V řízení před obecnými soudy šlo o žalobu bývalého náměstka generálního ředitele pro personální záležitosti vedlejší účastník) vůči společnosti České dráhy, a. s. (stěžovatelka) o odstupné ve výši 8 680 000 Kč. 

Vedlejší účastník od 1. 5. 2008 působil ve funkci náměstka generálního ředitele a na základě manažerské smlouvy měl dostat výše uvedenou částku za podmínky, že se svého místa vzdá po uplynutí 12 měsíců ode dne zahájení výkonu funkce, což vedlejší účastník splnil, když místo opustil dne 13. 5. 2009. Obvodní soud pro Prahu 1 žalobě vedlejšího účastníka zcela vyhověl, k odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu zrušil a žalobu zamítl s odůvodněním, že se jedná o výkon práva v rozporu s dobrými mravy podle § 14 odst. 1 zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2011. Vedlejší účastník se totiž vzdal funkce téměř bezprostředně po uplynutí dvanáctiměsíční lhůty za stavu, kdy stěžovatelka dosáhla největší hospodářské ztráty v historii a sám inicioval zvýšení výdajů na odstupné vrcholného managementu (včetně své funkce).

Nejvyšší soud na základě dovolání vedlejšího účastníka toto rozhodnutí zrušil a konstatoval, že za výkon práva v rozporu s dobrými mravy podle § 14 odst. 1 zákoníku práce lze považovat pouze takové jednání, které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy a současně je vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu. Městský soud v Praze pak, na základě závazného právního názoru Nejvyššího soudu co do částky 6 516 000 Kč vyhovující rozsudek prvostupňového soudu potvrdil, o zbylých 2 164 000 Kč je dosud vedeno odvolací řízení, které je do rozhodnutí Ústavního soudu přerušeno.