Bojovali proti bankám, teď mlčí. Celosvětový protest prý potlačili mocní

Není proto divu, že se v posledních dvou, třech letech objevila celá řada hnutí, která upozorňovala na vážnost situace a snažila se o nabídku řešení. I ta však postupně ztrácejí na intenzitě.

ParlamentníListy.cz se zaměřily na poohlédnutí za hnutím Occupy – které jako jeden ze svých motivů upozorňovalo mimo jiné také na nebezpečí číhající na obyvatele celého světa z bankovního sektoru. I proto zaznívalo často heslo: Včera tanky, dneska banky.

Ale i když se hnutí dočkalo české obdoby Occupy Czech (a Occupy Prague), v dnešní době již téměř žádné aktivity nevyvíjí. Je to tím, že podobně jako ve světě byla proti aktivistům nakonec využita restriktivní opatření ze strany států?

„To hnutí stále mrtvé není, současná situace dává za pravdu těm protestujícím, protože je jasně vidět, že se hned tak nezlepší. Problémem je to, že nyní jsou už politici a vlády řady zemí, kde se toto hnutí objevilo, po jistém prvotním váhání a jakési bezradnosti, jak proti vlně protestů postupovat, připraveni a vědí, jak zasáhnout. To samozřejmě mění možnosti. Takže se nyní například spíš natáčejí dokumentární filmy, které zcela zřetelně popisují vše, co k situaci, proti které se vlna odporu zvedla, vedlo. Samozřejmě, nebudou mít zcela masovou podporu, ale jsou velmi kvalitně natočené, takže lidi, které to zajímá, si k nim cestu najdou. V současné době, po restrikcích, které byly uplatněny, chybí lidem impuls k tomu, aby vstoupili do protestů v té míře, jako tomu bylo před necelými dvěma lety, nicméně neznamená to, že ten vývoj k tomu opět nedojde,“ řekl pro ParlamentníListy.cz americký novinář Erik Best.

Necelé dva roky na scéně

Occupy Wall Street (OWS) a hnutí Occupy obecně (zahrnující většinou v sobě vždy název místa, kde se skupina protestujících vytvořila), se rozšířilo ke konci září 2011 po celém světě. Jak upozorňuje web s názvem Socialistická solidarita, znovuobjevilo masový zápas a radikální politiku ve Spojených státech. Došlo k tomu, že prakticky během jediného týdne našla desetiletí nashromážděná hořkost a nespokojenost svůj politický výraz a začala ovlivňovat politiku v celostátním měřítku.

Před Occupy byla média zaměřena na pravicovou Tea Party, kterou většina diskurzů vykreslovala jako vzpouru zdola proti „velké vládě“. Skoro přes noc se konverzace na národní úrovni přesměrovala na myšlenku „99 procent versus. Jedno jediné procento!“. To byla zpráva, která pomohla hnutí získat masovou podporu a zajistila levicové ohnisko pro lidi vřící hněvem.

Fotogalerie: - Occupy brífink

„Ačkoli hnutí vzniklo v období, kdy většina masových zápasů v USA byla rychle poražena, počáteční výsledky byly rychlé a ohromující. Okupace Zuccottiho parku na Manhattanu začala ne s více než několika stovkami táborníků, ale rychle se rozrostla na účast 600 lidí v noci a pravidelnou přítomnost několika lidí během dne a večera. Okupační hnutí se šířilo jako oheň. Aktivisté zakládali tábory ve více než 500 městech. A v prvních týdnech byli demonstranti napříč zemí schopni čelit pokusům o vyklizení ze strany místních starostů a policejních sil,“ připomíná Socialistická solidarita.

Rychlá podpora lidí, aktivně se zapojily statisíce

V době, kdy bylo hnutí na vrcholu, posloužil nakonec každý čin policejní represe jen dalšímu zapojování nových sil do boje. Na podzim roku 2011 se k hnutí aktivně přidaly desetitisíce lidí napříč zemí a statisíce lidí se zapojily do masových protestů. Problém však nastal poté, co se hnutí Occupy začalo názorově štěpit a objevilo se i tvrdé jádro považované až za extrémní levici. To ubližovalo nejen myšlenkám hnutí, ale i v očích veřejnosti působilo odliv sympatií.

Occupy – teroristé?

Například v Londýně byli přívrženci hnutí Occupy zařazeni mezi osoby s podezřením na terorismus, v Německu zase byly tábory Occupy vyklizeny právě na popud obyčejných lidí, kteří ve svém okolí měli tábory aktivistů. To byl ostatně i případ českých Occupy, kteří se vloni na jaře rozhodli k „okupaci“ Klárova. Jejich tábor byl násilně vyklizen taktéž na základě stížností místních obyvatel z okolí, na „růžích ustláno“ pak neměla ni skupina, která rozložila svých několik stanů na pražském Vyšehradě.

„Když jsme bedlivě pozorovali, co se děje ve světě a vnímali jsme nespokojenost a mnohdy zoufalou situaci řady Čechů, domnívali jsme se, že se k nám postupně připojí poměrně velké množství lidí a věřili jsme, že se podaří i další přesvědčit o tom, že hnutí Occupy má své opodstatnění. Pořádali jsme pravidelné „sněmy“, na kterých jsme hovořili o celé řadě oblastí, které lidem znepříjemňují život v zájmu několika jedinců. Jak je ale již známé, podporu jsme nezískali, mnozí lidé nás spíš odsoudili. Přesto těm několika z nás, kteří vnímáme to špatné, co se děje, sílu do dalších akcí nikdo nevzal, i když se přiznám, že jsem i já byl v určitém období velmi znechucen a unaven nad zdánlivou bezvýchodností a beznadějí,“ přiznal ParlamentnímListům.cz jeden ze svolavatelů akce Occupy v České republice, který si přál zůstat v anonymitě.

Banky se prý spojily s vládou a bezpečnostními složkami. A zaútočily…

Jak se totiž ukázalo v minulých měsících, anonymita může mnohé příznivce a aktivisty hnutí ochránit. Z nově zveřejněných dokumentů, na které upozornil na sklonku loňského roku britský deník Guardian, vyplynulo, že násilné potlačení protestů Occupy, k nimž došlo v Americe na podzim, koordinovaly samy velké mezinárodní banky. Hnutí Occupy tam bylo potlačeno prostřednictvím násilného zatýkání, a likvidace organizační struktury demonstrantů.

I proto americký Fond Partnerství pro občanské svobody zažádal o zveřejnění dokumentů zaznamenávajících systematický útlak, zatímco americká mainstreamová média mlčela. Z dokumentů a odborníků, kteří je zpracovávali, přitom prý vyplynulo, že v USA vznikla síť koordinovaného útlaku, v rámci níž spolupracovaly ministerstvo pro vnitřní bezpečnost, FBI, policie, regionální integrační centra a soukromý podnikatelský sektor. V některých případech měla vzniknout jednotná organizace, navíc američtí policisté, ministerstvo pro vnitřní bezpečnost a banky údajně spolupracovaly v útlaku, zatýkání a neutralizaci pokojných amerických občanů.

Britská novinářka se dostala ke zprávě, která uvádí závažná fakta

Jak zmiňovaný britský deník dále uvedl, dokumenty expertů dokázaly, že v USA vzniklo vloni celostátní americké potlačitelské spiknutí a útlak se šířil z města do města. Na šesti amerických univerzitách univerzitní policie dodávala informace FBI o studentech, kteří se podíleli na hnutí Occupy, informace následně získávaly soukromé bezpečnostní agentury.

Plány potlačit akce hnutí Occupy vypracovala prý FBI a předložila je k schválení bankám, proti nimž hnutí Occupy zamýšlelo demonstrovat. Ve zprávě se dokonce prý objevily i návrhy použít ostřelovače, kteří by usmrtili vedoucí představitele hnutí Occupy. Ty jsou však údajně v dokumentaci začerněny. Možná i proto, že je to v rozporu s běžnou praxí FBI. Ta má totiž povinnost informovat politické aktivisty, pokud jsou ohroženi na životě.

Autorka článku v Guardian Naomi Kleinová dále upozorňuje, že dokumenty o spolupráci bank, FBI a ministerstva pro vnitřní bezpečnost při potlačování pokojných občanských protestů v USA měly mít zřejmě zastrašovací účinek: aby si lidé rozmysleli, zda chtějí protestovat. A také na to, že spolupráce bezpečnostních institucí a bank znamená novou závažnou hrozbu.

„Všichni občanští aktivisté se mohou stát WikiLeaks, jak na to poukazuje ve své nedávné knize Julian Assange. Vzhledem k tomu, že se pro potlačování protestů dala policie a banky dohromady, znamená to, že jsou občanské protesty vážně ohroženy: finance, které mají k dispozici občanští aktivisté, jsou totiž uloženy v bankách, které k nim aktivistům mohou odepřít přístup obdobně, jak americké úvěrové společnosti VISA a ACCESS a PayPal odmítly přijímat finanční dary pro server WikiLeaks,“ upozornila dál Naomi Kleinová.

Jak dál, kterým směrem?

I z toho je patrné, že hnutí Occupy stojí na křižovatce.

„Pokud se má pohnout dál, musí se spojit s širšími vrstvami pracující třídy, které daly hnutí původní masový charakter. To bude znamenat sérii skromnějších zápasů ve věci konkrétních záležitostí jako policejní brutalita, bydlení, veřejné školství a další. Tuto práci dělají – a opravdu se zvyšují počty oddaných aktivistů. Ale nenalézají politický výraz hnutí jako celku. Místo toho se veřejná tvář Occupy zaměřuje na pokusy obnovit okupaci, nedovolené pochody a přímé konfrontace,“ popisuje server Socialistická solidarita.

I podle dalších zahraničních médií je nejasné, zda se hnutí Occupy podaří revitalizace. V každém případě se mu však zásadně podařilo změnit (nejen) americkou politiku a "odhalit třídní hněv". Odborníci mu připisují dokonce zásluhu za znovuvybudování sebevědomí "třídy pracujících", její organizace a militantnosti.

Occupy totiž odhalilo stále více se prohlubující propast mezi chudými a bohatými. „Poukázali na to, že bohatí jsou čím dál bohatší a chudí mají problémy. V Americe to bylo něco nového a neočekávaného,“ popsal novinář Erik Best.

Světová revoluce se nekonala

„Děláme nový svět. Zrovna začínáme. Celoplanetárně. Teď a tady.“ To jsou věty, kterými vyzývali v loni v květnu organizátoři ze Skutečné demokracie teď (United for Global Change - Světová revoluce Skutečné demokracie, u nás se zkratkou SDT) k tomu, aby lidé na celém světě vyšli ze svých domovů do ulic a dali najevo nesouhlas s tím, kam společnost směřuje.

„Současná distribuce ekonomických zdrojů je taková, že pouze malá menšina nežije v chudobě, nebo v denní nejistotě. Budoucí generace jsou odsuzovány k tomu, aby převzaly jedovaté dědictví, protože systém za účelem prospěchu malého počtu lidí ohrožuje životní prostředí. Žádáme proto sociální spravedlnost, nepřestaneme bránit svá práva. Naši zástupci se musí řídit našimi potřebami, musí nás poslouchat. Udělejme 12. května (pozn red. 2012) z ulic největší tlampač na Zemi,“ vyzývali aktivisté na svých webových stránkách. Jejich odpověď byla stejná, jako v případě hnutí Occupy, které bylo s tímto úzce propojené: „Protože je nás 99 procent a nejsme zboží v rukou politiků a bankéřů.“

Tehdy jeden ze svolavatelů akce, Jan Cemper, ParlamentnímListům.cz přiznal, že masovou účast neočekávali (což se také naplnilo, pozn. red.), chtěli však lidem ukázat, že existuje alternativa i možnost toho, jak ukázat svoji nespokojenost.

„Nejen jednou za čtyři roky u voleb. Když se podíváte ve světě, tak tato iniciativa (SDT a Occupy, pozn. red.) vytáhla do ulic desetitisíce lidí. Stačí jmenovat Španělsko nebo protesty za oceánem na Wall Street. Věřím, že tam lidé nakonec událostmi pohnou a prosadí změnu,“ svěřil se redakci Cemper, který byl zároveň i jedním z organizátorů „okupace Klárova“.

V Česku podpora od pouhých několika desítek lidí

Akce, ke které aktivisté vyzývali, měla původ ve Španělsku, kde 15.5. 2011 vyšly statisíce lidí všech společenských vrstev, aby změnily něco, co je s jejich zemí špatně. Iniciativa se pak dále rozrostla do USA, kde vzniklo hnutí Occupy Wall Street, ze kterého vznikly další odnože Occupy po celém světě. V Česku oficiálně od 28. dubna 2012.

Za den „Světové revoluce“ se považoval 12. květen 2012, kdy byly naplánovány demonstrace ve stovkách měst. I u nás se demonstrovalo v Praze, Brně, Ostravě a Plzni a Teplicích. Účast se však pohybovala pouze v řádu desítek lidí.

A jaká je spojitost mezi Occupy a Skutečnou demokracií teď (SDT)? SDT je nestranické hnutí nespokojené se současnou společenskou situací. Usiluje o posun společnosti směrem k přímé demokracii, pořádá nenásilné akce. Inspiruje se španělskými Indignados a americkým hnutím Occupy Wall Street.

5 krát o hnutí Occupy:

iniciovala ho kanadská aktivistická skupina Adbusters
řada demonstrací začala v New Yorku – Occupy Wall Street
základna aktivistů byla v parku Zuccotti na Manhattanu
protesty se rozšířily do Washingtonu a dalších měst v USA, později i po dalších světadílech
protest proti společenské a ekonomické nerovnosti, vlivu lobbistů a peněz korporací na vlády, hromadění kapitálu korporací

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.