Do 1. ledna 2006 neexistoval v České republice orgán, který by systematicky sledoval, zda jsou dodržována práva osob omezených na svobodě, zda tito lidé nejsou vystaveni špatnému zacházení nebo jím ohroženi. Případné kontroly či dozor se soustředily zejména na dodržování právních předpisů, nikoli na hledisko respektování lidské důstojnosti. Činnost veřejného ochránce práv jako tzv. národního preventivního mechanismu podle Opčního protokolu k úmluvě OSN proti mučení a špatnému zacházení se proto zaměřuje nejen na odhalování špatného zacházení, ale také na zjišťování reálného rizika, že ke špatnému zacházení může dojít, a na posilování prevence.

Za uplynulých deset let provedl veřejný ochránce práv 365 návštěv zařízení v celé České republice, z toho např.

• 128 návštěv v zařízeních sociálních služeb
• 55 návštěv zdravotnických zařízení (léčebny dlouhodobě nemocných, psychiatrické nemocnice)
• 54 návštěv zařízení ochranné a ústavní výchovy
• 80 návštěv policejních cel
• 31 návštěv věznic

Uskutečněné systematické návštěvy měly přímý dopad na podmínky 2 178 dětí, 8 714 seniorů nebo např. 12 300 vězňů. Preventivně však zjištění a doporučení ochránkyně ovlivňují desítky tisíc lidí v různých typech zařízení. Vydává zprávy se zjištěními, formuluje doporučení a standardy, obrací se na orgány státní správy a zákonodárce.

Od samého počátku se významná část pozornosti ochránce soustředila na ochranu osob v zařízeních, kde se nacházejí lidé omezení na svobodě v důsledku závislosti na poskytované péči (např. zařízení pro seniory, léčebny dlouhodobě nemocných aj.). Zatímco pro omezení svobody např. ve věznici či policejní cele existují i mezinárodní standardy, prevence špatného zacházení v zařízeních sociálních a zdravotních služeb v České republice zcela chyběla.