Zvon Zikmund v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě je největším českým zvonem a je národní kulturní památkou. Zvon byl odlit roku 1549 zvonařem Tomášem Jarošem z Brna. V roce 2002 došlo ke zlomení srdce zvonu (podle legend to nevěstí nic dobrého, některými lidmi byla tato událost dokonce spojována s ničivými záplavami). Výměnu srdce zvonu provedl zvonař Petr R. Manoušek. I po nainstalování nového srdce však docházelo ke zvýšenému poškozování vlastního zvonu, podle výpovědi očitých svědků při zvonění odpadávalo větší množství kovových šupin ze zvonu. Četnost zvonění byla proto od června 2015 výrazně snížena, aby se zvon Zikmund co nejvíce šetřil a nedošlo k jeho nevratnému poškození.

Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze se proto obrátila na několik renomovaných pracovišť s žádostí o posouzení stavu zvonu Zikmund. Svou pomoc nabídli i pracovníci Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Tým odborníků na materiálové inženýrství vedený docentem Janem Sieglem potvrdil, že ke zlomení srdce zvonu v roce 2002 došlo mechanickou únavou. V současné době se tým zabývá materiálem zvonu Zikmund, jeho vlastnostmi a interakci mezi srdcem a zvonem při zvonění. Pracovníci fakulty již realizovali několik experimentálních měření a chystají se ke kompletní diagnostice zvonu.