Průzkum zaměřený na vyhodnocení schopnosti evropských řidičů poskytnout první pomoc zraněným při nehodě provedený v roce 2012 ve 14 státech odhalil, že situace není zdaleka růžová. Jenom necelých 30 procent motoristů by si vědělo rady s tím, jak vyhodnotit stav zraněných. Zatímco tři čtvrtiny dotázaných si jsou v teoretické rovině vědomy důležitosti kardiopulmonální resuscitace, jen necelá pětina řidičů by ji byla schopna v praxi poskytnout. „Řidiči tápou i v tom, jak účinně zasáhnout, aby se vážně zranění „neudusili“. Jen polovina z nich má na paměti, že je bezpodmínečně nutné zkontrolovat dýchání,“ doplňuje Roman Budský, dopravní expert z Týmu silniční bezpečnosti.

Jaká jsou tedy základní pravidla pro zajištění základních životních funkcí u zraněných?

V první řadě je třeba rozpoznat, zda postižený dýchá. U těch, co komunikují, je to poměrně snadné. Pokud je zraněný v bezvědomí a nereaguje na žádný z podnětů, musíme zjistit, zda dostatečně dýchá. Provedením záklonu hlavy a zvednutím brady uvolníme dýchací cesty. Následně zjišťujeme stav dechu pohledem i poslechem po dobu 10 vteřin. Během této doby se musí zraněný alespoň 2krát nadechnout. Pokud tomu tak není, musíme ihned zahájit srdeční masáž neboli resuscitaci.