Exdůstojník BIS varuje Ukrajinu: Evropa vás využije a zavalí laciným zbožím. Doplatíte na to

03.04.2014 12:47

JINÝMA OČIMA Roman Soudek situaci na Ukrajině zná nejen z pohledu své bývalé práce zpravodajce, ale i díky osobním zkušenostem, které mu umožnily vnímat Ukrajinu a vývoj v ní objektivněji. Situaci tak vnímal nejen z toho, co by si přečetl v médiích. ParlamentnímListům.cz a jejich čtenářům proto nastínil celou řadu možných způsobů dalšího vývoje a i se pokusil vysvětlit, proč se někteří Ukrajinci hlásí k nacionalistům.

Exdůstojník BIS varuje Ukrajinu: Evropa vás využije a zavalí laciným zbožím. Doplatíte na to
Foto: Hans Štembera
Popisek: Protest na podporu Ukrajiny

Situace na Ukrajině, zdá se, nyní opět poněkud houstne. Ukrajinská vláda se proto snaží distancovat od všech militantních uskupení, zejména z parlamentní strany Pravý sektor. Tlačí ji k tomu i incidenty obdobného typu jako před kyjevským hotelem Mafia, kde opilý bojovník Pravého sektoru postřílel tři kolemjdoucí. Ukrajinská tisková agentura označila kolektivní popravu za „nepříjemný incident“.

Ministr vnitra Arsenij Avakov již oznámil, že tento týden ve čtvrtek bude vydána předběžná zpráva o vyšetřování „masových vražd“ na kyjevském náměstí Nezávislosti. Nervozita prý roste zjevně především v řadách Pravého sektoru, který nedávno vehementně odmítl prohlášení ruského ministra zahraničí Lavrova, že odstřelovači z Majdanu měli pocházet právě z řad Pravého sektoru.

Ostatně, to, kdo byl hlavním motorem protestů, jací to byli lidé, bylo tématem mnoha diskuzí politiků i lidí na sociálních sítích či blozích. Dá se nahlížet vůbec na vyhrocenou situaci na Ukrajině tak, že ji vedli obyčejní lidé toužící po změnách, či spíše věřit tomu, že tam obrovskou roli sehráli extremisté? ParlamentníListy.cz se snažily najít odpověď u bývalého důstojníka BIS Romana Soudka, který se ve své činnosti zabýval odhalováním aktivit zpravodajských služeb bývalého Sovětského svazu, tedy aktivit rozvědky ruské FSB a Služby bezpečnosti Ukrajiny.

Extremisté? Je třeba vše chápat v souvislostech

„Oproti standardnímu občanovi mám snad relativně objektivnější pohled, a to nejen kvůli tomu, čím jsem byl a na čem jsem pracoval, ale i kvůli tomu, že na Ukrajinu často jezdívám i v současnosti. A to několikrát do roka a z osobních důvodů. Mám tak řadu poznatků z terénu hlavně ze západní Ukrajiny – tedy oblasti mezi Užgorodem a Lvovem. Tam byl relativně klid i v době, kdy jsme fascinovaně viděli tragické záběry z Kyjevského náměstí. Ovšem zjednodušeně se vyjádřit k tomu, zda nepokoje byly pod taktovkou extremistů, nelze. K tomu je právě potřeba znát širší souvislosti,“ předeslal Soudek.

Jak připomněl, fenoménem západní Ukrajiny je stále Stepan Bandera - ukrajinský nacionalista, který  do určité míry táhnul s Hitlerem (Stepan Andrijovič Bandera byl ukrajinský politik a předseda Organizace ukrajinských nacionalistů - OUN). „Ale když se dostal zpět na Ukrajinu, tak ho místní lidé vítali jako osvoboditele. To si tam předávají i ve vyprávění mezi generacemi, pokud se jich zeptáte. Je třeba připomenout, že Ukrajina třicátých let - to byl hlavně hladomor, který způsobil Stalin svojí politikou na Ukrajině a tam není dodnes zapomenutá. To, co se tam tehdy dělo, je něco nepředstavitelného, naštěstí lze o tom již alespoň možné přečíst i některé historické knihy či dokumenty, z nichž vyplývá, jaké hrůzy se tam děly. Sám Stalin prohlásil, že neměl pak tak velký strach z Hitlera, jako z toho, co by se dělo, kdyby se za jeho života provalilo, co se dělo pod jeho taktovkou v 30. letech právě na Ukrajině. I proto Ukrajina jako svazová republika, alespoň v té západní části, to vše tedy chápala jako okupaci, jako své další znásilnění. A jako stav, který je nutno zvrátit,“ zhodnotil možné historické souvislosti Soudek.

Kdo byl Bandera?

Stepan Bandera byl v průběhu 2. světové války vězněm v koncentračním táboře Sachsenhausen, propuštěn byl na podzim 1944, kdy se jej Němci snažili získat pro spolupráci. Po jeho propuštění z koncentračního tábora řídil ze zahraničí Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA), která bojovala za vznik samostatné Ukrajiny takříkajíc proti všem. Její partyzánský boj trval v některých oblastech až do počátku 50. let.

Polští historici odhadují, že na ukrajinské Volyni bylo povražděno jeho jednotkami UPA až 100 tisíc polských civilistů, dalších půl milionu Poláků z oblasti uprchlo. Bandera poté žil v exilu v Mnichově, kde se nadále politicky angažoval.

Přesto ho 15. října 1959 před jeho domem v Kreittmayrstrasse nakonec zavraždil agent KGB Bohdan Stašinskij pomocí kyanidu, kterým byl Bandera zasažen do obličeje. Stalo se tak na příkaz šéfa KGB Alexandra Šelepina a Nikity Chruščova. Německý nejvyšší soud v Karlsruhe později konstatoval, že za smrt Bandery nese vinu vláda Sovětského svazu, což se po pádu SSSR jednoznačně potvrdilo.

22. ledna 2010 byl oceněn titulem Hrdina Ukrajiny za „obranu národní ideje a boj za nezávislý ukrajinský stát“. Ocenění předal ukrajinský prezident Viktor Juščenko do rukou jeho vnuka - také Stepana Bandery. (pozn. red. čerpající z Wikipedie)

Hladomor, to byla cílená akce. A Ukrajinci na ni dodnes nezapomněli

Jak dodal, hladomor na Ukrajině byla cílená akce, kterou měl na starosti Lazar Kaganovič, muž, co zemřel v roce 1992. Měl za úkol Ukrajinu rozvrátit tak, aby neměla sílu být v opozici vůči Sovětskému svazu, potažmo Rusku. „Když se Ukrajina po roce 1992 stala samostatnou separovanou zemí od Ruské federace, hlavně v té oblasti, kde je fenomén Bandery stále ještě poměrně silná záležitost,  ta nenávist ke všemu ruskému zůstala velmi silná. Například ve Lvově je poměrně značná nenávist vůči všemu ruskému nepřetržitě a stále. Narazit se na ni dá při jakémkoli signálu, který by mohl ukazovat nějaké spojenectví či touhu po spojenectví s Ruskem. Pro ty lidi tam je Bandera hrdina – osobnost, dokonce podobně vnímaná jako u nás Tomáš Garrrigue Masaryk. Je třeba to tedy také tak vnímat a snažit se porozumět jejich chování i s přihlédnutím k těmto faktům,“ upozornil dále bývalý zpravodajský důstojník.

Pozn. red.

Lazar Kaganovič povzbuzoval v Rusku politiku kolektivizace a hladomor na Ukrajině mu byl lhostejný, i když při něm zemřely miliony Ukrajinců. Podobná politika také způsobila enormní utrpení v sovětské středoasijské republice Kazachstánu, na Krymu, na Volze a v dalších částech Sovětského svazu. Kaganovič cestoval do Ukrajiny, středního Ruska, na Severní Kavkaz a na Sibiř a požadoval zrychlení kolektivizace a další represe proti kulakům.

A tak ve Lvově již před vypuknutím nepokojů, kdo mluvil rusky, byl ostrakizován a byl prakticky vyloučen ze společnosti. „Je z toho zřejmé, že Ukrajina je tím pádem velmi separovaná. Charkov, Doněck a další města - tam se mluví rusky a lidé tam jsou prorusky orientovaní. Ale v těch oblastech západních to je naopak. Nelze se proto ani divit, že se tyto skupiny a jevy v demonstracích objevily,“ domnívá se Soudek. Může tak prý však znít poněkud tragikomicky, pokud z Ukrajiny zaznívají směrem k Rusku nějaké výhrůžky či varování.

Jen šílenec a blázen se může chtít vydělit. A Putin ví své…

„Představitel státu, který zaujímá takřka pětinu světa, který má neuvěřitelné množství nerostného bohatství, ten se může akorát smát tomu, že se Ukrajina chce proti němu postavit. Je přitom stoprocentně na nich (Ruské federaci) ekonomicky i surovinami závislá. Jen šílenec a blázen se proto může vydělit, i kdyby sebevíc chtěl. Ukrajině po oddělení od Ruské federace byly nastaveny tržní ceny dodávek plynu a ropy, jenže ty státy jsou energeticky tak úzce za ta desetiletí provázány, že hrdé prohlášení za samostatnou republiku může opravdu vyznívat jako ekonomická sebevražda. Rusko moc dobře vědělo, že přijde čas, kdy Ukrajina sama požádá znovu o přijetí do její federace. Když se totiž Ukrajina osamostatnila, docházelo tam k tomu, že vše pokročilo jen blíž k  bankrotu. Vyskočila třeba matka se svými dětmi z okna z patra ve veliké výšce, aby ukončila trápení a hlad, kterým trpěly. Dneska tam bez úplatku do kapsy nezíská nikdo pas, zaměstnání – absolutně nic. A pokud si někdo myslí, že se něco změní – je třeba říct, že Julija Tymošenko Ukrajince nenakrmí, i pokud se stane prezidentkou. Nemá totiž za co. Nakoupí za standardní tržní ceny plyn a ropu. A to Vladimir Putin moc dobře ví,“ popsal jistý bezvýchodný pohled na situaci na východ od nás.

Připomněl pak další fakt, a to, že Ukrajinci svého času dokonce naftu z Ruska kradli – z ropovodů, co vedou přes jejich území k nám a na Slovensko. „To si asi pamatujeme -  je to pět, šest let. Putinovi pak došla trpělivost a uzavřel kohouty, což okamžitě pocítili nejen Ukrajinci, ale i Slovensko a problémů se obávali i u nás. Nakonec se to podařilo vyřešit a dnes už si možná jen málokdo vzpomene i na některé vtipy, které v těch souvislostech kolovaly,“ řekl ParlamentnímListům.cz Soudek.

Na Ukrajině je podle jeho poznatků stále větší a pro Čechy až neuvěřitelná korupce, která počíná toaletářkou na veřejných záchodcích a končí u prezidenta.

Příklon lidí na Krymu k Rusku je pochopitelný

Jenomže – jaká cesta by z toho tedy byla tou nejrozumější? Existuje nějaká nejméně bolestivá, aby se Ukrajincům ulevilo? Koneckonců minimálně v té východní části země svá přání vyjádřili v referendu, které umožnilo Krym připojit k Rusku. Co se však bude dít v dalších částech země?

„Představte si ČR a Jihočeský kraj. Dejme tomu, že by byla v Jihočeském kraji stejná situace jako na Ukrajině – hlad, bída, předražené jídlo, korupce na všech úrovních lidského života, zlodějny. A Rakousko by prohlásilo, že v jižních Čechách žije skupina rakouských občanů a ty bude chránit. A proběhlo by tam referendum. Jeho výsledky by asi byly jasné – většina lidí by chtěla patřit raději k Hornímu Rakousku. A to je tak i na tom Krymu. Putin si určitě nevzal do hlavy, že je v této části původně ukrajinské bude anektovat. Ale ta komunita je tam rusky orientovaná. Nemluví tam ukrajinsky, ale rusky, a ti, co tam žijou, tak tam žijí ještě v daleko horší bídě než na západu Ukrajiny. Tam mají  alespoň valuty z Polska, Slovenska, ale na Krymu byl totální rozvrat. Tam, když si žena do kostela vezme v poledne holínky, tak se dá mluvit o tom, jak je na tom dobře. Fakt si to málokdo umí představit, pokud tam ty poměry neviděl. Když mají možnost se přidat tedy ke státu, který je ekonomicky výrazně silnější a může se veškerým embargům, o kterých mluví Evropa či Spojené státy, jen smát, tak se jim nelze divit, že to ti lidé chtějí. Je to pro ně totiž jediné východisko. Vše přitom mělo původ právě v Kyjevě, ten korupci podporoval, když tam občan cokoli chtěl, bez úplatku nešlo absolutně nic. Jestli se to podaří změnit a jak rychle, to opravdu nevím a obávám se, že možná snad nikdo,“ pokračoval dále Roman Soudek.

To, do jaké míry se mohly podepsat na rozvíření revoluce v Kyjevě tajné služby, komentovat nechtěl.

Role tajných služeb mohla být prý minimální

„V každém případě je třeba říci, ruská FSB, nástupce KGB, potažmo NKVD, je opravdu schopná a zasluhuje pozornost. Její role nemusela být ani nijak výrazná, pokud nějaká byla - Putin moc dobře věděl, že bude stačit pár let a Ukrajna bude ekonomicky tak vykrvená, že sama bude žádat o znovupřijetí k Rusku. Jen se asi čekalo, že Ukrajina požádá jako celek o připojení, ne jen její část,“ poznamenal Soudek.

Jak přiznal, on sám, když viděl tu absolutní nefunkčnost všeho, tak i jeho napadlo, že by se Ukrajina měla zpět začlenit do Společnosti nezávislých států na východ od nich. „Putin tedy nemusel projevovat žádné otevřené úsilí – sám věděl, že ten čas nastane. Ty nepokoje nastartovalo to, že Janukovyč odmítl podepsat asociační dohodu s EU. Podle mého názoru to odmítl podepsat, poněvadž Putin zřejmě vyjádřil nesouhlas a Janukovyč je prorusky orientovaný, takže jeho přání ctil. Jenomže je třeba říci také to, co by se dělo, kdyby Ukrajina opravdu tedy přistoupila k EU,“ naznačil Soudek další možné souvislosti.

Evropské unii může jít jen o to, aby padly celní bariéry. To Ukrajině nepomůže

Konstatoval fakt, že na to, aby stát mohl fungovat, musí mít alespoň trochu srovnané poměry uvnitř – tedy včetně těch ekonomických. „A když že je ta země v takovém rozvalu, že prakticky nefunguje, jak to tedy udělat? Jestliže Evropská unie chtěla Ukrajinu asociovat, tak to mělo z mého pohledu jediný efekt a cíl: Aby padly celní bariéry a na Ukrajinu se navalily mraky ležícího zboží v unijních skladech, které nejde na odbyt,“ domnívá se.

Ukrajina jako taková při současném (nebo spíše nedávném?) způsobu vedení státu by brzy nemohla prostě už dál fungovat. Je tedy prý jasné, že musí jít buď prozápadním, nebo provýchodním směrem. A v tom je právě ten oříšek, o kterém se všichni dohadují  a hledají cestu k jeho rozlousknutí. „Pokud se tak brzy nestane, ekonomicky jí hrozí zhroucení, přestaly by tam platit peníze a byl by s největší pravděpodobností brzy nastolen jen výměnný obchod. Těžko prý však říci, zda případný další prounijní směr bude pro Ukrajinu terno.

Rozdělení země?

„Padly by celní bariéry, ale nikoli schengenské. Takže by Ukrajinci dále potřebovali vízum do České republiky a dalších zemí EU. Znovu tedy opakuji svůj názor, že jde opravdu jen o to mít kam nahrnout zboží. Navíc nevím, zda při chaosu a ekonomické nestabilitě, která tam panuje, si mohl dovolit někdo z EU investovat masivně do místní ekonomiky. Když se neví, jak dlouho to tam bude fungovat, jestli to třeba za dva roky zase nebude jinak. Je to tam zkrátka riskantní. Dle mého dojmu by tedy samozřejmě bylo lepší, kdyby se orientovala Ukrajina prorusky. Jenomže jak vím, ten silný fenomén Stepana Bandery na západě Ukrajiny to zřejmě nedovolí. Proto je vysoce pravděpodobné, že bude muset dojít k rozdělení země,“ uzavřel Roman Soudek svůj pohled na další možný vývoj v zemi, ke které míří již řadu týdnů pozornost bezmála celého světa.

Ukrajinský hladomor

I když se o něm dlouhá léta mlčelo, zavládl v období 1932–1933 na územích obývaných převážně etnickými Ukrajinci. A byl skutečně cíleně způsobený politikou tehdejšího Sovětského svazu. Odhady počtu obětí se v historických pracích pohybují mezi 2,6 miliony až 7 miliony lidí, objevují se však i vyšší odhady. Hlavním cílem zorganizování tohoto nuceného hladovění bylo podkopání jednoty Ukrajinců proti komunistické vládě a zabezpečení totální kontroly všech vrstev obyvatelstva ze strany státu.

Začalo to nařízením sovětské vlády, které zakazovalo jakýkoliv obchod v rolnických oblastech, pozastavilo se zásobení vesnic potravinami, pronásledovalo se a trestalo 10 roky vězení a zastřelením jakékoliv použití obilí pro zaplacení práce v oblastech, které nesplnily plány odvodu obilí. Byl též v chodu systém naturálních pokut, zbožových represí. Specifická váha ukrajinského obilí v celosvazovém objemu producentů obilí činila více než třetinu a v jednotlivých oblastech převyšovala plánované objemy pro Severní Kavkaz, Centrálně-černozemní region, Kazachstán a Moskevskou oblast počítané dohromady.

Političtí komisaři dohlíželi na omezení přístupu Ukrajinců k potravinám, rolníkům byly odepřeny jejich přebytky a nakonec museli odevzdat všechny své potraviny ve prospěch jiných sovětských regionů.

Ukrajina tento hladomor oficiálně prohlásila za akt genocidy a takto jej chápou i některé další státy, včetně Česka (viz přijaté Usnesení Poslanecké sněmovny č. 535 u příležitosti 75. výročí hladomoru na Ukrajině v letech 1932–1933 ze dne 30. listopadu 2007).

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Alena Hechtová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Český pozorovatel na volbách v Kazachstánu: Některé věci jim můžeme jen tiše závidět

9:14 Český pozorovatel na volbách v Kazachstánu: Některé věci jim můžeme jen tiše závidět

Kazachstán je země, kam mnoho Čechů za rok nemíří. Přesto je zemí, která podobně jako ty, o kterých …