Bureš nejprve připomněl, že německé volby vyhrála o víkendu s přehledem CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové (42 procent oproti 34 procentům v roce 2009). Má to jediný problém. Tentokrát se bohužel do Bundestagu nedostal dosavadní koaliční partner – liberální FDP. S takto vysokým ziskem má sice CDU/CSU sama skoro absolutní většinu v dolní komoře (odhadem 301 křesel z 306). Je ale pravděpodobně tak jako tak odsouzena k velké koalici. Jednak proto, že opozice má v rukou Bundesrat a při zásadních rozhodnutích s ní bude muset tak jako tak komunikovat. 

Co tedy lze od eventuální velké koalice u sousedů očekávat z hlediska politiky Evropy, která se může dotknout i Česka? „Bude pravděpodobně pokračovat dosavadní pragmatický model kancléřky Merkelové – držet euro pohromadě tak, aby na Berlín spadly pokud možno co nejmenší náklady. I když potenciální koaliční partner SPD je více proevropský, těžko bude přesvědčovat CDU o nutnosti zavedení společných eurodluhopisů. Zvláště když je většina Němců jednoznačně odmítá. Přítomnost SPD  v koalici asi také nic nezmění na lavírování německé vlády v otázce bankovní unie. I nadále zůstane také tabu přiznat pravý stav věcí v Řecku a skutečnost, že velká část pomoci poskytnutá Aténám se německým daňovým poplatníkům jen tak nevrátí,“ uvedl Jan Bureš pro ParlamentníListy.cz.

I Německo trápí slabá domácí poptávka

Podle něj si SPD bude spíše chtít vydobýt některé ústupky v domácí hospodářské politice. Šla do voleb se silným sociálním poselstvím a může požadovat vyšší daně pro nejbohatší a financovat z nich veřejné investice. I když za CDU značně zaostává, může být ve vyjednáváních relativně tvrdá. Poslední dohoda nad velkou koalicí se dávala dohromady skoro 40 dní. V takovém případě by vláda začala fungovat až v průběhu listopadu.