké nebo velmi velké míře obávalo ztráty zaměstnání. Nejvyšší míru nejistoty přitom v celku logicky pociťovali lidé, kteří jsou financováni výhradně nebo z většiny z účelových zdrojů.