V souvislosti s blížícím se Dnem válečných veteránů udělil náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil Slovenské republiky generálporučík Milan Maxim čtyřem českým generálům – válečným veteránům, svou pamětní medaili, a to za nezištný a velmi významný podíl na osvobozování Československa. Tři z nich, generálové Emil Boček, Jaroslav Klemeš a Miloslav Masopust, obdrželi toto vyznamenání už v předvečer státního svátku 27. října na slavnostním koncertě v pražském Rudolfinu.
Druhoválečnému veteránu generálu Beerovi přišel spolu s přidělencem obrany Slovenské republiky poblahopřát zástupce ředitele odboru pro válečné veterány MO ČR Milan Bachan a Československou obec legionářskou na malém slavnostním setkání zastupoval Milan Mojžíš.
„Tak jsem se tedy konečně dočkal,“ uvedl s upřímností svojí vlastní osmadevadesátiletý generál Saša Beer. Narážel tak na skutečnost, že právě o slovenské vyznamenání celý život velmi stál. Prý proto, že se narodil na východním Slovensku a také za svou rodnou zemi ve válce bojoval.
Na frontu šli pěšky 340 kilometrů
Když generál vzpomíná, stále mu svítí i přes pokročilý věk jiskřičky v očích… Po mnoha peripetiích, v nichž si vyzkoušel útěk na západ, který mu nevyšel, se dostal do Polska a nakonec do bývalého Sovětského svazu.
Alexandr Beer se po tvrdém výcviku v Buzuluku měl dostat do Sokolova, kde působil jako velitel minometného roje, ale nejprve musel prodělat strastiplný 340kilometrový pochod.
„Šli jsme nočním pochodem do Charkova. Na to se nedá jen tak zapomenout. Pochodovali jsme jen v noci, za svítání zalehli ve vesnici po cestě. Na spaní to moc nebylo, věděl jsem, že ze všeho nedřív bylo třeba se pořádně umýt. Odpoledne ve tři hodiny zase vstávat a zase další pochod. Vzpomínám si, že jsem přišel na to, že jde spát i při chůzi. Když někdo přemožen spánkem padl, tak padla celá rota, která šla za ním,“ vybavuje si generál.
Na některé chvíle se dobře nevzpomíná
U Sokolova bránil se svým rojem postup Němců na řece Mža. „Na druhý den večer jsme z obrany zaútočili na Sokolovo, kde jsem byl raněn. Jaroš byl velký hrdina. Počítal s tím, že má bránit a bránil, až padl. K tomu burcoval i mužstvo. Nenechal své lidi ustupovat. Byl tam také nadporučík Lom, který neměl přidělenou žádnou jednotku. Účastnil se bojů jako důstojník štábu a v boji také padl. Měli jsme jednotku, která odvážela raněné do Charkova. Na poslední transport si nasedl nadporučík Kudlič, dostal to snad do nohy. Náhle přiletělo německé letadlo, rozbilo to tam všechno a všichni byli mrtví. Jsou to věci, o kterých se ani nepíše ani se na ně dobře nevzpomíná,“ povzdechl si generál Beer, když vzpomíná na svou nelehkou cestu z Buzuluku do Prahy.
„Na vyznamenání, které jsem dnes dostal, jsem velmi hrdý a moc za ně děkuji. Budu je obzvlášť rád nosit,“ uzavřel generálporučík ve výslužbě.
Generálporučík v.v. Alexandr Beer - veterán 2. světové války, který osvobozoval pod velením generála Ludvíka Svobody svou zemi
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
