Želnavský smyk spojoval v letech 1887 až 1961 Schwarzenberský plavební kanál s Vltavou. Díky němu si Schwarzenberský plavební kanál udržel svůj význam i poté, co na konci devatenáctého století přestala fungovat Vídeňská plavba s palivovým dřívím. Smykem se přepravovalo dřevo z lesů k Vltavě, aby se dostalo na pražský či německý trh. Kanál se smykem umožňoval plavit po úpravách následně také konstrukční dříví o délce, přesahující dvacet metrů. Klády v korytu dosahovaly v některých místech i rychlosti až šedesát kilometrů za hodinu.

„Schwarzenberský plavební kanál s Želnavským smykem je významnou šumavskou technickou památkou, která je také kusem historie našeho podniku, protože Vojenské lesy a statky byly po druhé světové válce posledním provozovatelem soustavy vodních cest. Posledních 2300 kubíků dříví jsme tudy dopravili na překladiště v Želnavě v březnu 1961,“ řekl během slavnostního dne ředitel VLS Roman Vohradský.

V současnosti bude kanál fungovat především jako památka, Vojenské lesy navíc vodní cestu využijí k zavlažování své podnikové lesní školky, která se nachází v blízkosti spodní části smyku. „Plánujeme, že během hlavní turistické sezóny zde budeme dělat pro veřejnost ukázky plavení,“ dodal ředitel VLS.