Po odjezdu poslední odsouzené ženy dne 6. května 2004 se prostory Věznice Pardubice více než dvě dekády využívaly výhradně pro odsouzené muže. Letos se ženy vrátily v rámci již druhého běhu standardizovaného programu Tichý oddíl. Cílem programu není náboženská formace, ale spirituální práce se sebou samým. Ticho, podmínky bez rušivých vlivů a profesionální vedení tvoří prostor, kde mohou odsouzené ženy bezpečně nahlédnout na vlastní minulost.
Po dobu 11 dní žily ženy bez zbytečných slov i bez přístupu k médiím. Každý den probíhal podle přesně daného programu, kde se prolínaly meditace, individuální reflexe, osobní pohovory s lektory, modlitba, společný oběd či večerní shrnutí a reflexe dne. Základní podmínkou byla povinnost mlčení po celou dobu trvání programu, samozřejmě při zachování všech zákonných práv účastnic.
Ticho má u žen specifickou dynamiku. Ženy a ticho, to se svědomí ozve naplno, otevřou se témata, která dlouhodobě potlačovaly. Často přichází s kombinací péče, zodpovědnosti a dlouhodobého potlačování vlastních potřeb. Pro mnohé ženy bylo ticho poprvé po letech prostorem, kde mohly zpomalit, přestat bojovat, přestat se bránit, a místo toho dovolit svědomí, aby promluvilo naplno. V běžném vězeňském režimu je těžké vytvořit podmínky, které by umožnily skutečné zastavení, a to ne z donucení, ale z vnitřní volby.
Na projektu se podílejí Vězeňská služba České republiky, Vězeňská duchovenská péče (VDP) a Pardubický kraj, který významnou měrou přispěl k vybavení a celkovému zkulturnění ubytovacích prostor. Díky spolupráci těchto institucí vznikl unikátní prostor pro hlubokou práci s odsouzenými a jejich lepší šanci na změnu života po výkonu trestu.
Jedna z účastnic v průběhu programu sděluje: „Netušila jsem, že mne to tak – teď nemůžu najít ta správná slova – vcucne. Nevěřila bych tomu.“
Jiná dodává: „To ubytování, ticho… to vám dá hned prostor pro hloubku myšlenek, pro otevření Pandořiny skříňky, přemýšlení o věcech, které jsem zahrabala hodně hodně hluboko.“
Závěrečného setkání se zúčastnil 1. zástupce ředitele věznice, jenž všem úspěšným absolventkám osobně předal certifikáty o dokončení programu. Spolu s ním byla přítomna také vedoucí výkonu trestu, která dlouhodobě sleduje průběh programu i jeho dopady na zapojené odsouzené. Absolventky převzaly certifikáty a vyjádřily přání pokračovat v osobním rozvoji i nadále. Některé z nich zdůraznily, že díky programu dokázaly lépe porozumět svým reakcím a najít účinnější strategie pro řešení problémů.
„Když nechci v životě znova sklouznout, nebudu chodit tam, kde to klouže!“ říká jedna odsouzená při závěrečné reflexi programu.
Návrat žen do Věznice Pardubice po více než 20 letech má i symbolický rozměr - ukazuje, že vězení nemusí být jen místem výkonu trestu, ale i místem vnitřního růstu a zastavení. Odsouzené ženy odjížděly z programu ztišené, klidnější, s jasnějším pohledem na vlastní příběh a s novými vnitřními kroky, které chtějí ve svém životě následovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
