V současné době se Evropa nachází v procesu fragmentace, který znemožňovala studená válka a obavy z destabilizace. Hned po jejím skončení začaly procesy, které měnily hranice v Evropě (Jugoslávie, Kavkaz a nyní také snahy o nezávislost Skotska a Katalánie). Podle Friedmana není v takovém kontextu ukrajinská krize ničím unikátním a je projevem odstředivých tendencí, které se dají pozorovat v Evropě už delší dobu. „Jinak řečeno, ukrajinská krize je svázána nejen s Ruskem. Je také svázána s evropskými procesy, s krizí Evropy,“ říká Friedman.
„Evropané jsou hrdí na to, co nazývají ‚výjimečností‘: jako by se zbavili válek a půl století žili ve světě stability a rozkvětu. Ale do začátku 90. let byla Evropa v podstatě okupována USA a SSSR. Potom se stala Jugoslávie, poté Kavkaz. Evropský kontinent nebyl nikdy opravdu mírový.“
K obviněním na adresu Ruska, které vznáší EU a USA ohledně Krymu, kde mělo Rusko „překročit hranici silou“ poprvé od druhé světové války, Friedman řekl, že „Američané vědí, že je to blbost. Prvním příkladem byla Jugoslávie. A Kosovo se stalo jen kulminací toho procesu. USA jsou přímo zainteresovány na těchto událostech.“
Psali jsme:
Jaké jsou cíle USA a Ruska na Ukrajině?
Podle Friedmana v posledních sto letech bylo cílem USA nedovolit, aby se jedné velmoci podařilo zkoncentrovat příliš mnoho moci, aby ovládla Evropu. Princip byl jednoduchý, snažit se udržet rovnováhu moci v Evropě a popřípadě se přidat na poslední chvíli na slabší stranu. „Přitom USA považovaly za nejnebezpečnější potenciální svaz mezi Ruskem a Německem. To by bylo spojenectví mezi německou technologií a kapitálem a ruskými přírodními zdroji a lidskými zdroji.“
USA se nyní snaží o blokování několika možných regionálních hegemonů, jako jsou Srbsko, Írán, Irák. Metoda, kterou aplikují, je vytváření chaosu, který oslabuje, nikoliv přímá konfrontace.
Fragmentování Evropy oslabuje NATO a v danou chvíli evropské země nemají žádnou skutečnou armádu a spoléhají na vojenskou sílu USA. „V kontextu oslabení Evropy, moc Ruska dostatečně vzrostla,“ tvrdí Friedman.
Strategický imperativ Ruska je podle jeho názoru „mít co možná nejhlubší nárazníkovou zónu na svých západních hranicích. Proto se Rusko bude vždycky zvláštním způsobem chovat k Bělorusku, Ukrajině, Pobaltí a dalším zemím východní Evropy. Mají velký význam pro národní bezpečnost Ruska.“ Rusko ve vztahu k Ukrajině a NATO nemůže dopustit situaci, kdy by se jejich jednotky ocitly pár set kilometrů od Voroněže nebo Kurska.
K otázce motivů USA v případě Ukrajiny dále Friedman uvádí: „USA byly zainteresovány na tom, aby na Ukrajině byla prozápadní vláda. Viděly, že Rusko je na vzestupu a snažily se o to, nenechat je konsolidovat pozice v postsovětském prostoru. Úspěch prozápadních sil na Ukrajině by umožnil zadržení Ruska.“
Na Ukrajině podle ruského názoru došlo ke státnímu převratu a Friedman dodává: „Skutečně se jednalo o ten nejméně skrytý státní převrat v dějinách.“
„Cílem Ruska je dosáhnout toho, aby Ukrajina byla neutrální, naopak cílem USA je, aby Ukrajina zadržovala Rusko a zamezila jeho vzestupu v Evropě. Oba cíle jsou legitimní a žádná strana se nemýlí, protože obě vycházejí ze svých národních zájmů,“ dodává Friedman.
Psali jsme:
Jak souvisí ukrajinská krize se Sýrií a Blízkým východem?
Podle něj USA došly k názoru, že Rusko je na vzestupu a ohrožuje americké pojetí rovnováhy sil v Evropě díky otázce Sýrie, kde „Rusové ukázali Američanům, že dokážou ovlivňovat procesy na Blízkém východě. Ale USA má v tomto regionu dost svých problémů i bez Rusů.“ Rusko se vměšovalo do situace na Blízkém východě a Rusové tak špatně odhadli reakci USA, které si věc přeložily jako snahu o to uškodit USA v regionu, kde má svoje klíčové zájmy. Ukrajina byla pro USA lehce naleznutelným nástrojem k tomu, jak poškodit Rusko – protože v jeho zájmu nebyla destabilizace Ukrajiny. Neznamená to, že by Sýrie byla přímo příčinou ukrajinské krize, ale vedla v USA k úvaze, že Rusko je problém.
Psali jsme:
K čemu slouží západní sankce?
V tomto kontextu Friedman vysvětluje, že smysl sankcí spočívá v tom, aby „s minimálním poškozením pro USA a s o něco větším pro EU udělaly Rusku bolest s tím, aby kapitulovalo před americkými požadavky. Sankce demonstrují sílu USA. A USA ochotně tuto sílu využívají vůči zemím, které nemají čím adekvátně reagovat.“ Nejde tu o nějakou snahu o změnu režimu v Rusku, ale o to, aby došlo k omezení manévrovacího prostoru Ruska. Svoji roli hrají i další okolnosti jako jsou problémy ruské ekonomiky a cena ropy.
Friedman odmítl, že by snížení cen ropy bylo důsledkem nějaké konspirace USA. Podle něj jde o reakci na zpomalení růstu ve světové ekonomice spolu s technologickou revolucí těžby ropy, které se těží více. Připomněl, že ruská vláda nevyužila posledních 10 až 15 let k diverzifikaci ekonomiky v situaci a v době, kdy měla vysoké příjmy z prodeje energetických zdrojů.
Od vztahů mezi Moskvou a Pekingem nelze podle něj očekávat příliš, protože Čína se musí nyní věnovat především svým problémům – zpomalování růstu, vysoká inflace a nezaměstnanost. Podle něj plynovody do Číny, do kterých Rusko investuje značné sumy, těžko pomohou ruské ekonomice.
Psali jsme:
Kam bude krize směrovat?
„Rusko neustoupí ve věci Krymu. To je očividné. Ale myslím, že se může potkat s vážnými problémy kolem zásobování poloostrova. Přitom Moskva nemůže ustoupit v řadě svých požadavků ve vztahu k Ukrajině. Nemůže dopustit, aby na ukrajinském teritoriu byli západní vojáci. To je noční můra Moskvy a to také ohraničuje její prostor pro manévry.
USA se musí strategicky rozhodnout, ne nyní, ale do budoucna: buď se budou víc aktivně vměšovat do záležitostí Ukrajiny, což s sebou nese komplikace, nebo vybuduje novou alianci uvnitř NATO nebo mimo NATO s účastí Polska, Rumunska, pobaltských zemí a například Turecka. K tomu pomalu ale už dochází. A to bude to, co Rusko neakceptuje: ‚sanitární kordon‘. Pro USA není důležité kontrolovat Ukrajinu, ale to, aby Rusko nekontrolovalo Ukrajinu.“
Podle názoru George Friedmana je ale hlavní otázkou to, jestli to Rusko zvládne, protože se už nyní potýká s mnohými faktory, které vedly ke krachu SSSR, jako je neexistence efektivního transportního systému, skeptický vztah regionů od Kavkazu po Dálný východ k hlavnímu městu, a především pak ruská ekonomika, která závisí na vysokých cenách energetických zdrojů.
Zdroj ZDE:
George Friedman (nar. 1949 v Budapešti) je americký politolog a zakladatel soukromé agentury Stratfor, kterou někteří označují jako soukromou CIA. Friedman se specializuje na oblasti globální geopolitiky, zpravodajství, sběr informací a jejich analýzu, mezinárodní vztahy, geopolitické předvídání či zahraniční a bezpečnostní politiku USA. Je autorem několika knižních bestsellerů jako například The Next Decade nebo The Next Hundred Years (vyšlo česky jako Příštích sto let v roce 2010) Agenturu Stratfor (Strategic Forcasting) založil v roce 1996. Od té doby se firma zabývá především geopolitickým zpravodajstvím a dodává dnes strategické analýzy a předpovědi pro individuální i korporativní klienty po celém světě.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
