Na Soudní dvůr se obrátil Nejvyšší soud České republiky v rámci sporu, v němž se společnost VYSOČINA WIND a.s. domáhá náhrady škody vůči České republice z titulu odpovědnosti členského státu za škodu způsobenou údajným nesprávným provedením směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních. Podle této společnosti Česká republika pochybila, když stanovila, že náklady na likvidaci fotovoltaických panelů uvedených na trh mezi 13. srpnem 2005 a 31. prosincem 2012 mají nést uživatelé těchto panelů namísto jejich výrobců.

Soudní dvůr došel k závěru, že Česká republika při provádění směrnice nepochybila, když povinnost nést náklady na likvidaci panelů neuložila jejich výrobcům zpětně. Soudní dvůr se ztotožnil s argumentací České republiky, podle které by taková povinnost odporovala zákazu retroaktivity a zásadě právní jistoty, jelikož by následně a nepředvídatelně měnila rozdělení nákladů, jejichž vzniku již nešlo zabránit. Směrnici Soudní dvůr navíc v příslušném rozsahu prohlásil za neplatnou.