Výpověď z nájmu musí ze zákona být vždy dána písemně, musí obsahovat řádné odůvodnění a také poučení nájemci o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. „Možné důvody výpovědi jsou zákonem záměrně formulovány relativně neurčitě, takže každý případ výpovědi je zapotřebí hodnotit vždy individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem,“ upozorňuje Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení dTestu, a dodává: „Platí však, že je vždy zapotřebí ve výpovědi důvody dostatečně určitě popsat. Nájemci musí být z obsahu výpovědi známo, co konkrétně je podle pronajímatele důvodem k výpovědi. A uvedené důvody musí být přezkoumatelné.“

Nebyla-li mezi pronajímatelem a nájemcem sjednána delší výpovědní doba, činí tři měsíce a běží od doručení výpovědi z nájmu bytu. Kratší než zákonem stanovenou tříměsíční výpovědní dobu nelze ve vztahu k nájemci sjednat.

Prvním zákonným důvodem k výpovědi je hrubé porušení povinností nájemce vyplývající z nájmu. „To může být například nesplnění povinnosti oznámit pronajímateli změnu počtu osob užívajících byt nebo trvalé porušování povinnosti umožnit pronajímateli kontrolu stavu pronajatého bytu,“ uvádí Zelený.