Konference s názvem „Rizika a potenciál genového editování“, konaná pod záštitou místopředsedkyně Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Veroniky Vrecionové, byla uspořádána na podnět Jiřího Nantla, ředitele Středoevropského technologického institutu Masarykovy univerzity. Kromě něj zde se svými příspěvky vystoupili předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová, Jaroslav Doležel z Ústavu experimentální botaniky AV ČR, František Krahulec z Botanického ústavu AV ČR a předseda Klubu zemědělských novinářů Petr Havel.

Nantl představil současný evropský legislativní rámec GMO, Zažímalová hovořila o vědeckém poznání coby nezbytném podkladu pro politická rozhodnutí a Doležel promluvil o potenciálu genového editování v zemědělství, zatímco Krahulec upozornil na možná rizika geneticky upravených plodin a Havel shrnul ekonomické aspekty udržitelnosti zemědělství.

Změny DNA probíhaly vždy

„Je vůbec nějaký rozdíl mezi přírodními procesy, které nám zajistily stravu do dnešního dne, a těmi geneticky modifikovanými?“ ptá se řečnicky Jaroslav Doležel, vedoucí týmu, který se v loňském roce zapsal do povědomí odborné i laické veřejnosti tím, že rozluštil dlouhý a složitý genom pšenice. „Vše, co jíme, pochází přímo či nepřímo z rostlin. K výživě používáme méně než 300 druhů rostlin, ačkoli použitelných je 50 000 druhů. Naši výživu přitom z drtivé většiny pokrývá pouhých pár desítek rostlinných druhů.“ Vesměs se jedná o kulturní plodiny, jejichž dědičná informace byla vlivem člověka změněna.

Doležel podotýká, že cílené změny dědičné informace (neboli modifikace DNA) se v zemědělství provádějí odjakživa. Příkladem může být rýže, která má 390 milionů „písmenek“ genetického kódu, přičemž změna jediného písmenka způsobila, že zrníčka domestikované rýže přestala vypadávat. Tyto změny bývají pro kultivované rostliny nevýhodné, a ty tak nadále existují pouze díky člověku.

S nárůstem světové populace ve 20. století spontánní mutace přestaly postačovat, a proto se v jeho druhé polovině začaly používat indukované mutace prostřednictvím ozařování nebo chemických látek vyvolávajících změny DNA. Pomocí mutageneze bylo dosud vyšlechtěno přes 3000 odrůd u více než 200 druhů rostlin. „Tato technika je závislá na náhodě, nemůžeme ji nijak řídit,“ upozorňuje Doležel. „Extenzivní získávání žádoucích mutací je navíc doprovázeno neznámým množstvím neznámých modifikací genomu. Mutageneze funguje, má ale řadu nevýhod, a my potřebujeme získat nové odrůdy v krátkém čase,“ zdůrazňuje s poukazem na to, že růst výnosu nových odrůd nestačí tempu růstu světové populace.