Hlavní přínos konference tvoří otevřenost, s kterou byli řečníci připraveni upřímně svědčit o svém know how pro zvládání jak řízení firem, tak výchovy dětí a to vše podle křesťanských hodnot. Své příspěvky přednesli: Irena Smékalová -- s manželem Petrem vedou soukromou manželskou poradnu; Jiří Jemelka -- který sám říká, že své podnikání svěřil Bohu a Boha bere jako "parťáka" v podnikání, jeho firma dnes řídí a spravuje více než 10 malých a středně velkých podniků napříč ČR; Juraj Habovštiak -- měl ještě velmi malé děti, když zanechal dobrého místa ve firmě Tesla a doma v garáži začal podnikat; anebo Ľubomír Klieštik -- od doby, co začal podnikat, intenzivně vnímá Boží působení v rodině i ve firmě.

Pro mnohé účastníky bylo jistě povzbuzením, že se před ně nepostavili dokonalí profesionálové s talentem zvládat vše bez chyb. Jejich příspěvky měly hodnotu právě ve svědectví o tom, kolik úsilí stojí každodenní rozhodování se a hledání správných řešení. Přes mnohé vztahové i fi! remní krize se některým podařilo najít systémové řešení. "Máme velký rodinný kalendář, kam vše zaznamenáváme. První co v září udělám, tak si obejdu učitele, aby mi dali termíny všech besídek, školních akcí, třídních schůzek a já to do kalendáře zapíšu. Děti ví, že jsou pro mě tyto dny a já nikam neodjedu," říká Irena Smékalová. Jiní zase zpětně děkují svým partnerům, kteří s trpělivostí vyvažovali nerovnováhu, jež propojení byznysu a rodiny působí. Jako např. Štefan Súkeník: "Musím priznať, že som sa nevenoval dostatočne rodine. Vďaka Bohu a manželke, ktorá je neskutočne obetavá, to rodina prežila bez veľkých zranení. Som rád, že ma občas dokázala v rodine zastúpiť, ale nie som na to hrdý, lebo to nie je dobrá cesta. Otec a muž je v rodine nezastupiteľný a je potrebné, aby si čas na rodinu, deti, manželku vždy našiel a vtedy keď to potrebujú, nie až o niekoľko rokov."

Čestným hostem konference Podnikání a rodina byl olomoucký světící biskup Mons. Josef Nuz! ík. K tématu setkání přispěl ze dvou pohledů. Narodil se do ve! liké rodiny, má 10 sourozenců. Díky tomu mohl zavzpomínat, jak fungovala jejich rodina ve všedním rytmu. Ten udávaly povinnosti práce na statku, kterých se všechny děti podle svých možností účastnily. Biskup Nuzík vyrůstal za totality. Jeho otec vzdoroval komunistickému režimu a do poslední chvíle odmítal odevzdat statky, jež živily jeho rodinu, do družstva. To zatížilo Nuzíkovy nesplnitelnými povinnostmi odevzdávat státu dávky v podobě naturálií. S touto povinností jim solidárně pomáhali jejich blízcí a sousedé.