Ale chová se VZP opravdu hospodárně? A skutečně plní svou roli, aby svěřené finanční prostředky vynakládala hospodárně a v zájmu pacientů? Je dostupná péče, nejlepší možná léčba a kvalita života pojištěnců opravdu prvořadým zájmem VZP?
Věřit tomu může jen ten, kdo má štěstí, že neonemocněl rakovinou. Dokud běžný pojištěnec čerpá podporu z preventivních programů jako třeba 2 500 korun pro závislé na nikotinu, může být velkorysostí pojišťovny nadšen, ale běda pokud nekuřák onemocní rakovinou a lékař mu doporučí protonovou léčbu. Pak pochopí, na kom pojišťovna šetří - dostat se k protonové léčbě je totiž stále velký problém a moderní centrum světové úrovně, které špičkovou léčbu pacientům poskytuje je pojišťovnou neustále démonizováno a fakta jsou interpretována , jak se pojišťovně hodí.
Absurdní je, že to byla sama VZP, kdo v momentě, kdy všechny zaměstnanecké pojišťovny uzavřely s pražským protonovým centrem smlouvu na léčbu rakoviny šetrnou a bezpečnou metodou, uklidňovala své pojištěnce, že i z její strany je smlouva s PTC už jen otázkou okamžiku. Titulky „Smlouvě VZP a PTC nic nebrání“ dávaly pacientům naději a uklidňovaly veřejnost. Vždyť se blížil termín možné změny pojišťovny a VZP si odliv pojištěnců nemohla dovolit. Jenže o pár týdnů později je všechno při starém. Smlouva v nedohlednu a z pojišťovny zní stará známá písnička „Nemám mandát“. Tímto refrénem se brání její ředitel, prý mu správní rada vymezila úzké vyjednávací mantinely, správní rada se zase tváří demokraticky a zpívá tu svou „o výhradních kompetencích ředitele VZP“
O co jde tedy doopravdy? O očividný nezájem uzavřít výhodnou smlouvu a možná ještě hůř, o čísi zájem zabránit pacientům v léčbě metodou, která snižuje rizika nežádoucího poškození a státu šetří významné prostředky ze sociální i zdravotní kapitoly rozpočtu na sanaci zbytečných zdravotních poškození. A proč by to někdo dělal? To v zemi, kde základním programem několika volebních období je boj proti korupci a klientelismu, není těžké odhadnout. Stačí se podívat na vazby a angažmá ředitele VZP i ministra zdravotnictví a průměrný investigativní novinář by měl jistě hojně materiálu k ověřování. Ale držme se faktů.
Dokonce už i novela zákona o zdravotním pojištění potvrdila, že protonová léčba je hrazeným zdravotním výkonem. Popsala způsob úhrady, tedy doporučení k léčbě. Komplexním onkologickým centrem a souhlas revizního lékaře pojišťovny. Byla stanovena hodnota bodu a tím de facto cena protonové léčby. Varianta podpisu smlouvy už byla na stole, pak ji ale VZP stáhla a podmínila smlouvu limitací finančních prostředků vynaložených na léčbu protonem. To ve skutečnosti znamená diskriminaci pacientů, kteří by byli k léčbě indikováni po vyčerpání objemu prostředků.
Je také třeba zdůraznit, že hra VZP na dobrého hospodáře je jen šikovná rétorika. Ceny za protonovou léčbu mohla mít VZP zafixovány už od roku 2012 a to na 15 let a dokonce výhodněji než určuje současná podoba vyhlášky. Tuto nabídku však nejenže pojišťovna odmítla a rozporovala, ale navíc obvinila tehdejšího zástupce státu ve VZP ČR MUDr. Pečenku. Rozsudkem soudu (který není pravomocný) byl MUDr. Pečenka zproštěn všech obvinění a co je daleko výmluvnější, soud odůvodnil svoje rozhodnutí ohledně uzavření smlouvy, ceny i počtu pacientů takto:
a) V souladu s odůvodněním soudu byl MUDr. Pečenka oprávněn uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí za VZP.
b) Státní zástupce neprokázal jakékoliv neoprávněné obohacení PTC, včetně neoprávněného obohacení (i) souvisejících s dojednanými cenami a (ii) s domnělou garancí počtu pacientů.
c) S ohledem na dojednané ceny soud zhodnotil, že původní smlouva byla výhodná pro VZP, neboť ostatní zdravotní pojišťovny platí vyšší ceny za léčbu.
d) S ohledem na počet pacientů soud zhodnotil, že původní smlouva musí být interpretována v úplném kontextu a jako celek. VZP tedy dle soudu nebyla povinna platit za pacienty, kteří by nebyli reálně léčeni v PTC.
Pro názornost si připomeňme, že v roce 2015 (od ledna 2015 do listopadu 2015) VZP ČR uhradila léčbu pacientům v celkové výši 38.121.979 Kč. Pokud by VZP ČR uzavřela smlouvu v podobě jako ostatní zaměstnanecké pojišťovny úhrada by činila 28.052.765 Kč a dle odmítnuté smlouvy z roku 2006 dokonce pouze 24.848.234,51 Kč.
Je to tedy nepochybně VZP, kdo nejedná v zájmu pacientů a vynakládá svěřené finanční prostředky neefektivně.
Je to VZP kdo nebere v potaz fakta a výsledky studií světových zdravotnických zařízení. Za dobu „nejednání“ s PTC totiž protonová léčba jednoznačně potvrdila svůj význam u celé řady diagnóz jako jsou nádory u dětí, lymfomy, , nádory hlavy a krku, mozku a CNS, rakovina prostaty, rakovina plic, slinivky a nově například i rakovina prsu. Vědecké studie i výsledky léčby potvrzují, že protonová radioterapie představuje jen další logický krok ve vývoji radioterapie, neboť standardní fotonová RT již dosáhla svých fyzikálních limitů. Data o bezpečnosti protonové RT jsou dlouhodobá například u pediatrických onkologických pacientů. VZP dlouhodobě zpochybňuje výhody protonové terapie a ukazuje evidentní neochotu tuto léčbu pojištěncům zpřístupnit, výhodné smlouvy se zbavila a novou uzavřít nehodlá. Další rok rétorických cvičení, faktického nejednání, zavádějících interpretací ve svém důsledku znamená i stovky pacientů, kteří byli léčení jinými více rizikovými metodami a kteří se do systému zdravotní péče vrátí jako pacienti se sekundárními nádory z nežádoucího ozáření, pacienti s infarkty, srdeční arytmií, poškozeným zrakem, sluchem, polykáním, zasaženým močovým měchýřem, plicemi, sníženou mentálními schopností nebo kratší dobou dožití a to vše jen v důsledku neochoty VZP uznat zákonné postavení protonové terapie.
Kolik let bude ještě VZP chráněna pasivním přístupem poslanců, senátorů a vlády, když fakta o výhodách protonové léčby a její cenové dostupnosti jsou veřejně známá? Mohlo by se zdát, že státní zdravotnictví může mít problém se soukromým vlastnictvím protonového centra, ale je třeba vědět, že v ČR existují minimálně dvě soukromá centra, která za fotonové ozařování inkasují ročně stamilióny korun. A nikomu z VZP v těchto případech soukromé vlastnictví nevadí. Možná proto, že jedno z nich mělo do loňska akcie na doručitele.
Autor: Jakub Novák
Psali jsme:
autor: az
