Želnavský smyk spojoval v letech 1887 až 1961 Schwarzenberský plavební kanál s Vltavou. Díky němu si Schwarzenberský plavební kanál udržel svůj význam i poté, co na konci devatenáctého století přestala fungovat Vídeňská plavba s palivovým dřívím. Smykem se přepravovalo dřevo z lesů k Vltavě, aby se dostalo na pražský či německý trh. Kanál se smykem umožňoval plavit po úpravách následně také konstrukční dříví o délce, přesahující dvacet metrů. Klády v korytu dosahovaly v některých místech i rychlosti až šedesát kilometrů za hodinu.
„Schwarzenberský plavební kanál s Želnavským smykem je významnou šumavskou technickou památkou, která je také kusem historie našeho podniku, protože Vojenské lesy a statky byly po druhé světové válce posledním provozovatelem soustavy vodních cest. Posledních 2300 kubíků dříví jsme tudy dopravili na překladiště v Želnavě v březnu 1961,“ řekl během slavnostního dne ředitel VLS Roman Vohradský.
V současnosti bude kanál fungovat především jako památka, Vojenské lesy navíc vodní cestu využijí k zavlažování své podnikové lesní školky, která se nachází v blízkosti spodní části smyku. „Plánujeme, že během hlavní turistické sezóny zde budeme dělat pro veřejnost ukázky plavení,“ dodal ředitel VLS.
Souhlasíte s trvalým umístěním vojsk jiných členských států NATO na území ČR?Anketa
V rámci slavnostního plavení k dokončení rekonstrukce VLS na asi kilometrovém úseku smyku splavily dvoumetrové a pětimetrové klády. Součástí programu byla také přednáška o Schwarzenberském plavebním kanálu, folklórní vystoupení, koncert mysliveckých trubačů, prezentace vodních záchranářů z Lipna a program lesní pedagogiky pro děti.
Želnavský smyk po ukončení plavby v roce 1961 stejně jako Schwarzenberský plavební kanál desetiletí jen chátral. V roce 2018 však na jeho rekonstrukci získaly VLS podporu z evropských strukturálních fondů a rok nato zahájil státní podnik opravy. V rámci rekonstrukce bylo nezbytné vyčistit a opravit téměř čtyřkilometrové koryto této vodní cesty. Na asi kilometrovém úseku nahradili lesníci VLS původní kanál přesnou jeho replikou, protože zde chybělo kamenné opevnění koryta. Přesné kopie žulových desek nechal podnik vyrobit v Rakousku.
Součástí širšího projektu, v rámci kterého byl Želnavský smyk zrekonstruován, je také dokončení rekonstrukce posledního úseku Schwarzenberského plavebního kanálu na české straně mezi Růžovým vrchem a státní hranicí v oblasti přírodní rezervace Otovský potok. Na rakouské straně pak byla vybudována stezka po povalových chodnících, zpřístupňující přírodní lokalitu Bavorská niva. Projekt byl podpořen z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) v rámci programu Interreg V-A Rakousko Česká republika (více ZDE), vyžádal si celkové náklady 3.666.248,60 EUR (alokované prostředky EFRR: 85%).
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
